Carl Ransom Rogers
Carl Ransom Rogers (1902-1987)
- Humanistická psychologie osobnosti – po
psychoanalýze a behaviorismu je 3. proudem psychologického myšlení
- Autorem teorie osobnosti soustředící se
na pojem „JÁ“.
- Psycholog, psychoterapeut, profesor
- Žil v USA
- Kniha ,,Způsob
bytí“
Humanistická teorie osobnosti
- Důraz na vlastní
zkušenosti jedince, na jeho city a hodnoty, na všechno to, co je označováno jako ,,vnitřní život
člověka“.
- Uplatňoval kombinace empatie (vcítění), kongruence (shody) a
reflexe (porozumění, účast na pacientově světě).
- Rozvinul psychoterapii – sezení na uvolnění
kulturního napětí (rasového, náboženského)
- Hlásil se k Fenomenologii -vztah toho, co se děje navenek k
lidské mysli, ovlivněn existencialistickou filosofií, byl proti behaviorismu.
- Zastával optimistický pohled na přirozené
schopnosti organismu - základem prožívání.
- Hlavní důraz kladl na existenci a svobodu, kdy
„já“=„self“ chápe jako složitý proces utváření a ne jako již hotový výtvor. Zdůrazňoval hlavně
svobodu myšlení a svobodu emocí.
- Rogersův model psychoterapie je známý jako
,,Terapie zaměřená na klienta/člověka“.
- Cílem terapie je nepodmíněné pozitivní
a realistické sebepřijetí a přijímání ostatních lidí = ZRALÉ CHOVÁNÍ.
SEBEAKTUALIZACE
Rogers používá pojmy jako sebeauktualizace (rozvíjení svých kapacit v různých
sférách), pocit, vědomí, obrana (odpověď na negativní působení druhých osob, překrucování zážitku),
otevřenost (opak obrany, zachycení zážitku v reálně podobě kdy je plně symbolizován) a sebeodcizení
(uchránění si vlastního statutu u okolí, popření vlastních hodnot – např.: popření lásky k neuznávané osobě) → Chování
je vždy motivováno přítomnými potřebami, přičemž se projevuje tendence k tzv. SEBEAKTUALIZACI (základní lidská
motivace, lidské potřeby bezpečí, spánku,..).
Pojem ,,JÁ“
• Pojem ,,SELF“ (=já) – je
vyjádřením organismu chovat se tak, aby se zdůraznil a zachoval: „Tendence k sebeaktualizaci“.
•
„JÁ“ je tvořeno prožitky organismu, který je jedinec ochoten přijmout za část
své osobnosti (všechny prožitky v nezkreslené podobě). Tato shoda mezi prožitým a uvědomovaným se nazývá
KONGRUENCE. Naopak patologická osobnost je typická INKONGRUENCÍ - nízkou mírou kongruence. To znamená, že
prožitky bývají vytěsněny či vnímány zkresleně, čímž je zkresleno i uvědomované „já“.
Trvalé aspekty
osobnosti:
Dva konstrukty:
1, Organismus – je pro člověka fyziologickým základem, díky kterému
je možno všechno prožívání – emoce, myšlení, vnější chování... Díky organismu je také možná tendence k sebeaktualizaci, což je
možno díky naplňování potřeb a prožitkům.
2, Self aaa/span> je centrem veškerých zážitků. Vůči prožitkům
může lidské „já“ zaujmout postoj, kterým je přijímá za své, nebo je také popírá. Třetí variantou je zkreslení přijímaných
prožitků. Existuje však i Ideální Self, které se skládá z toho, jaký by člověk rád byl.
Kongruence a
inkongruence určuje vztah mezi Self a organismem – zralost a mentální zdraví.
DUŠEVNÍ ZDRAVÍ a
DOBRÝ ŽIVOT nastává tehdy, když přijmeme všechny nezkreslené fyziologické a smyslové prožitky organismu za své.
Mezi jeho znaky patří:
- vzrůstající otevřenost prožívání
- vzrůstající
existenciální kvalita žití (souvislost s kongruencí)
- vzrůstající důvěra v sebe a svůj organismus
- teorie plně
fungující osoby (plnější žití v právě přítomném okamžiku)
Zones.sk – Zóny pre každého študenta