Všeobecná psychológia
Všeobecná psychológia
Historie psychologie :
Psyché (duše) – původně
znamená dech
Starořečtí myslitelé :
- Pythagoras (580 – 500p.n.l) : duše je nehmotná a nesmrtelná
samostatná substance, která nepodléhá přírodním zákonům
- Thales z Milétu, Empedokles, Demokritos (460 360 p.n.l) : duše
je nejjemnější, která je rozptýlená po celém těle, ale i mimo něj
- Platón (427 347 p.n.l) : vedle světa ideí, hmoty a
svět hvězd má svoje osobité místo svět duší lidí, zvířat a rostlin
- Aristoteles (384 – 322 p.n.l) : duše je ve všech
tělech, ale není tělesná
16. – 17. století :
- Descartes (1596 – 1650) : duše je principem vědomí a
ne principem života
- John Locke (1632 – 1704) : za východisko duševní činnosti pokládal zkušenost, byl zakladatelem
empirické psychologie, jako první použil termín psychologie
18.století :
- Condillac (1715 – 1790) :
odvozuje celý psychický život ze smyslové činnosti – senzualistické učení
19. – 20.století :
- období
experimentální psychologie
- Wundt : založil první psychologické laboratorium v Lipsku v roce 1879
- Besel :
měří rozdíly reagování a matematicky je formuluje
- Pavlov : podmíněné a nepodmíněné reflexy
Hlavní směry v současné psychologii :
- psychoanalýza (freudismus)
- neopsychoanalýza
-
behavioralismus
- neobehaviorizmus
- tvarová psychologie
- dialekticko – materialistická psychologie
-
humanistická psychologie
- existenční psychologie
- kognitivní psychologie
- diskursivní psychologie
-
transpersonální psychologie
Psychoanalýza :
- hloubková psychologie
- duševní život člověka
vysvětluje jako výraz jeho nevědomích či podvědomích procesů
- to co řídí lidský život : libido (pud člověka) a thanatos (pud
smrti)
- na Freuda navázal Adler, který se domníval, že jednotlivec v procesu svého vývoje prožívá komplex méněcennosti
-
východiskovou silou při překonávání tohoto komplexu je touha po moci
- na Freda navázal také Jung, který se domníval, že neurózy
jsou důsledkem všeobecné nevyrovnanosti osobnosti; byl zakladatelem analytické psychoanalýzy
Neopsychoanalýza :
- jde o revidovanou klasickou psychoanalýzu
- rozvinula se po Freudově smrti
- představitelé : Horneyová,
Fromm, Sullivan, Freudově…
- neopsychoanalytici připisují větší význam vlivu kultury a mezilidských vztahů než sexuality
Behaviorizmus :
- podle nich je možné všechno správné vysvětlit principy učení
- na psychiku
člověka se dívali jen jako na černou skříňku (black box), protože nevidíme to, co se nám děje v hlavách
- tvrdili, že změnami
vnějších podnětů je možno vytvořit člověka : libovolného založení a libovolnými standardy chování
Neohehaviorizmus :
- pokusil se o spojení behavioristických principů se soustavou introspektální psychologie
-
představiteli byli : Tolman, Skinner…
- zavedli pojem vmedzerená premenná a popsali ho na schématu :
S (stimul) – O
(organismus) – R (reakce)
- je to poměrně složitý psychologický směr
- má tendenci se spojovat s jinými
psychologickými směry (např. s tvarovou psychologií)
- vznikly např. : sociální neobehaviorizmus
biobehaviorizmus
teorie rolového konání
teorie učení
Tvarová (gestapy) psychologie :
- gestalt = tvar jakéhosi
útvaru
- zakladatelem byl Wertheimer
- dalšími představiteli byli Koffka, Köhler, Rubin, Katz, Lewin…
- mezi základní
pojmy tvarové psychologie patří - tvar (celek)
- tvrdí, že vněm je vždy tvarem (celkem)
- zkoumali vnímání …
v problematice vnímání zavedli pojem ,,diferenciace“
- diferenciace (podle nich) je proces vytřídění (diferenciace) - tvaru oproti
pozadí a tedy v souvislosti s osobností člověka tvrdí, že : nejdříve objekt diferencujeme, potom ho vyzdvihneme nad tvar a potom může
začít vnímání a za ním je i jednání
- zkoumali paměť …. v problematice paměti tvrdili, že - základem zapamatování je
