Sociální interakce, každodennost a komunikace

Spoločenské vedy » Psychológia

Autor: oliverius
Typ práce: Referát
Dátum: 01.09.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 171 slov
Počet zobrazení: 7 940
Tlačení: 643
Uložení: 661
sociální interakce
-  jakákoli forma setkání mezi jedinci
a) formální (vyučování ve třídě)
b) neformální (setkání dvou lidí na ulici, na večírku)
 
každodennost
-  větší část naší sociální aktivity tvoří zvyklosti dodržované ve všedním životě, v němž se neustále setkáváme s jinými lidmi
-  opakují se podobné vzorce chování
-  pokud dojde v životě k zásadní změně, brzy si vytvoříme novou sestavu celkem pravidelných návyků
 
neverbální komunikace
-  výměna informací a významů prostřednictvím výrazu tváře, gest, pohybu těla (=řeč těla)
-  používáme k tomu, abychom potlačili, zvýraznili, obsahově rozšířili to co říkáme slovy něco vyjádřili něco bez použití slov
 
tvář
-  vyjádření pocitů výrazem tváře – hlavní součást neverbální komunikace - vrozené
-  základní emoce jsou pro všechny stejné pět základních výrazů tváře pro různé pocity (štěstí, hněv, znechucení, strach, překvapení)
-  konkrétní podobu výrazů tváře ovlivňují individuální a kulturní faktory
gesta a tělesné postoje
-  žádné, které by bylo společné všem kulturám (větší části)
 
-  při interakcích s druhými udržujeme svůj výraz tváře, tělesný postoj a gesta pod přísnou a trvalou kontrolou (abychom si „zachovali“ nebo „neztratili tvář“)
-  neverbální signály, které vysíláme proti své vůle – dávají najevo, co si skutečně myslíme spontánní projevy trvají jen pár sekund – neupřímné déle
 
Konverzace
-  velká část naší interakce prostřednictvím hovoru nebo konverzace

řeč je základem společenského života
-  zkoumání konverzací – dílo Ervinga Goffmana, Harold Garfinkel (zakladatel etnometodologie)
 
etnometodologie
-  studium etnometod, lidových nebo laických metod, které lidé používají k pochopení toho, co dělají a co říkají to druzí - ke skutečně proneseným slovům nevědomky přičleňujeme i jejich pozadí, nevyslovené předpoklady, nutná znalost společenského kontextu - používání sdílených znalostí
 
popis běžných situací vzájemného setkávání
a) nezaostřená interakce
-  jedinci si dávají vzájemně najevo, že si uvědomují svou přítomnost (svým vzezřením, pohyby a postojem, mimikou a gesty)
-  když je pohromadě velké množství lidí
b) zaostřená interakce
-  = její jednotkou je setkání
-  lidé přímo sledují to, co druzí říkají nebo dělají
-  dochází k nim na pozadí nezaostřené interakce s jinými přítomnými (např. s pokladními, číšníky, prodavači)
c) zdvořilá nevšímavost
-  když se lidé míjejí, zběžně na sebe pohlédnou a pak při větším přiblížení odvrátí zrak
-  typický charakter městského života
 
sociální život se skládá z řady setkání s jinými lidmi v různých kontextech a na různých místech
-  každé setkání vymezeno orientačními body (závorky) – oddělují jednu epizodu zostřené interakce od druhé (např. na začátku divadelního představení se ozve zvonění, zhasnou světla a zvedá se opona)

mají zvláštní význam, jde-li o setkání výrazně odlišné od běžných konvencí každodenního života, nebo pokud by mohl nastat dvojí výklad toho, co se vlastně děje

reakční zvolání
-  tlumeně pronášená citoslovce (např. „Jej!“ poté, co někdo něco shodí)
-  není mimovolní reakcí na drobnou nehodu – málokdo ho vysloví, je-li právě sám
přeřeknutí
-  podle Freuda všechny příznaky vnitřních konfliktů souvisejí s působením našeho nevědomí na to, co říkáme a dělám vědomě
-  přeřeknutí vycházejí z nevědomí – z motivací nebo pocitů, které jsou vytěsněny z vědomé mysli – anebo, které se snažíme vědomě, leč neúspěšně potlačit
 
interakce probíhají v prostorových a časových zónách

zóny soukromého prostoru
-  ovlivněno kulturními rozdíly
-  při porušení integrity zóny - snaha o obnovení
a) intimní vzdálenost (do 0,5 m) - rodiče s dětmi, milenci
b) osobní vzdálenost (0,5 m -120 cm) – přátelé
c) společenská vzdálenost (120 cm-3,5 m) - formální interakce (pohovory)
d) veřejná vzdálenost (nad 3,5 m) – veřejná vystoupení v přítomnosti diváků
 
