Hans Arp

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

Autor: oliverius
Typ práce: Referát
Dátum: 26.07.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 793 slov
Počet zobrazení: 3 821
Tlačení: 471
Uložení: 492
Narodil se r.1887 a umřel r.1966. Jedna z nejneobyčejnějších osobností tohoto století. Cizí těleso je výraz, který ho nejlépe vystihuje, avšak i jednoduché těleso, jako by se řeklo v chemii, a které by se nemohlo definovat jinak než jeho vlastním jménem. Úloha, kterou Arp hrál a ještě stále hraje v sestavě umění, je nesmírná. Nezaložil školu jako jeho protipól Mondrian; má jen žáky, kteří jsou více nebo méně šikovní následovníci. Ale katalytický účinek těchto dvou průkopníků je takový, že jsou, často o tom nevědí, ve středu všech bojů, všech sporů, všech velkých i malých uměleckých výbojů. Arpa velmi přitahovalo malířství a vzrušili první kontakty s moderním uměním r.1904 v Paříži, a tak dosahuje toho, že ho rodiče posílají do Wiemaru na přednášky do Akademie (1905-1907), potom do Paříže, kde navštěvuje Julianovu Akademii (1908).

Jenže toto oficiální vyučování ne něj nepůsobí,a tak se stahuje do meditativní samoty do Weggis ve Švýcarsku, kde potkává Kleea (1909). V r.1912 jede navštívit Kandinského do Mnichova a zúčastňuje se slavné výstavy Blauer Reiter. V následujícím roce odchází do Berlína, kde vystavuje s hlavními expresionisty na Erster Herbstsalone, organizovaném Waldenem, který už ve své revue Der Sturm uveřejnil Arpovy kresby. Lidské postavy ze zvlněných linií. R.1914 je znovu v Paříži a potkává se zde s Maxem Jacobem, Modliganim, Apollinairem a s Delaunyem. Po vyhlášení války se vrací zpět do Švýcarska a v galérii Tanner vystavuje v prosinci 1915 své první abstraktní díla, malby všeobecně hranatých tvarů. Ale takřka vzápětí opouští uspořádané hnutí a dává přednost "náhodným, rudimentárním, iracionálním, zmrzačeným, nalezeným, rozbitým předmětům", ohlašujíc už dadaismus, který skutečně počátkem r.1916 společně s Tzarem, Jancem, Ballem a Heulsenbeckem zakládá. Hnutí uplatňuje svoje pronikavé slovo v Cabaret Voltaire v Zürichu a Arp se stává jednou z hlavních postav.

V r.1916 ilustruje sérií abstraktních dřevořezů, které nazývá symetrickými studiemi, Huelsenbeckove Phantastiche Gebete (Fantastické modlitby). R.1917 vznikají první polychromované reliéfy. Seznámil se se Sophiou Taeuberovou, která se stává jeho ženou a podléhá jistý čas vlivu přísnějšího umění. Komponují velké koláže hranatých geometrických tvarů řezaných řezacím strojkem na papír (1918).  Kolíně spolupracuje r.1920 s Baargeldem a Maxem Ernstem při nových dadaistických pojetích. V Hannoveru potkává r.1923 Schwitterse a spolupracuje s revue Merz, která uveřejňuje krom jiného sérii litografií: 7 arpaden. V r.1925 vydává s El Lissitzským Umělecké ismy, jakýsi přehled všech tehdy existujících směrů. V následujícím roce se usadí v Meudone nedaleko Paříže se svou ženou Taeuberovou a stává se členem surrealistické skupiny (1926-1930). Zároveň začíná ve spolupráci se svou ženou a s Theem van Doesburgem významné, dnes už bohužel zničené dílo- výzdobu kaváren-dancingu l´Aubette ve Strasburgu. Arp je členem skupiny Cercle et Carré a v dubnu 1930 se zúčastňuje mezinárodní výstavy pod tímto názvem.

V dalším roce je členem skupiny Abstraction-Création. Je to období obrazů s přibitými svazovanými motouzy, s roztrhanými papíry a prvních plastik se zakulatěnými vypouklými tvary, ve kterých Arp zpřesňuje svůj zároveň poddajný a čistý styl, díky kterému získává světovou pověst. Zároveň nepřestává psát básně, jednou německy, jednou francouzsky, protože patří k oběma těmto kulturám. Při evakuaci r.1940 se Arp a Sophie uchylují do Grasse, přitom však nenastává přestávka ani v poezii ani ve výtvarné tvorbě. Na ilegální cestě do Švýcarska mu umírá žena (leden 1943). R.1949 a r.1950 odchází Arp do USA, kde se těší velké úcty. Vzdušné sídlo, jeho sbírka básní psaná francouzsky, vychází v Paříži roku 1946. V r.1952 vydává Kurt Valentin v New Yorku Dreams and Projects. Roku 1953 vychází v Německu dvě sbírky.

V tomto roce dělá Arp pro univerzitní město v Caracase
neobyčejně velký bronz, který nazývá Pastýř oblaků. Retrospektivní výstavy jeho díla se potom střídají ve vícerých městech až skonči v Paříži r.1962. Arp je velmi citlivý člověk, přitom hledá jasné linie, původní čisté tvary. Sám rád přirovnává umění k ovoci, které se má zrodit z člověka tak, jako ono roste na stromě. Rostlinná ohybnost se skutečně krystalizuje, jak je možné říci, ve velké části jeho děl, avšak bez nejmenšího úsilí napodobovat anebo opisovat. Arpovi záleží na tom, aby tvořil tak, jak chodí, aby modeloval tak,jak dýchá. Jeho ideálem je přirozená jednoduchost vedena s dokonalostí organické formy.

Tato vysloveně řecká láska k dokonalosti, spojená s precizností, je bezpochyby příčinou homogennosti jeho díla, které se nedá porovnat s žádnou jinou v tomto století. Mezi rozmanitými póly- dadaismus, surrealizmus, abstraktní umění- si Arp vytvořil rozcestí, které není možné definovat jinak, než jeho vlastním jménem. Či už je to poezie, koláž, reliéf, plastika anebo roztrhaný papír, vnáší Arp do moderního života prvek jednoduchý, souzvučný, s narážkami, pokojný, vždy poznačený humorem. Jeho dílo je jakousi novou Arkádou, objevenou v něm samotném a uspokojuje nás tím, že jaksi odbočuje od světa přesyceného stroji, od všeobecného shonu.

Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kľúčové slová

Vyhľadaj ďalšie študentské práce pre tieto populárne kľúčové slová:

#hans arp #švýcarské osobnosti


Odporúčame

Ostatné » Osobnosti / Životopisy

:: KATEGÓRIE – Referáty, ťaháky, maturita:

Vygenerované za 0.015 s.
Zavrieť reklamu