Zóny pre každého študenta

Když spousta lidí jedná podobným způsobem

Když spousta lidí jedná podobným způsobem, vzniká u nich vždycky dojem, že jednají správně

Když jsme ve škole dostali za úkol napsat slohový útvar na jedno z daných témat, říkal jsem si, že to bude zábava. To jsem ještě nevěděl, jaký úkol mě čeká. Když sem si přečetl nabídku možností, tak můj žaludek sevřela ledová ruka beznaděje. Jediná malá naděje mi svitla ve výroku pana Petišky. A sice: “Když spousta lidí jedná podobným způsobem, vzniká u nich vždycky dojem, že jednají správně.“ Pokud se nad tím pozastavím, tak musím uznat, že autor má naprostou pravdu.

Jako první si vzpomenu na obrázek, co jsem viděl jako malý kluk, na kterém jsou nakreslené rybičky plující doprava a jedna doleva. Snad každý řekne, že ta jedna plave špatně. Opak je pravdou. Možná je to přirozeností člověka chtít se nechat vést a nevystupovat z davu. Nebo se jen možná řídíme heslem „co je dobré pro ně, bude dobré i pro mě.“ Těžko říct. Ať už je to jakkoliv, pravdou zůstává, že tato slova byla, jsou a budou vždy pravdivá. Když se nad tím zamyslím a položím si jednu ze základních otázek „PROČ“, Tak mě napadá, že to bude způsobeno pravděpodobně tím, že se často říká „V jednotě je síla“. A jak jinak zachovat jednotu, než podobným chováním a zrcadlením? Co jiného člověka nejvíc informuje o podobném postoji dvou lidí, když ne jejich vzájemná shoda názorů, stejný styl oblékání, držení těla, nebo i třeba stejné tempo řeči? Asi nic. Co je vlastně tak lákavé na představě, že člověk je podobný někomu jinému? Nejspíš pocit, že někam patříme a zapadáme.

Jen málokdo chce zůstat vždy jen sám se sebou samým. Nepopírám, takoví lidi existují, a mohou být i šťastní. Tato menšina však nemůže konkurovat drtivé většině ostatních. Když se ohlédnu zpět a pokusím se najít tok mých myšlenek, tak už ani nevím, kde jsem začal a o čem jsem vlastně uvažoval. V takové situaci začne být člověk nejistý a nutí ho to pokládat si další a další otázky, jako třeba: „neodbočil jsem od tématu?“, nebo „Pochopil jsem správně, co se po mně chtělo?“ A co nám může dát větší jistotu a hřejivější pocit uspokojení, než vědomí, že ostatní uvažovali podobně, nebo dokonce stejně, a že při nejhorším jsme to nepokazili sami? Myslím, že moc věcí ne. A v tom je to kouzlo soudržnosti.
Zones.sk – Najväčší študentský portál
https://www.zones.sk/studentske-prace/slohove-prace/5071-kdyz-spousta-lidi-jedna-podobnym-zpusobem/