vrývání stop do naší CNS
- zkoumali myšlení …. v problematice myšlení zavedli pojem ,,vhled“, je to podle nich ,,náhlé
pochopení podstatných vztahů mezi předměty a jevy (podobný ,,aha“ efektu)
Dialekticko - materialistická psychologie
:
- chápe psychiku člověka závislou na hmotě a prostředí
- představiteli jsou např.: Rubinštejn, který tvrdí, že
vnější příčiny se lomí přes vnitřní podmínky
Vygotskij : teorie psychických funkcí : - princip determinismu
(jsme
determinováni)
- princip samoregulace
(psych.samoregulace)
- princip odrazu
( psychika je odrazem
objekt. reality)
Humanistická psychologie :
- člověk je charakterizován jako :
▪ celistvá,
unikátní osobnost
▪ s celým komplexem její vnitřní zkušenosti
▪ a v permanentní sebeaktualizaci
-
představiteli jsou Maslow, Rogers a věnují pozornost otázkám : plného zdraví člověka, procesu sebeaktualizace a seberealizace člověka
- Rogers dále tvrdí, že člověk má tzv. já (self) - jako uvědomění vnímání sebe, zdůrazňuje jeho jednotu a jedinečnost
- je
hluboce přesvědčený, že každý člověk se může ve vhodném prostředí celkem přirozeně rozvíjet jako zdravá, zralá a společensky
konstruktivní osobnost
- humanističtí psychologové tvrdí, že lidé jsou si rovni
Existenciální psychologie
:
- vychází z existencionalismu :
▪ existence člověka je jedinou realitou
▪ toleruje rozmanitost názorů (od
optimistických až po zoufalé a tragicé)
▪ lidská existence v životě je křehká a když si jí člověk uvědomí, tak prožívá
existenciální úzkost
- zakladatelem byl Frankl, který tvrdil, že lidská povaha má dimenzi fyziologickou, psychologickou a
noologickou
- další závažná otázka, kterou nastolily, byla otázka hledání smyslu života
Kognitivní
psychologie
- kognicie : (podle nich) jsou procesy, které přetvářejí, redukují, uchovávají, obnovují a používají
senzorické informace i tedy, když tyto procesy fungují bez relativního stimulu
- zakladatelé : Bruner, Miller, Johnson-Laird
-
zkoumali složitý proces psychických funkcí a procesů
Diskursivní psychologie :
- diskursivní
psychologie se orientuje na činnost jakou je mluvení a psaní
- zakladateli byli : Harré a Gillet
- rozlišují diskurz : -
veřejný a nebo soukromý
- interpersonální diskurzy (ty, které používá společnost)
- do diskuze zasahují emoce, rozhodnutí,
postoje
Transpersonální psychologie :
- věnuje se rozšířenému vědomí a nebo duchovnu
-
představiteli jsou Tart (mimo jiné tvrdil, že transpersonální psychologie má studovat rozšířené vědomí, které popisují různé
spirituální nebo esoterické psychologie
- předmětem transpersonálních psychologů je studium čehosi, co přesahuje individuální
existenci jednotlivců, tedy jeho psychiku
Systém psychologických věd :
- v celé historii až do
dnes byl velký zájem o člověka a jeho psychiku
- psychologie se ve svojí historii rozrostla tak, hovoříme o systému psychologických
věd
- je to teoreticko-praktická disciplína a dělí se na : - základní psychologické disciplíny
- speciální psychologické
disciplíny
- aplikované psychologické disciplíny
- některé ze základních psychologických disciplín :
▪ všeobecná
psychologie
▪ ontogenetická psychologie
▪ biopsychologie
▪ sociální psychologie
▪ psychologie osobnosti
▪
psychologická metodika
▪ atd.
- některé ze speciální psychologických disciplín :
▪
zoopsychologie
▪ psychofyzika
▪ psychofyziologie
▪ diferenciální psychologie
▪ psychometrika
▪ matematická
psychologie
▪ informační psychologie
▪ psycholingvistika a psychologie řeči
▪ atd.
- některé
z aplikovaných psychologických disciplín :
▪ pedagogická psychologie
▪ psychologie práce
▪ inženýrská
psychologie
▪ poradenská psychologie
▪ zdravotnická a klinická psychologie
▪ psychologie trhu
▪ psychologie
sportu
▪ letecká psychologie
▪ atd.
