Present Simple, Present Continuous Tense + použitie

Present Simple, Present Continuous Tense + použitie

Prostý přítomný čas – tvorba a užití

Základní tvar: slovesa ve všech osobách vytváří pravidelné tvary z infinitivu slovesa bez infinitivní částice to, ve 3. os. sg přibírá koncovku -s, toto pravidlo neplatí pro slovesa s odlišnou tvorbou (pomocná a významová, být).

Slovesa mimo to be vytváří otázku a zápor s použitím pomocného slovesa to do; sloveso to be pouze otočením pořadí podmětu a přísudku věty, případně doplněním záporky not. Sloveso have vytváří odlišně v případě, že stojí jako pomocné sloveso ve vazbě have got a pokud stojí samo jako významové sloveso.

I have got a pen. Have I got the pen? I haven´t got a pen.
I have a pen. Do I have a pen? I don´t have a pen.

Používá se tehdy, když vyjadřujeme opakovaný děj; děj, u kterého se zaměřujeme na výsledek činnosti; děj, který popisuje trvale platné skutečnosti a stavy, obecná tvrzení.

Přítomný průběhový čas – tvorba a užití

Základní tvar: odpovídající tvar slovesa to be + významové sloveso s koncovkou –ing.

Průběhový tvar nevytváří slovesa stavová – smyslového vnímání, slovesa vyjadřující emoce, duševní stavy a pochody, slovesa be a have ve smyslu existovat a vlastnit. Průběhový tvar zejména u slovesa to be označuje dočasný stav, např. chování. Srov.: He´s mad = je blázen x He´s beeing mad = chová se bláznivě. Pokud se vyskytuje průběhový čas v takovém případě, jedná se pravděpodobně o dějový význam slovesa, který se do češtiny překládá odlišným slovesem. Některá slovesa připouštějí obě formy (např. hurt, feel…). Např. I think = mám názor, I am thinking = uvažuji, přemýšlím o...

Zápor a otázka je tvořena vždy záměnou podmětu a pomocného slovesa (slovesa být), případně doplněním záporky za toto sloveso (sloveso být se vyskytuje v průběhovém čase vždy!).
We are having breakfast now. Are we having breakfast now? We aren´t having breakfast now.

Přítomný průběhový čas označuje právě probíhající události a děje, které se odehrávají v současném okamžiku; děje dočasné a neukončené. V souvětí s časem prostým obvykle popisuje podmínky, za kterých se druhý děj odehrál. Neukončenost děje se vztahuje i na některé trvale se opakující činnosti, zejména ve větách typu: Where are you working now?

Přít. průběhový čas označuje také budoucí děje, o kterém se domníváme, že určitě proběhne, tzv. blízká budoucnost, kde víme, kdy se má uskutečnit.