činnost v průběhu dne rozdělena do časových i prostorových zón
 
časoprostorové konvergence
-  zkracování vzdáleností, k němuž dochází v důsledku rozvoje dopravních prostředků¨
regionalizace
-  slouží k popisu organizace sociálních aktivit v čase a prostoru
-  = rozdělení společenského života do časoprostorových zón (např.rozdělení domu)
časoprostorové mapování
-  analyzování činnosti v prostoru a čase
-  zkoumání fyzického prostředí, v němž probíhají určité sociální aktivity
-  snaha zjistit jak toto prostředí v průběhu určité doby ovlivňuje pohyby jedinců a skupin, či jak je jimi ovlivňováno
 
lokalizace v čase a prostoru – tři typy omezení
a) omezení výkonnosti
-  hranice, které jsou dány fyzickou konstitucí jedince (potřeby jídla, spánku)
b) omezení koordinace
-  schopnost jedinců sejít se na určitém místě, aby mohlo dojít ke vzájemné interakci

(města – vzdálenosti, které lze urazit pěšky; omezenost prostoru)
c) omezení mocenského rázu
-  hranice stanovené mocenským systémem dané komunity n. širší společnosti

(např.bydlení – závisí na finančních prostředcích, předpisech týkajících se stavby)
 
kolonizace času – jev
-  proces migrace v prostoru do měst provázen migrací do časových zón večera a noci
 
Sociolingvistika
-  sociální podmíněnost komunikace – nakolik je řečové chování podmíněno sociální příslušností
 
Basil Bernstein:
hypotézu řečových kódů
-  neliší se nutně slovní zásobou, nýbrž způsobem spojování slov, konstrukcí věty
a) veřejná řeč
-  nižší vrstvy
-  znaky: krátké, často neúplné věty, časté opakování slov „tak, pak, protože“, malé množství adjektiv a adverbií, časté užívání osobních zájmen, častá kategorická tvrzení
-  neslouží k vyjádření individuality, ale k přitakání skupinovému názoru – posílení solidarity
-  používána v určitých situacích všemi lidmi - střední vrstvy se v ní orientují
b) formální řeč
-  střední vrstvy
-  znaky: přesná gramatická struktura, kompletní větné konstrukce, množství spojek a vztažných vět, množství příslovečných určení, používání adjektiv, adverbií
-  nástroj pro vyjádření individuálního postoje člověka ke světu
 
lingvistické kódy
-  pozdější modifikace – abstraktnější rovina
-  představují určité formy verbálního plánování, tedy strategie, výběru a organizace prvků řeči
-  schopnost používat více či méně rozvinuté syntaktické celky
a) omezený kód
-  omezené množství verbálních znaků pro vyjádření individuálních reakcí
-  nižší vrstvy – podřízenost autoritě, žádný prostor pro vlastní rozhodování, práce –prostředek k zajištění existence a ne seberealizace, předpoklad, že bližní uvažují stejně jako oni
b) rozvinutý kód
-  rozvíjí prostředky k vyjádření rozdílnosti mezi jednotlivci
-  střední vrstvy – ovlivňují druhé, individuální vzestup v povolání, nepředpokládají, že druzí jsou stejného mínění - málo zamlčovaných předpokladů v jejich vyjadřování
 
tzv. deficitní teorie
-  odlišnosti mezi třídami se stále reprodukují skrze odlišnou lingvistickou socializaci a v budoucnu se budou spíše prohlubovat, než stírat
 
Lingvistická socializace
 
G.H.Mead
termín diskurzivní universum
-  = sémantický prostor vlastní takové skupině jednotlivců, kteří přikládají gestům a verbálním symbolům stejné významy
 
komunikační bariéry
-  když komunikující nesdílejí stejné diskursivní univerzum
okolnosti jejich vzniku:
a) k popisu týchž skutečností je užito odlišných znaků (různé jazyky, profesní žargon)
b) tytéž výrazy jsou interpretovány různě (posluchač vnímá kontext odlišně od mluvčího) –příčinou jsou osobní, skupinové, třídní zájmy
 
symbolická konverzace se stává rituální činností - sbližuje účastníky, posiluje pouto
-  řečová konverzace (obecně rituály) – probíhá podle přísně formalizovaných pravidel, která jsou stereotypizována - učit se jazyku = osvojovat si stereotypizovaná verbální gesta
-  běžná konverzace – cíl: posilovat sociální soudržnost, a ne druhým něco sdělovat - vypracována přesná formální pravidla regulující průběh komunikace mezi nerovnými (-pravidla slušného vystupování)
 
koncepce jazyka jako systému topoi (= „místo“)
-  řečové chování = kombinace různých topoi, které má určitá skupina k dispozici – řečová klišé
-  vhodný prostředek umožňující snadnou orientaci, druhým signalizují spolehlivě sociální příslušnost
-  příkladem topoi – přísloví a pořekadla
 
řeč - chápána jako nástroj dorozumění, kooperace a sjednocení × ve svých ritualizovaných formách se paradoxně stává překážkou dorozumění (např. odborný žargon různých profesí k oddělené laiků od odborníků)

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Spoločenské vedy » Psychológia

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.019 s.
Zavrieť reklamu