Předmět psychologie :
- existují různé
přístupy k předmětu psychologie
→ fenomenologické přístupy : tvrdí, že podstatné jsou vnitřní stavy (pohled do sebe) -
prožívání
→ behaviorální přístupy : tvrdí, že podstatné je vnější pozorovatelné a měřitelné reagování člověka (pohled
ven) - chování
- předmětem psychologie je prožívání a chování
Ontogeneze psychiky :
-
socializace : ▪ vývin jedince probíhá v určitých společenských podmínkách
▪ interiorizuje (zvnitřňuje) si vědomosti, postoje,
normy, zvyky, apod.
v daném společenském prostředí
- individualizace : ▪ člověk se postupně ve svém vývinu sává sám
sebou
▪ vytváří si vlastní hierarchie hodnot
Determinanty vývinu :
▪ biologické :
zděděné a vrozené
▪ psychické : vlastní aktivita
▪ sociální : rodina, škola…
▪ technické :
technické prostředí kolem nás
Vývojová stádia :
- dětství : od 0 do 20 - 22 let
-
dospělost : od 20 - 22 let do 60 - 65 let
- staroba : od 60 - 65 let do konce života
Dětství :
◦
novorozenecké období (0 - 1 rok)
◦ mladší předškolní věk (1 - 3 roky)
◦ starší předškolní věk (3 - 6 let)
◦
mladší školní věk (6 - 11 až 12 let)
◦ střední školní věk (11 - 12 let až 15 let) - puberta
◦ starší školní věk (15
let až dospělost) - adolescence
Dospělost :
◦ první fáze (od 20 - 22 let do 32 let)
◦ druhá fáze (32 - 44
let)
◦ třetí fáze (44 - 60 let)
Staroba :
◦ první stádium : adaptace na důchodový věk
◦ druhé
stádium …
Poznávací (kognitivní) funkce
- pocit
- dolní podnětový práh
- podprahové podněty
- horní podnětový práh
- nadprahové podněty
Sluch : dolní podnětový práh 16Hz
(pod 16Hz - podprahové vnímání → infrazvuk)
horní podnětový práh 20 000 Hz (nad 20 000 - nadprahové podněty → ultrazvuk)
Zrak : podprah. → infračervené záření
nadprah. → ultrafialové záření
Analyzátory :
- vnější :
▪ dálkové : sluchový, čichový, bolesti, zrakový
▪ dotykové : chuťový, hmatový, tlakový, tepelný, bolesti
- vnitřní
:
▪ lokoanalyzátory : pohyb, rovnováha, poloha
▪ visceroanalyzátory : trávení, dýchání, krevní oběh, vylučování,
sexuální, bolesti
Pocity :
zrakové :
▪ elektromagnetické vlny od 390 do 760 nm
▪ světelné
spektrum
▪ vlastnosti pociťování barev : sytost, jasnost, barva
sluchové :
▪ vlnění vzduchu od 16 do 20 000
Hz
▪ rozlišujeme - nepravidelné a pravidelné chvění těles
▪ vlastnosti zvuků : výška, síla, barva
čichové
:
▪ vůně
▪ zápachy
chuťové :
▪ sladká
▪ slaná
▪ hořká
▪ kyselá
bolest :
▪ bodavá
▪ nárazová
▪ palčivá
▪ tupá
▪ útrobní ….
hmatové :
▪ ruka + koordinace zrakem
orgánové :
▪ trávení
▪ vylučování
▪ dýchání
▪ krevní tlak
▪ rozmnožování
Vjem : soubor pocitů ( z jednoho nebo více analyzátorů)
Druhy vnímání :
▪ vnímání tvaru : vnímáme zrakovými a hmatovými analyzátory
▪
vnímání prostoru a vzdálenosti předmětů : zrakem, sluchem, kinetickými orgány
→ předmět a pozadí :
- senzorické pole : část pole, kterou vnímáme
- předmět - je to na co soustředíme naše vnímání
- pozadí - tvoří
všechny ostatní předměty, které však při vnímání ustupují do pozadí
→ vnímání času :
- čas fyzikální -
chronologie vymezená v určitých jednotkách (sekundy, minuty…)
- čas psychologický - má individuální dimenze
- vnímáme
časovou následnost - postupné změny na lidech, předmětech a jevech
- trvání času : dlouhé (pokud nás něco nebaví, je to
nezajímavé), krátké (pokud je něco zajímavé)
- orientace v čase : člověk se orientuje pomocí určité časové škály (den,
týden, měsíc…)
→ iluze a geometricko optické klamy :
- iluze : vjemy zkreslené představami (záměna zvuku vysavače
za telefon, geometricko-optické zrakové klamy)
→ sociální vnímání :
- vnímání jiných lidí
-
vnímání sociálních situací
Výběrovost vnímání :
- spočívá v tom, že dáváme přednost jednomu objektu
