Nejvěrnější přítel člověka je stres (Úvaha)

Nejvěrnější přítel člověka je stres (Úvaha)

Život dnes, ve 21. století je úplně odlišný od životů lidí, kteří žili na Zemi před námi. Svět se vyvíjí a tím se samozřejmě mění. Také životní hodnoty jsou v dnešním světě úplně jiné, než v minulých dobách. Může za to hlavně průmyslovo-technická revoluce, která začala probíhat ve 20. století a vlastně probíhá dodnes. Za zhruba posledních sto let lidstvo zažilo největší a nejrychlejší posun ve svém vývoji.

V tomto období došlo díky vědě k velkému rozvoji ve všech odvětvích lidské činnosti. Došlo k obrovskému posunu v lidském chápání a chování jak ve vztahu k vědě samotné, tak k posunu lidského myšlení na úrovni filozofické. Lidé pochopili, že je nutné vědu rozvíjet, neboť věda je zdrojem veškerého vědění a pokroku, ale na druhé straně ji nelze přeceňovat, jelikož život člověka se neskládá pouze z poznávání a objevování, ale i z jiných činností, mezi něž patří hlavně kultura a sport.

Jak jsem již psala, za posledních sto let se svět lidí dramaticky změnil. Člověk se musí umět postavit nástrahám, jež v minulých stoletích vůbec neexistovaly. Na člověka jsou kladeny čím dál tím větší nároky. Musí se umět orientovat ve světě, který je z  velké části virtuální, musí umět ovládat počítače, základy práva, jazyky, musí umět dobře komunikovat a měl by mít další znalosti a dovednosti, které jsou po něm požadovány hlavně zaměstnavatelem.

A právě tyto kolikrát přehnané požadavky mohou mít velký vliv na psychiku člověka, mohou být spouštěcím mechanismem stresu, který pak negativně ovlivňuje jeho život. Stres také mohou vyvolávat problémy jako například ztráta zaměstnání. Podle výzkumů může mít ztráta zaměstnání obrovský negativní vliv na psychiku člověka, a to až takový, jako když člověk ztratí celoživotního partnera. V dnešní ekonomické krizi, si najít nové zaměstnání je velkým problémem a to jak pro lidi se základním, tak pro lidi s vysokoškolským vzděláním.

Další rozbuškou způsobující stres je, jak jsem se již zmínila, ztráta partnera nebo rozchod s ním. Stres může vyvolávat nespočet dalších vlivů, které jsou samozřejmě u každého člověka jiné. Vzhledem k tomu, že prosadit se v dnešní společnosti je těžší a těžší, narůstá počet lidí, kteří mají problém se stresem a s problémem vyrovnat se s ním.

Stresové situace dá se říci, prožíváme velmi často, i když samozřejmě záleží na konkrétním individuálním člověku, na jeho osobnosti, temperamentu a schopnosti se se stresem vyrovnat, protože to, co vyvolá stres u jednoho člověka, u druhého vyvolávat stres nemusí. Již Hippokrates ve 4. století před n.l. rozdělil temperament člověka na čtyři hlavní typy – sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik.

Jak známo lidé s melancholickým temperamentem se vyznačují se hlubokými prožitky a spíše smutným laděním, pesimismem a strachem z budoucnosti, život je pro ně často obtížný, jelikož nesnáší vypjaté situace. Tito lidé usilují hlavně o klid. Také cholerický člověk to nemá, co se týká emocí zrovna nejlepší, jelikož je silně vzrušivý, má sklon k výbuchům hněvu a k agresi.

Naproti tomu sangvinik je přizpůsobivý a emočně vyrovnaný, vesele laděný, optimistický a flegmatik je lhostejný a vzrušují ho jen velmi silné podněty. Proto tyto dva naposledy uvedené typy mají z mého laického pohledu jaksi o trošku „zjednodušený“ život, jelikož se dovedou s nástrahami života lépe vyrovnávat než první dva typy. Samozřejmě to myslím obrazně a záleží na konkrétním jedinci a jeho životní cestě, jestli byla plná nástrah a utrpení nebo naopak. 

Stres prostě lidi ovlivňuje od nepaměti, a my se proti němu můžeme snažit bojovat. Například tím, že si dobře zorganizujeme svoji práci, budeme pozitivně myslet a potenciální problémy nebudeme předjímat. Budeme se snažit relaxovat při každé příležitosti, kdy to jen půjde. Např. při návratu ze zaměstnání můžeme relaxaci provádět v podobě relaxační koupele, šálku kávy nebo skleničky dobrého alkoholu. Velice důležitá je aktivní relaxace v podobě sportu, procházky v přírodě nebo nějakém kulturního zážitku. Relaxaci také účinně doplňuje u nás dosud opomíjená meditace, ale při troše dobré vůle, se i toto umění lze naučit. 

V podstatě lze říci, že i když je stres poznávacím znamením 21. století, pokud člověk chce, může proti němu účinně bojovat a někdy nad ním dokonce i zvítězit. A co říci závěrem? Není vývoj v posledních stoletích přehnaně rychlý, neodvracíme se až příliš od přírody a neklademe na sebe příliš velké nároky? Neměli bychom svoji pozornost upřít spíše na to, jak co nejlépe prožít svůj život a ne na to, jak se stát nejlepším a co nejvíce movitým? Myslím, že toto jsou aktuální otázky pro každého z nás.