Cestovní ruch v Západních Čechách

Zobraziť detaily

Prírodné vedy » Geografia

Vytlačiť Uložiť

Autor: mat32
Typ práce: Referát

Dátum: 27.03.2009
Jazyk: Čeština

Rozsah: 2 043 slov
Počet zobrazení: 4 146

Tlačení: 505
Uložení: 543

Klatovy

Významné západočeské město Klatovy je správním centrem rozsáhlého okresu, který je situován při jihozápadní hranici České republiky s Bavorskem. Městu, které má dnes více než 23 tisíc obyvatel, vévodí známá Černá věž vystavěná v letech 1547 - 1557 a dvojice bílých věží jezuitského kostela dokončeného v r. 1679.

Město založil kol. r. 1260 v blízkosti staré trhové vsi český král Přemysl Otakar II. Klatovy, situované na křižovatce prastarých obchodních stezek směřujících z Prahy do Pasova a Straunbingu, byly založeny skutečně velkoryse. Na rozsáhlé téměř čtvercové náměstí navazovaly pravoúhle se křižující ulice. Středověké město uzavíraly dva pásy hradeb, zpevněné válcovými a čtverhrannými baštami a hluboké příkopy.

Období všestranného rozkvětu prožívalo město v 16. století, kdy Klatovy náležely mezi 10 nejbohatších českých měst. Tehdy také vznikla Černá věž a radnice.

V první pol. 17 století trpělo město příkořími třicetileté války a ztrátami majetku v pobělohorských konfiskacích. Druhá polovina tohoto století je ale již poznamenána zvýšenou stavební aktivitou, iniciovanou především klatovskými jezuity.
Jim vděčí za založení vystavený kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Vybudována byla řádová kolej a obnoven dominikánský kostel sv. Vavřince.

V druhé polovině 18. století se Klatovy staly téměř na sto let správním centrem Klatovského kraje, kterému náleží i sousední Domažlicko.

Od roku 1813 se počíná psát historie známých klatovských karafiátů, jejichž semena přivezl do Klatov z Francie baron Volšanský. Klatovští měšťané se živili především plátenictvím a zpracováním kůží, obě tato řemesla se ve zmodernizované podobě udržela v Klatovech dodnes. V současné době se průmyslové město otevírá cestovnímu ruchu.

Klatovské katakomby:
Vznikly současně se stavbou jezuitského kostela Neposkvrněného početí P. Marie, v l. 1656 - 1675.

Do vestavěné krypty v základech kostela byli pohřbíváni především rektoři a učitelé jezuitské koleje, později k nim přibyli i bohatí šlechtici, vysocí důstojníci a bohatí řemeslníci a měšťané. Celkem zde bylo pohřbeno kolem 200 osob. Do dnešních dnů se zachovalo zhruba 40 těl. Mrtvá těla nebyla mumifikována uměle, ale k přirozené mumifikaci docházelo vysoušením vzduchu. Vzduch proudí vzduchovými kanály - průchody, které vyúsťují až na střeše kostela. Dnes těla váží pouhých 8-10 kilogramů.

PLZEŇ :
Na soutoku čtyř řek leží v Plzeňské kotlině metropole západních Čech, založená r. 1295 českým králem Václavem II. Bohaté dějiny města lze sledovat při prohlídce mnoha zajímavých objektů v historickém jádru, jehož dominantou je štíhlá věž gotického chrámu sv. Bartoloměje. Její výška dosahuje 102,26 m a je nejvyšší v Čechách. Před renesanční radnicí stojí morový mariánský sloup ze 17. století.

Radnice je dominantou náměstí, v letech 1907 - 1912 byla restaurována architektem J. Koulou.

Náměstí republiky o rozměrech 139 x 193 m je jedno z největších středověkých náměstí v českých zemích. V minulosti byl kolem kostela sv. Bartoloměje hřbitov, zrušený v r. 1789 císařem Josefem II. Mezi radnicí a kostelem blíže sakristie stávala krásná renesanční budova městské latinské školy, zbořená r. 1829. V každém rohu náměstí byla empírová kašna, v severovýchodním rohu barokní. Na ní stála socha Rolanda, přenesená roku 1919 na císařský dům vedle radnice.