(objektům) před jinými
- je determinována : osobitostí podnětů a vztahem člověka k působícím podnětům
Představy a fantazie :
- jsou takové obrazy předmětů a nebo procesů a nebo jejich jednotlivých vlastností,
které v daném momentě nevnímáme
- prožíváme při nich podobné stavy jako při vnímání
- nemají takovou míru
názornosti
- souvisí s myšlením a city
→ druhy představ : ▪ jedinečné : představa konkrétního člověka,
věci…
▪ všeobecné : představa např. stromu …
→ typy představ : ▪ zrakové
▪ sluchové
▪
pohybové
- lidé mohou mít zrakové, sluchové, pohybové nebo smíšené typy představ
- fantazijní představy : jsou
to takové představy, které člověk předtím nevnímal a které nebyly zatím předmětem jeho psychického života (často bývají
neskutečné)
- s představami souvisí tvořiví proces
→ fáze tvořivého procesu : ▪ přípravná (uvědomění si
problému)
▪ inkubační (studium problematiky)
▪ iluminační (,,aha“-efekt)
▪ verifikační (ověření
výsledků)
- při představách opětovně vnímáme prožíváme to co jsme vnímali : pozitivní city (radostné události) a nebo
negativní city (stresové situace, trauma…)
PAMĚŤ :
- proces zapamatování ještě není úplně
objasněný
- existuje více teorií paměti : ▪ biologická
▪ biofyzikální
▪ biochemická
- druhy paměti
podle Guilforda : ▪ vizuální
▪ auditivní
▪ paměť na idey
▪ paměť na významy
▪ paměť na
časové uspořádání
→ procesy paměti : ▪ zapamatování si
▪ podržení
▪ vybavování
▪
zapomínání
MYŠLENÍ A ŘEČ :
→ myšlení je nejvyšším stupněm poznávacích procesů
- myšlení nám umožňuje poznat to, co jsme bezprostředně nepozorovali
- člověk myšlením poznává podstatné vlastnosti a vztahy
jevů
- myšlením můžeme částečně i předvídat
→ myšlenkové operace : ▪ analýza : rozdělení
poznávaného jevu na různé části a komponenty
▪ syntéza : je to myšlenkové spojování částí do celku
▪
porovnávání : zjišťování podobnosti a nebo shodnosti a odlišnosti
▪ abstrakce : vyčlenění podstatných a
všeobecných vlastností
▪ konkretizace : vyhledávání konkrétního prvku v dané třídě
→ formy myšlení :
▪ pojem : základní forma lidského myšlení
▪ soud : vyjadřuje vztah mezi dvěma soudy
▪ úsudek :
vyjadřuje vztah mezi dvěma a nebo více soudy
→ druhy myšlení : ▪ názorně - aktivní : nejdřív praxe potom teorie
▪ názorně - obrazné : úzce souvisí s obrazovými představami
▪ abstraktní : pracuje s pojmy a symboly
→ osobitost myšlení : ▪ samostatnost : určitá dávka kritičnosti
▪ pružnost : schopnost měnit způsob
řešení
▪ bystrost : rychlost
▪ hloubka : vnikání do podstaty
▪ důslednost :
zachování logického pořádku
INTELIGENCE :
- existuje mnoho definicí inteligence, avšak ani jedna
přesně nevystihuje to, co ve skutečnosti inteligence je
- jeden z mnoha autorů definice - Sanford - to vyřešil ,,šalamounsky“ a
řekl : ,,Inteligence je to co měří testy inteligence“
→ druhy inteligence : ▪ abstraktivní : symboly…
▪
mechanická : pohotové používání různých nástrojů
▪ sociální : taktnost, empatie…
▪
fluidní : vrozená, víc závislá na vrozených danostech
▪ krystalická : víc závislá na sociálně kulturní
stimulaci
ŘEČ :
→ vnější : ▪ mluvená
▪ psaná
→ vnitřní : ▪ je to
myšlenková činnost
▪ je stručná
POZORNOST :
- je to významná
biologická funkce
- mnozí autoři jí zařazují mezi kognitivní procesy
- vyznačuje se zaměřeností a soustředěností
- je to orientační reakce organismu
→ pozornost - orientační reakce :
- hraje důležitou roli při identifikaci
významnosti podnětů
◦ senzorické : příprava receptorů : např. rozšíření zornic
◦ motorické : např. otočení hlavy po
směru působení podnětu
◦ vegetativní : např. rozšíření cév, zvýšení svalového napětí…
◦ behaviorální :
