Když spousta lidí jedná podobným způsobem
Když spousta lidí jedná podobným způsobem, vzniká u nich vždycky dojem, že jednají správně
Když jsme ve
škole dostali za úkol napsat slohový útvar na jedno z daných témat, říkal jsem si, že to bude zábava. To jsem ještě nevěděl, jaký
úkol mě čeká. Když sem si přečetl nabídku možností, tak můj žaludek sevřela ledová ruka beznaděje. Jediná malá naděje mi
svitla ve výroku pana Petišky. A sice: “Když spousta lidí jedná podobným způsobem, vzniká u nich vždycky dojem, že jednají
správně.“ Pokud se nad tím pozastavím, tak musím uznat, že autor má naprostou pravdu.
Jako první si
vzpomenu na obrázek, co jsem viděl jako malý kluk, na kterém jsou nakreslené rybičky plující doprava a jedna doleva. Snad každý řekne, že
ta jedna plave špatně. Opak je pravdou. Možná je to přirozeností člověka chtít se nechat vést a nevystupovat z davu. Nebo se jen možná
řídíme heslem „co je dobré pro ně, bude dobré i pro mě.“ Těžko říct. Ať už je to jakkoliv, pravdou zůstává, že
tato slova byla, jsou a budou vždy pravdivá. Když se nad tím zamyslím a položím si jednu ze základních otázek „PROČ“, Tak mě
napadá, že to bude způsobeno pravděpodobně tím, že se často říká „V jednotě je síla“. A jak jinak zachovat jednotu, než podobným
chováním a zrcadlením? Co jiného člověka nejvíc informuje o podobném postoji dvou lidí, když ne jejich vzájemná shoda názorů, stejný
styl oblékání, držení těla, nebo i třeba stejné tempo řeči? Asi nic. Co je vlastně tak lákavé na představě, že člověk je
podobný někomu jinému? Nejspíš pocit, že někam patříme a zapadáme.
Jen málokdo chce zůstat vždy jen sám se sebou samým.
Nepopírám, takoví lidi existují, a mohou být i šťastní. Tato menšina však nemůže konkurovat drtivé většině ostatních. Když se
ohlédnu zpět a pokusím se najít tok mých myšlenek, tak už ani nevím, kde jsem začal a o čem jsem vlastně uvažoval. V takové situaci
začne být člověk nejistý a nutí ho to pokládat si další a další otázky, jako třeba: „neodbočil jsem od tématu?“, nebo „Pochopil
jsem správně, co se po mně chtělo?“ A co nám může dát větší jistotu a hřejivější pocit uspokojení, než
vědomí, že ostatní uvažovali podobně, nebo dokonce stejně, a že při nejhorším jsme to nepokazili sami? Myslím, že moc věcí ne. A v tom
je to kouzlo soudržnosti.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta