Karen Horney

Karen Horney (1885-1952)
-  Sociokulturní teorie osobnosti
-  Psychoanalytička a psychiatrička německého původu
-  První žena, které bylo dovoleno studovat medicínu na univerzitě ve Freiburgu
-  5letý výcvik v Berlínském psychoanalytickém institutu
→ zde začíná psychiatrická kariéra
-  Odjíždí do USA, pracuje v Chicagském psychoanalytickém institutu.
-  Pro kritiku a diferenciaci od Freudovy doktríny diskvalifikovaná → roku 1941 zakládá tedy Americký institut psychoanalýzy
 
Sociokulturní teorie osobnosti
· Uznává základní rysy psychoanalýzy, ale klade hlavní důraz na úlohu kultury a společnosti v rozvíjení osobnosti i ve vzniku neuróz.
· Odmítá některá Freudova tvrzení - generalizování biologických faktorů, pansexualismus (lidské jednání založené na sexu), předurčující roli dětství, ale i strukturální dělení psychiky na ID, EGO, SUPER-EGO → považována za stoupence neofreudismu
· Život v USA a diskuze s Frommem, Meadovou, Sullivanem → společné přesvědčení o hlubokém vlivu sociokulturních podmínek na vývoj a fungování individua.
 
Neurotická osobnost
-  Člověkem hýbají navzájem neslučitelné nevědomé pohnutky → směřování k bezpečí a směřování ke spokojenosti
-  Pohnutky jsou nevědomé, afektivní a mají emocionální povahu
-  Vzniká mezi nimi konflikt → potlačení jedné z pohnutek → ochranný mechanismus EGA- přesvědčení, že pohnutka neexistuje
-   Tyto potlačené impulsy, cíle, potřeby pronikají zamaskovaně do vědomí již od dětství a určují, zda bude člověk neurotický, nebo normální a jsou též základem, na němž si člověk vytváří představy o sobě samém
-   Bojovat s vnitřními konflikty lze jejich dovedením do vědomí pomocí Freudových metod
 (výklad snů, volná asociace)
-  Kultura zesiluje nevědomé vnitřní drama tím, že na jedné straně stimuluje potřeby a na druhé vytváří omezení (ekonomické, etické..), které tyto potřeby potlačují
Vývoj osobnosti
-  při formování osobnosti jsou důležité:
· dětské zážitky (odmítá Freudovo pojetí psychosexuálních vývoj. stádií)
· ranný vztah mezi dítětem a rodiči

Dvě základní potřeby dítěte:
- Potřeba satisfakce, uspokojení – základní fyziologické potřeby
- Potřeba bezpečí – cítit se potřebným, milovaným, chráněným před nebezpečným světem → závislost na rodičích, uspokojují potřebu bezpečí → vývoj zdravé osobnosti. Rodiče bránící potřebě bezpečí → vývoj abnormální osobnosti

-  Potřeba bezpečí může být frustrována chováním rodičů (př: netečnost, preferování sourozence, nespravedlivé tresty, přehnanou ochranou dítěte..atd.) → důsledkem je utváření postoje nepřátelství u dítěte → vzniká konflikt mezi závislostí na rodičích a odporem k nim (pocit bezmocnosti, strachu, lásky a viny). Potlačené pocity odporu později dítě využívá ve všech vztazích s ostatními lidmi.
-  Díky frustraci potřeby bezpečí prožívá dítě základní úzkost: pocit, že je izolované a bezmocné vůči potencionálně nepřátelskému světu.
-  Pojem Horneyové – ZÁKLADNÍ ÚZKOST – intenzivní a pronikavý pocit nejistoty
-  Neurotické chování nachází v narušeném vztahu ,,rodič – dítě“.
-  Dítě s nadměrnou základní úzkostí se stává neurotickým.
 
Obranné strategie proti úzkosti, aneb přehled neurotických potřeb:
→ Uvedené potřeby jsou neurotickými, když se osoba nenasytným a neflexibilním způsobem v životě orientuje pouze na jednu z nich. Zdravý jedinec používá plynule více těchto potřeb, dle situace.
→ Těchto 10 neurotických potřeb Horneyová seskupuje do tří kategorií.
Tři interpersonální strategie
→ sloužící k minimalizaci pocitu úzkosti, vytvořených v dětství
→ vysoce ohrožené dítě – používá upjatě pouze jednu strategii
→ duševně zdravé dítě – spontánně a přirozeně používá všechny tři strategie
1. Tíhnutí k lidem
-  typické pro povolný osobnostní typ -,, když se poddám, nemohu být poškozen“
-  chce být potřebným, milovaným, chráněným, vedeným
-  vstupuje do vztahů s druhými, aby se zbavil pocitů osamělosti, bezmocnosti
-  povolnost maskuje potlačenou potřebou agresivity (vztek, zlost, hostilita)
2. Oddalování se od lidí
-  typické pro uzavřený osobnostní typ, do sebe se stahující ,,když se stáhnu, nemůže mi být ublíženo“
-  touha po soukromé nezávislosti a soběstačnosti
-  nechce být emocionálně spjat s druhými
-  vyúsťuje do povrchních požitků a radosti, soustředění sám na sebe
3. Směřování proti lidem
-  hostilní (nepřátelský) typ osobnosti → tendence dominovat, ovládat a vykořisťovat druhé - ,,když mám moc, nikdo mi nemůže ublížit“
-  předpoklad, že i ostatní jsou agresivní a život je bojem všech proti všem
-  chování, situace, vztahy posuzuje z hlediska, co z toho může mít
-  jedná i zdvořile a přátelsky → vše kvůli dosažení kontroly a moci nad druhými
-  směřuje ke zvýšení osobní prestiže, sociální pozice, velké ambice
 
Psychologie ženy
-  sociokulturní přístup – vliv společnosti
-  proti ,,závisti penisu“ (Freud) staví ,,závist lůna“
-  zdůrazňuje: ženy mají pocity méněcennosti, z důvodu ekonomické, psychické závislosti na mužích, historicky s ženami jednáno jako s druhořadými občany, nemají stejná práva, chtějí mít stejná privilegia jako muži, což není závist penisu, ale síla, odvaha, úspěch, sexuální svoboda a kariéra

EGO dle Horneyové
- Pravé JÁ – obsahuje možnost růstu, základ seberealizace
- Aktuální JÁ – představuje opovrhované JÁ, osobnost takovou, jaká právě je
- Ideální JÁ – neurotická utkvělá představa založená na přáních, jací bychom měli být abychom mohli žít s ,,Pravým JÁ“ – potřebuji zvládnout 3 základní strategie interakce s lidmi
SUPER-EGO = ,,MĚL BYCH“ → honba za svým Ideálním JÁ