Buněčná stěna

Buněčná stěna
Vyskytuje se na povrchu buněk rostlin, hub a bakterií, s výjimkou pohlavních buněk (gamet), které ji nemají. Dodává buňce potřebnou pevnost, do značné míry podmiňuje její tvar a chrání živý obsah buňky - protoplast (zejména před enzymy choroboplodných mikroorganismů a škodlivými látkami prostředí). Je spojena s membránovým skeletem, cytoskeletem a cytoplazmatickou membránou a je plně propustná pro vodné roztoky. Základ stěny tvoří polysacharidová vlákna (celulóza u rostlin, chitin u hub...), doplněná molekulami bílkovin, dalších polysacharidů (hemicelulóz, pektinů) a jiných látek. Z organických látek to bývá převším lignin (dřevovina), podmiňuje dřevnatění (lignifikaci) buněčné stěny. Zvyšuje její pevnost, a proto je hojně zastoupen ve stěnách rostlinných buněk s mechanickými funkcemi. - Kutin, suberin a vosky jsou látky tukovité povahy, obsažené v buněčných stěnách, které jsou součástí vnějších ochranných pletiv, kde zamezují hlavně ztrátám vody. Kromě toho mohou být buněčné stěny ikrustovány anorganickými látkami (SiO2, CaCO3).

Stavba buněčné stěny: 
Střední lamela – diferencuje se v průběhu dělení, vzniká oddělením vezikul od středu buňky a vzniká vrstvička – pektinová – na ni navazuje primární stěna buněčná (z obou stran), základem jsou celulózní fibrily, pektiny
Primární vrstva – důležitá bílkovina extensin
Sekundární stěna buněčná – skládá se z několika vrstev (alespoň 3) a liší se orientací celulózních fibril, hemicelulózy (amorfní látka), není zde pektin ani bílkoviny

Tloušťka stěny při tom nebývá stejná, obsahuje ztenčeniny– umožňují propojení buněk, na ně navazuje ER a to navazuje na jádro, ztenčeninami prochází plasmodesmy (spojnice se sousední buňkou); jsou jednoduché (tečky) nebo dvůrkaté (dvojtečky)
Jednoduché ztenčeniny – typické pro krytosemenné rostliny
Dvůrkaté ztenčeniny – typické pro nahosemenné, částečné překlenění – překrývá se ztenčené místo; střední lamela je také modifikovaná; podle osmotického tlaku se přiklání torus na strany porusu
 
Impregnace – nejčastěji lignin, kutin, vosky; ukládání organických látek
Inkrustace – ukládání minerálních látek do buněčné stěny