Jak si představujete svojí budoucí kariéru a co pro to děláte?
(úvaha)
V čem je tato tématika zajímavá? Spousta lidí v posledním ročníku základní školy stále neví, čím se
chtějí živit v budoucnu, a to je docela problém, protože pak jdou na gymnázium. To je podle mě jen prodloužená základní škola, a naučí
nás dalším obecným věcěm.
Takže až se na konci gymnázia dotyčný nebo dotyčná rozhodne, že chce navštěvovat třeba elektrotechnickou nebo zdravotnickou fakultu, má dost nevýhodu oproti lidem, kteří na tuto fakultu šli už ze střední školy stejného nebo podobného zaměření. Já určité představy o své budoucí kariéře mám. V první řadě mě musí bavit, protože nechci žít s pocitem, že třetinu dne dělám něco, co mě nebaví, nehledě na to, že s mojí povahou bych tam nevydržel. V druhé řadě to musí být slušně placené.
Nepotřebuju vydělávat sto tisíc měsíčně, ale trochu nadprůměr, tak kolem 40 – 50 tisíc čistýho. Povolání by se mělo dotýkat počítačů, nebo elektřiny. To jsou moje požadavky. Takže například práce v Temelíně, v nějaké počítačové firmě atd. V budoucnu bych chtěl i podnikat, ve výše zmíněných oborech, protože nehodlám na starý kolena žít z toho, co mi přidělí stát. Chci mít vlastní jistotu, a peníze by se měli investovat tak, aby vydělávaly samy.
Představy jsou to sice hezké, leč poměrně náročné a těžce splnitelné. Moc věcí pro to ale nedělám. Nerad se učím, asi jako každý student. Můj dosavadní cíl je udělat maturitu a dostat se na ČVÚT Fakultu Elektrotechniky a tam si udělat magisterský obor. Bohužel, málo zaměstnavatelů kouká na to, která konkrétní škola byla vystudována.
Co si budeme povídat, úrovně se hodně liší. Srovnávat MIT, University of Manchester, ČVÚT, Matfyz nebo nějakou lokální vysokou školu, je naprosto nemyslitelné. Student z MIT by měl být například práci sehnat lusknutím prstu, bohužel to tak u nás není. Trošku přeháním, ale důsledky jsou podobné. Mít vystudovanou FEL ČVÚT , měl bych mít ihned přednost oproti někomu s maturitou. Bude to těžká výzva pro mě.
Naštěstí pro tyhle technické věci mam nadání, a jsem k tomu veden už od malička, kdy jsem byl rozhodnutý, co chci, aby ze mě bylo, už dá se říci od 8 let. Spoustu dětí má sny o budoucím povolání, které se pochopitelně rozplynou. Nicméně u mě se to stále drží, a nejspíš i držet bude, protože mě to baví. A tam by mělo směřovat povolání všech lidí.
Práce musí lidi bavit. Otázka je taky, zda vydělávat víc, i když nás práce nebaví, nebo vydělávat míň a práci si užívat. Já jsem rozhodně pro druhou možnost, kvůli výše zmíněným důvodům. Člověk, kterého nebaví práce, může trpět depresemi, a jinak si znepříjemňovat život. Ovšem na druhou stranu víc vydělává, a tím může kompenzovat důsledky jeho nenáviděné práce.
Ukázkový
příklad zde uvedu zedníky, kteří třeba nemají dostatečnou chytrost nebo pilnost na to, aby to dotáhli někam výš, a zedničí, protože se
musí nějak uživit. Jelikož je to nebaví, jdou po šichtě chlastat s ostatníma do hospody. Někoho to ale bavit může. Na druhou stranu je to
práce v podstatě bezstarostná a jistá, protože obecně manuální práce dneska nechce dělat nikdo. Kdežto nějaký podnikatel, musí žít ve
stresu, aby nezbankrotoval. Každá z věcí má své výhody a nevýhody, jako všechno. Je to nejspíš v povaze člověka, na kterou stranu se
přikloní.
„Kdo si zamiluje svou práci, ten vyhraje půl života.“