přerušení nynější aktivity a příprava na akci
→ druhy pozornosti :
▪ úmyslná pozornost : souvisí se
zřetelnějším uvědomováním a souvisí s motivy osobnosti a
jejími cíly, vznikla ze spontánní neúmyslné pozornosti
▪
neúmyslná pozornost : mimovolná, některé podněty můžou ovládnout naší pozornost a na určitý čas jí na sebe připoutat
→ kvalita pozornosti : je podmíněná : aktivací mozkové kůry, závisí na souhře různých funkcí celého mozku a proto je citlivá a
zranitelná na nejrůznější zátěžové vlivy
→ vlastnosti pozornosti :
▪ koncentrovanost : soustředění
▪
intenzita : zaujatost nějakým problémem
▪ rozdělení pozornosti : jistý počet objektů, které se současně udržují v pozornosti
▪ výběrovost : selektivnost
▪ stálost (tetanie) : trvání pozornosti
▪ fluktuace : výkyvy pozornosti např. vzhledem na
únavu
→ vnitřní činitele pozornosti :
▪ celkový tělesný stav
▪ psychické stavy a nálada
▪ zájmy
▪
očekávání a zaměřenost
CITY A EMOCE :
- je to vztah člověka k světu, k tomu co dělá,
k lidem, ke zvířatům, k předmětům apod.
- city nevyvoláme vůlí a vědomím, ale prožíváme je a podléháme jim
- někdy
můžeme vnější projevy citů ovládnout
- rozpoznáváme : ▪ citové reakce : strach, úžas, leknutí…
▪ citové vztahy :
euforie, tréma…
▪ citové vztahy : láska, nenávist…
Bipolarita citů :
▫ příjemnost - nepříjemnost
▫ napětí - uvolnění
▫ vzrušení - uspokojení
- vznik citů determinují :
▪ vnější podněty
(práce, druh lidí, události…)
▪ vnitřní potřeby (uspokojování potřeb…)
- projevy citů :
▪
v tělesných změnách (vegetativní reakce)
▪ mimika, pantomimika, gestikulace, řeč
▪ tremor (třes, chvění)
▪ afekt :
silné, bouřlivě probíhající, ale poměrně krátce trvající emocionální vzplanutí
▪ nálada : trvalejší citový vztah, který
dodává všem ostatním zážitkům člověka jisté zabarvení
▪ vášeň : je to silný, hluboký cit, který se zmocňuje celého
člověka, jeho myšlenek i činnosti a zachvacuje celé chování
▪ strach : doprovází nás od narození a jeho zdrojem jsou situace,
které způsobí nebezpečí
- klasifikace citů :
▪ citové vztahy k mimolidským jevům ( ke zvířatům, předmětům,
rostlinám, jevům…)
▪ mezilidské citové vztahy ( mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, vztahy k jiným
lidem…)
▪ sebecity (sebeláska)
▪ estetické city (velmi složitá psychologická otázky a tyto souvisí s celou soustavou vztahů
člověka ke skutečnosti)
▪ etické city (neubližování jiným lidem)
OSOBNOST :
- pojem
osobnost se používá v různých významech (např. vynikající nebo výrazný člověk…)
- do psychologie byl pojem osobnost zavedený
až začátkem minulého století
Determinanty osobnosti :
▪ psychologické
▪ biologické
▪ sociokulturní
▪ technické
Psychické determinanty :
- každý psychologický proud chápe osobnost jinak
-
psychologie ve všeobecnosti chápe osobnost jako hypotetický konstrukt
- podle Nekonečného (1998) tedy pojem osobnost v psychologii
znamená : organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychologických dispozic determinujících průběh a projevy psychických
projevů a reakcí
Biologické determinanty :
- jejich souhrn se označuje jako konstituce : - zděděné
uspořádání organismu
- vrozené uspořádání organismu
- jsou to reflexy, instinkty, sexualita …
Sociální
determinanty :
- byl zavedený pojem role – je to představa očekávání způsobu chování každého jednotlivce
- s
ohledem na roli existuje např. : přebírání rolí, konflikt rolí, ztotožnění se s rolí…
Technické determinanty
:
- je to jakýkoliv předmět a nebo jev vytvořený člověkem (částečně i živočich nebo rostlina)
- projevuje
nejméně známek života, zaznamenává největší rozmach
- lidstvo je od tohoto aspektu determinované
Zones.sk – Zóny pre každého študenta