Náměstí bylo r. 1859 vydlážděno. Domy na náměstí mají převážně ještě gotické a renesanční prvky v základech, ve sklepích a ve zdivu. Památkově nezachovalejší částí náměstí je jeho jižní fronta.

Plzeňské historické podzemí je nedílnou součástí historického vývoje města. Vzniklo ve 13. století. Jsou to dvou až třípatrové sklepy, které sloužily k uchovávání potravin, dále řemeslnické provozovny, vinopalny a sladovny. Nejstarší městské domy zabíraly frontální část parcel, v zadní části bylo umístěno hospodářské zázemí městského domu - stáje, kůlny a studny. V průběhu století jsou domy přestavovány a rozšiřovány do hloubky parcely. Velké množství studní na omezeném prostoru narušilo hladinu spodní vody v celém městě.

Bezvodé studny byly druhotně využívány jako odpadní jímky. Archeologický výzkum těchto studní přinesl mimořádně bohaté nálezy hmotných dokladů každodenního života středověkého města. Výběr z rozsáhlých nálezů keramiky, skla a dřevěných výrobků je vystaven v části plzeňského podzemí.

Zámek kozel :
Stojí na úpatí jižního svahu vrchu Boru nad údolím řeky Úslavy a rozsáhlým rybníkem, uprostřed starého osídlení, kteří je bohaté na archeologické nálezy, název zámku je odvozován od toho, že prý zde pohanští obyvatelé obětovali svým bohům kozla.

Zámek byl postaven na šťáhlavském panství, které r. 1711 získala Antonie Josefa Čermínová od věřitelů zadlužených Kokořovců. R 1715 k němu přikoupila ještě sousední nebílovské panství. Původním sídlem vrchnosti byl sice šťáhlavský zámek, ale ten již nárokům současníků nevyhovoval, a tak Jan Vojtěch Černín z Chudenic, nejvyšší lovčí Království českého (1745 až 1816), si dal postavit sice prostý, ale pohodlný zámek, určený pro lovy a letní odpočinek.

Zámek stavěl v I. 1784 - 1789 pražský stavitel Václav Haberditz. Ten byl soutokem starší obytné části, jednoduché přízemní čtyřkřídlé budovy kolem obdélného dvora s mansardovým patrem nad jižním křídlem, s hlavními společenskými místnostmi a pokojíky pro hraběte, hosty a sekretáře. Uprostřed nádvoří je bazén, uvnitř kolem křídel obíhá kamenný ochoz, z něhož vedou vchody přímo do jednotlivých pokojů. Hostinské pokoje jsou rozděleny zděnou přepážkou na místnost pro hosta a pro lokaje, Místnosti se vytápěly zvenčí. Architektura je střízlivá, odpovídá duchu doby, tj. Konci 18 století. Fasáda je členěná toskánskými pilastry a lizénovými rámci s obdélníkovými okenními otvory. Tomuto exteriéru slohově odpovídá jednotný interiér, vytvořený ve slohu Ludvíka XVI.

Většinu pokojů vyzdobil v 1. 1787 - 1788 dekorativními nástěnnými malbami černínský malíř Antonín Tuvora (1747 až 1807, učitel českého portrétisty A. Machka. Nejbohatší výzdoba je v reprezentačních místnostech, kde se figurální motivy v medajlóncích střídají s přírodními, s ptáky a zvířaty. V hlavním sále jsou nástěnné malby sídel Černínů: vedle Radyně zde i pohled na tehdejší Kozel. Velmi cennou složkou interiéru jsou empírová kamna, převážně bílá, ale i temně hnědá a zelená, válcového nebo hranolového tvaru, kanelovaná, zdobená festony, terči, listovím a na vrchu vázou nebo figurou. Vzácným doplňkem interiéru je dobový nábytek - pozdně rokokový a ve stylu Ludvíka XVI. Z původního zařízení se zachovala i bohatá sbírka holíčské majoliky, stěny pokojů jsou ozdobeny rytinami a pastely.

