ISS - Mezinárodní vesmírná stanice (International Space Station)

20. listopadu 1998 byla z Bajkonurského kosmodromu v Kazachstánu vypuštěna ruská raketa Proton. Jejím úkolem bylo zahájit sestavování vesmírné stanice ISS, která nahradí stávající stanici MIR. Stanice MIR již slouží hezkou řádku let, což se na ní také projevilo, neboť v roce 1998 selhal systém navádění zásobovací rakety, dále se porouchala dodávka proudu ze solárních článku a poruchám se nevyhnul ani nad vším bdící hlavní počítačový systém. Během doby, co MIR slouží, si vědci uvědomili, že vesmírná stanice je velice užitečná věc, která je ale také drahá. Ruský MIR však nebyla jediná stanice, která byla dosud do vesmíru poslána, neboť Američané roku  1985 vypustili vesmírnou laboratoř Spacelab, na jejíž výrobě se podílelo několik zemí. Její životnost však byla velice krátká - něco přes 11 dnů. Důležitost vesmírné stanice, jakožto dlouhodobě obytného prostoru ve vesmíru, kde by bylo možno provádět vědecké pokusy, přiměla přední vesmírné společnosti (Nasa, Dasa, Nasda, Ruský vesmírný program.....) k odvážnému kroku: K postavení skutečně mezinárodní vesmírné stanice, která by byla jednak prostorná a jednak byla ve vesmíru dlouhou dobu, aby se investice do ní vyplatily. Tato vesmírná stanice dostala pracovní název Alpha (první písmeno řecké abecedy symbolizovalo první velkou vesmírnou stanici) a na její realizaci se
podílí 16 států: především USA, jež montuje většinu stanice, dále Rusko, Japonsko, Evropa (sdružuje v sobě: Francii, Itálii, Švýcarsko a ještě několik zemí), Kanada a v neposlední řadě jihoamerická Brazílie. Vydané prostředky budou úměrné času stráveného jednotlivými zástupci podílejících se zemí na stanici.

Hlavním úkolem této nové stanice bude provádění vědeckých pokusů, které by mohli hodně prospět celému lidstvu a hlavně budoucím letům, neboť zde budou vyvíjeny materiály, ze kterých by se později konstruovaly vesmírná plavidla. Mezi první vědecké zkoumání budou patřit testy hoření v beztížném stavu. Posádka bude šesti až sedmi členná Každý člen musí vystačit se dvaceti litry vody na den, přičemž každá kapka bude recyklovaná ve speciálním zařízení, jež bude také určeno  k likvidaci veškerého odpadu. Posádka se bude  střídat po šesti měsících. První rok bude dopravovat posádku rakotoplán Space shuttle (NASA má několik raketoplánů tohoto tipu – Columbia, Endaveour…). Avšak od roku 2000 vystřídá raketoplán revoluční typ vesmírného prostředku známého pod označením Venture star (nebo také X-33). Venture star bude patřit mezi tzv.: ekonomické vesmírné transportéry, které nahradí raketoplány. Důvod je jednoduchý: V dnešní době je interval mezi lety raketoplánu asi jeden a půl měsíce, což je příliš dlouho. X-33 bude mít periodu letů sedm dní, ale i méně. Venture star má ale také jiné přednosti. Cena dopravení jednoho kilogramu do vesmíru dnes stojí asi 20 000 dolarů (600 000 Kč), ale Venture star bude 10x levnější (2000 dolarů/kg -> 60000 Kč), neboť bude používat motory typu Aerospike, které jsou podávají vysoký tah bez ohledu na okolní tlak.

Nyní bych rád uvedl několik zajímavých čísel, která by Vám pomohla představit si složitost tohoto projektu. Raketoplány a ruské rakety Sojuz budou postupně vynášet všech 45 částí stanice, které budou vážit 500 tun. Celá stanice bude dlouhá 110 m (přepočteno ze stop) a bude největším objektem, který kdy obíhal Zemi. Objem obytného prostoru je roven 46 000 krychlovým stopám, což odpovídá prostoru v letadle 747 Jumbo jet. Na palubě bude 54 počítačů – z toho dva, které se budou starat o systém podpory života (software těchto počítačů má 1,7 milionů řádek) a zbytek bude obhospodařovat senzory, toky energie a ostatní funkce stanice.

Stavba takto velkého umělého vesmírného objektu je jistě velmi ambiciózní a nákladný projekt a proto doufejme, že práce mnoha odborníků nám přinese své plody ve formě cenných vědeckých analýz. Pevně věřím, že lidstvo nezůstane jen u jedné stanice, ale bude pokračovat dále, aby odkrylo velká tajemství, které vesmír skrývá.