Galerie barokního umění - Jiřský klášter

Stavbu Jiřského kláštera započal už v roce 920 Vratislav 2.,  dílo však dokončil Boleslav 2. se svou sestrou Mladou. Pěstovali se zde  vědy a umění. Karel 4. dal zdejším abatyším právo korunovat spolu  s pražským arcibiskupem české královny.V letech 1670 - 1680 byl klášter  přebudován do barokní podoby C.Luragem.V roce 1782 byl však zrušen  Josefem 2., který ho nepovažoval za potřebný. Bývalý klášter se stal  domovem různých kněží, sloužil též jako kasárna pro vojáky.  V šedesátých letech dvacátého století bylo plánováno jeho vystěhování,  budova kláštera měla posloužit jako muzeum. Tento plán byl však v roce  1969 zamítnut prezidentem ČSSR. Objekt byl nakonec přidělen Národní  galerii.

Sama budova těsně přiléhá k bazilice sv. Jiří. Skládá se ze dvou  jednopatrových objektů, které jsou podélně spojeny. V nitru kláštera se  nachází dva dvory obklopené ambity. Klášter je románsky vyzdoben a při  něm jsou umístěny hrobky Přemyslovců a kněžen abatyší, jako byla  Kunhuta, sestra knížete Václava nebo Mlada, zakladatelka kláštera.  U jednoho z křídel kláštera se nalézá kaple sv. Anny, při níž je  umístěno několik významných hrobů. Je zde též postaven reliéf  představující sedící Madonu s postavami Přemysla 1. a abatyše Anežky.

V Jiřském klášteře je umístěno umění období české gotiky,  renesance, manýrismu a baroka. Po vstupu do Národní galerie nás zaujme  výstava českého středověkého umění. Jsou zde vystaveny různé ikony,  sochy P.Marie a jiných svatých, deskové obrazy, busty a poměrně dost  obrazů ze života Krista, které jsou dílem Mistra vyšebrodského oltáře,  tvořícího kolem roku 1350. Nemůžeme přehlédnout ani obrazy svatých od  Mistra Teodorika anebo krásné dřevěné sochy. Mistr třeboňského oltáře  zde mistrně zachytil různé biblické výjevy.

Mezi sochaři období manýrismu vyniká zejména Adriaen de Vries.  Ten se zabýval především biblickou a antickou tématikou. Jako důkaz  jeho velkého talentu bych uvedl sochy Herakles s jablky Hesperidek  a Kráčející kůň. Mezi malíře rudolfínského manýrismu patří B.Spranger,  malující náboženské výjevy a portréty, Hans von Aachen, který se nechal  inspirovat antickým a biblickým obdobím, což je vidět i na jeho  portrétech, a krajinář Savery.

Českých barokních malířů už je o hodně více. Jedním z nich je Karel Škréta. Přesto, že byl nucen po roce 1627, kdy bylo vydáno  Obnovené zřízení zemské, z Čech odejít, se za nějaký čas vrátil zpět do  své vlasti. Škréta je autorem mnoha portrétů a výjevů z Bible ,z nichž  podle mého názoru nejpovedenější jsou obrazy Svatý Martin se dělí se  žebrákem o plášť, Narození sv. Václava a Madona. Dalším barokním  malířem je Jan Kryštof Liška. Ten na svých obrazech zachycoval různé  biblické výjevy a portréty, stejně tak jako Petr Jan Brandl. Brandl si  podobně jako ostatní barokní malíři dokázal pěkně pohrávat se  šerosvitem. Stínohra je dobře patrná zejména na jeho obrazech Návrat  ztraceného syna a Lot a jeho dcery. Svými krajinami a portréty vás  nezklame ani Václav Vavřinec Reiner.Na jeho obrazu Ptactvo v krajině  s výrovkou je dobře znatelná dokonalá harmonie světla a stínů. Dalším  významným malířem je Jan Kupecký.Pod jeho štětcem vzniklo mnoho  portétů. Jeho obraz Alegorie malířství nás ohromí jak svými velkými  rozměry, tak svou krásou. Za zmínku stojí také malíři J. V. Angermayer,  který si za námět svých obrazů zvolil zátiší a krajinář J. J. Hazymann.  Obrazy všech těchto malířů jsou malované olejovými barvami na plátno.

Zatímco malíři malovali krásné obrazy, sochaři nezůstávali  pozadu. O tom svědčí i rozsáhlé dílo Matyáše Bernarda Brauna.Jeho sochy  jsou převážně dřevěné, většinou pozlacené a vypadají téměř jako  živé.Zvláště mě pak zaujalo zpodobnění Venuše, Jupitera a anděla. Socha  Jupitera je kamenná.Braun se nechal inspirovat antickým a biblickým  obdobím,podobně jako Ferdinand Maxmilián Brokof. Brokofovy sochy bývají  z kamene. O tom, že barok je sloh plný pohybu, svědčí jeho socha  Mouřenína nastavujícího štít. Socha anděla od J. Heidelbergera je  stejně jako Bendlův sv. Isidor a Preissova Madona v půlměsíci ze dřeva  a všechny tři sochy jsou krásně propracované.Zvláštní kouzlo má i  kamenná polychromovaná socha sv. Jana Nepomuckého, jejíhož autora však  bohužel neznáme.

Barokní umělecké řemeslo už zdaleka není tak bohaté jako  sochařství nebo malířství, ale přesto nás dovede okouzlit. Jako důkaz  bych uvedl krásně vyřezávaný chebský kabinet a hezky zdobené pouzdro  na monstrance. I na těchto předmětech se objevuje to, co je baroku  blízké: krásná zdobnost, pohyb a cit. Ať už si jde člověk prohlédnout barokní sbírku v jakékoliv  náladě, Jiřský klášter opouští uspokojený, dobře naladěný a s čistou  myslí. Výtvory baroka pozvednou naši náladu i naše vědomosti. Malíři a  sochaři tam svými díly žijí dodnes. Dílo dokáže přesně popsat autorův  charakter. Do Národní galerie nejdeme za přítomností, ale za minulostí!  Vstup nikdy není dost drahý na to, abychom ji nenavštívili. Zde se  můžeme vypravit do minulosti, aniž bychom použili kosmickou loď  zmiňovanou ve SCI-FI románech. Zkoušel jsem srovnávat umělce i jejich  díla podle dokonalosti, ale zjistil jsem , že je to téměř nemožné.  Každé dílo má své vlastní kouzlo, které se nedá napodobit. Kdo  nenavštíví barokní sbírku, o hodně přijde!