V polovině 90. let 18. století byly k zámku přistavěny ještě dvě samostatné dvojice budov, tj. patrová kaple a jízdárna a přízemní budova stáje a obydlí sloužících (lokajna). Autorem těchto čtyř budov byl pražský architekt Ignác. Jan Palliardi (1738 - 1821). Těmito novými stavbami vytvořil složitější půdorys zámku a vyřešil také prostranství před ním. Architektura těchto nových budov je rovněž prostá, ale působí uměřeností svých proporcí. Na pročleněné fasádě kontrastuje hra světla a stínu. Vůbec prosvětlenost prostoru je typická pro celou architekturu.

Sochařskou výzdobu zámku provedl pražský sochař Ignác Platzer mladší. Je to především plastika skoleného jelena na terase zámku a ozdobné vázy na zábradlí terasy. Ignác Platzer je rovněž autorem oltáře v zámecké kapli z r. 1794. Přístavbou nových budov se změnilo využití křídel obytné budovy. Namístě původních stájí po levé straně vchodu bylo r. 1832 dodatečně upraveno malé divadlo, na něž navazuje prostor knihovny.

Po smrti bezdětného Vojtěcha Černína zdědil panství r. 1816 jeho prasynovec hrabě Kristián Vincent z Valdštejna - Vartemberka. On ani jeho nástupci, kteří bydlívali v zámku až do roku 1945, zde neprovedli žádné rozsáhlejší úpravy. Zámek Kozel je obklopen rozsáhlým anglickým parkem, jehož dnešní podoba pochází z doby Valdštejnů a je dílem zámeckého zahradníka F. X. France. Byl to neobyčejně vzdělaný muž, který měl velikou zálibu v prehistorii.
Prováděl výzkumy v okolí bohatém na mohyly, vypracoval se v uznávaného archeologa a od r. 1893 působil v plzeňském muzeu jako jeho správce. Velká sbírka nálezů z okolí Kozlu, která bývala dříve na zámku, je dnes uložena v plzeňském muzeu. Na Kozlu je velká a cenná knihovna, kterou shromáždil Jan Vojtěch Černín z Chrudenic, doplněná po r. 1945 vzácnou stadionovskou knihovnou s tisky z 1. 1517 - 1840. V 60. letech 20. století byl zámek restaurován a jízdárna přeměněna v galerii, kde je expozice životního díla českého sochaře Karla Dvořáka. Objekt je ve správě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni.

strakonice:

leží v malebné jihočeské krajině na soutoku řeky Volyňky se zlatonosnou Otavou. Spojitost se šumavským podhůřím umocňuje vrch Kuředlo, Podsrp a Kání vrch spolu s kaskádou řepických rybníků a Blatenským rybníkem, mezi kterými se Strakonice prostírají.

Jméno města pochází od lidu praotce Straky, Straka, Strakoně či Strachoně a celá jeho historie se váže k založení strakonického hradu a jeho vývoji. Město, tak jak je známe dnes leží na území, kde se dříve rozkládaly čtyři osady - Žabokrty, Bezděkov, Lom a Strakonice.

Vývoj města začíná ve druhé polovině 12. století, kdy zde šlechtický rod Bavorů založil raně gotický hrad. Již Bavor I. daroval část hradu rytířskému řádu johanistů (sv. Jana Křtitele), který zde sídlil po dobu 700 let až do roku 1925.

Ve 13. století byl postaven románsko - gotický kostel sv. Prokopa, komenda a amibit. Poté byla nad hradem vztyčena i věž Rumpál s hruškovitým půdorysem, která dnes slouží jako vyhlídková věž, zatímco v minulosti byla hladomornou. Do 1. pol. 14 století je datován vznik většiny nástěnných maleb v ambitu a kapitulní síni. V této době vznikla i středověká tradice rozdávání medové kaše chudým, kterou připomíná kamenný stůl na hradním nádvoří.

V roce 1367 byla Strakonicím potvrzena Bavorem IV. městská privilegia. V roce 1421 se hrad stal sídlem velkopřevorů řádu, kteří nechali vybudovat renesanční věž Jelenku, kde panstvo hodovalo po lovech. dnes slouží jako prostor k výstavám výtvarného umění a pro koncerty strakonických nokturn.

V areálu hradu nalezneme expozice Muzea středního Pootaví, v jehož sbírkách můžeme obdivovat například gotické sochy či expozice o historii dudáctví. Strakonice jsou právem považovány za město dudáků i díky proslulé místní pověsti o dudáku Švandovi, kterou zpracoval Josef Kajetán Tyl ve hře Strakonický dudák. Tradice neupadá v zapomnění díky pravidelnému pořádání mezinárodních dudáckých festivalů, které se od roku 1992 konají každý druhý rok.

Ve městě nás upoutá barokní morové sousoší situované uprostřed Palackého náměstí, renesanční kostel sv. Václava z konce 13. století, též zbarokizovaný v 18. století. Na Velkém náměstí je možno zhlédnout barokní portál masných krámků, bývalou radnici zdobenou sgrafity podle návrhu Mikoláše Alše, budovu Spořitelny a zrenovované Papežovy domy.

Významnými strakonickými rodáky byli Valentin Kochn z Prachové, měšťan popravený v roce 1621 na Staroměstském náměstí v Praze, František Ladislav Čelakovský (1799 -1852), český básník, spisovatel a buditel, Josef Skupa (1892 -1957), loutkář, tvůrce Spejbla a Hurvínka.

S kulturou je úzce spjata i oblast sporu. Každý návštěvník touží po sportovním odpočinku může navštívit sportovní areál pro letní i zimní sporty, kde se nachází i zimní stadion postavený na počátku 80. let.

Dnes jsou Strakonice především průmyslovým městem. Židovský obchodník Volf Furt využil mistrovství punčochářů a v roce 1812 získal povolení k prodeji fezů. V roce 1828 zde začala pracovat první továrna. Dnes je akciová společnost Fezko známa po celém světě. Česká zbrojovka vznikla r. 1919 a proslavila město především výrobou ručních zbraní a motocyklů. Strakonice mají 25 000 obyvatel a jsou průmyslovým , kulturním i sportovním centrem celé oblasti. Nabízejí ubytovací kapacity (např. moderní hotel „BAVOR“).

Volyně: (brána Šumavy)
Město na řece Volyňce, které se nachází ve výšce 461 m n. m. a má 3 385 obyvatel.

První zmínka k r. 1271. Pův. byla královským majetkem, ve 13 stol. byla darována probošku pražské kapituly. Po krátké zástavě v 15 stol., kterou vyplatil r. 1460 Jošt z Rožmberka jako velkopřevor řádu johanitů, byla Volyně připojena ke Strakonicím. Po sgtavovském povstání v r. 1618 přešla r. 1629 zpět do majetku kapituly. Požáry v 18. a 19. stol. podstatně setřely starobylý ráz města. Volyňský velkostatek měl před 1. světovou válkou rozlohu 743 ha

Z Volyně pocházel Hůsův přítel Martin zvaný Martínek, spolukazatel v kapli Betlémské. Hus mu před odchodem do Kostnice svěřil svou závěť. Dále se tu narodil prozaik a básník Jaroslav Hůlka, básník a kritik A. M. Píša, spisovatel Václav Lacina.

Dominantou města je renesanční radnice se sgrafitovou výzdobou z roku 1927. Uprostřed je mezi lipami mariánský sloup z roku 1768 se sochami sv. josefa, Barbory, Jana Nepomuckého a Floriána. Na levé straně od radnice můžeme spatřit děkanský kostel Všech svatých, založen na počátku 14. stol. Na druhém konci města, na vrchu Královice, se nachází pseudogotická kaple Anděla Strážce, postavená podle návrhu volyňského rodáka Josefa Niklase. Hřbitovní kostel Proměnění Páně byl postaven v l. 1580 -1618. Na hřbitově je pohřben spisovatel V. Č. Bendl.

Ve Volyni byla roku 1864 založena zemská průmyslová škola a v roce 1923 byla přeměněna na mistrovskou školu stavební a byla při ní zřízena tříletá odborná truhlářská, dnes střední průmyslová škola.