Dýchací soustava

- fce - zajistit přísun O2 do krve a odvod CO2 z těla

stavba DS: 
horní cesty dýchací (nos, dutina nosní, nosohltan)
dolní cesty dýchací (hrtan, průdušnice, průdušky)
plíce
 
horní cesty dýchací:
  
nos:
- podkladem k. nosní, zbytek chrupavka
- pokryt kůží, četné žlázky

dutina nosní (cavum nasi):
- začíná nosními dírkami
- do nosohltanu ústí nozdrami (vnější choany)
- nosní přepážka - kost radličná, kost čichová, chrupavka - dělí dutinu na 2 nestejné části (P a L dutinu nosní)
 - vpředu je přepážka chrupavčitá
 - zadní část přepážky - k. radličná, k. čichová
- v bočních stěnách jsou skořepy nosní - dělí dutinu na horní, střední a dolní prostor

vystlána sliznicí:
čichová:
- při stropu
- nízká, nažloutlá
- obsahuje čichové buňky
dýchací:
- vysoká, narůžovělá - cévky
- obsahuje epitelové buňky, mucinózní žlázové buňky 

fce:
otepluje vzduch - cévky
zvlhčuje vzduch - žlázky
zachytává nečistoty vzduchu - řasinky + hlen na nich
  
vedlejší dutiny nosní:
- pomocné dutiny k odlehčení lebky
- obsah 25 ml
- v k. čelní, čichové, klínové, horní čelisti
- novorozenci nemají tyto dutiny g vytvoření na začátku dětského věku
- jsou pneumatizovány
- vedou do dutiny nosní - vystlány stejnou sliznicí
- přesun nákaz z dutiny nosní - zánět dutin
 
hltan: 
nosohltan (nasopharynx)
ústní část 
hrtanová část 
nosohltan:
- ústí sem Eustachova trubice
- v klenbě nosohltanu (ve sliznici) - lymfatická tkáň = nosní mandle
ústní část:
- křižovatka dýchacích a trávicích cest
hrtanová část:
- navazuje na ni hrtan a jícen
- hrtanová příklopka - při polykání se uzavírá

dolní cesty dýchací:  
  
hrtan (larynx): 
- nepárový orgán
- craniálně tvar trojboké pyramidy, caudálně válec
- vchod z hltanu do hrtanu - hrtanová příklopka (epiglottis)
- příčně pruhovaná svalovina
- vystlán sliznicí

tvořen chrupavkami:
štítná chrupavka:
- největší
- tvar stříšky - 2 ploténky spojující se v ostrou hranu g u mužů vystupuje jako nápadný hrbol = ohryzek
- nahoře vazivo, kterým je hrtan připojen k jazylce
prstencová chrupavka - pod štítnou
hlasivkové chrupavky:
- párové
- připojují se zezadu k prstencové chrupavce
- od nich jsou ke štítné chrupavce napjaty hlasové vazy:
pravé (horní) - 1. pár
nepravé (spodní) - 2. pár 
- štěrbinou mezi hlasovými vazy (= nejužší místo v hrtanu) proudí vzduch (výdech) g rozechvívá vazy g vzniká zvuk
- výška hlasu dána:
- délkou hlasivek (muži - široký hrtan, delší vazy g hlubší hlas x u žen naopak)
- napnutím hlasivek
- artikulovaná řeč - za pomoci jazyka, zubů, patra …

průdušnice (trachea): 
- navazuje na hrtan
- trubice dl. 12-13 cm
- vyztužená 21 chrupavkami - podkovovité, ve stejné vzd., vzadu spojeny svaly a vazy
- uvnitř sliznice - mucinózní žlázky a řasinkový epitel (řasinky kmitají a tak posunují hlen s nečistotami nahoru)
- v úrovni 4.-5. hrudního obratle se rozděluje na P (přímé pokračování průdušnice) a L (odstupuje) průdušku
 
průdušky (bronchi): 
- vyztuženy chrupavkami - ne tak pravidelná vzd. jako u průdušnice
- výstelka ad průdušnice)
- plicními brankami vstupují do plic
- v plicích se větví na segmentální průdušky g … až na drobounké průdušinky (bronchioly) - ústí do plicních sklípků (alveoly)

plíce (pulmo):  
- párový orgán
- v dutině hrudní
- P plíce větší (3 laloky - horní, střední, dolní) x L plíce menší (2 laloky - horní, dolní)
- povrch - poplicnice (tenká vazivová blána)
- poplicnice přechází na vnitřní stěnu hrudní dutiny jako pohrudnice
- prostor mezi oběma blánami - pohrudniční štěrbina - vyplněna tekutinou pro klouzání blan při nádechu a výdechu
- vnitřní stavba - houbovitá plicní tkáň složená z plicních sklípků (do nichž ústí nejjemnější průdušinky)
- v mládí narůžovělé, s věkem šednou až černé mramorování (nečistoty)
- lesklé na povrchu
- lehčí než voda
- lze je prosvítit rentgenem 
pneumotorax:
- v pohrudniční štěrbině je podtlak, který udržuje plíce rozepjaté 
- pokud do pohrudniční štěrbiny pronikne vzduch (např. poraněním hrudníku), dojde k porušení podtlaku a plíce se smrští = pneumotorax
 
mechanika dýchání:  
- na základě zvětšování a zmenšování dutiny hrudní
2 děje:
nádech (inspirium):
- aktivní děj
- vzduch je nasáván, plíce se zvětšují, stah dých. svalů (bránice - pohybuje se směrem dolů, vnější mezižeberní svaly, prsní, částečně deltový)
- vznik podtlaku
výdech (expirium):
- pasivní děj
- vzduch je vypuzován, plíce se smršťují, dých. svaly ochabují (bránice - pohybuje se směrem nahoru)
- využívá se vlastní tíha hrudníku
dýchání:
1) žeberní (kostální):
a) kostální horní - nádech mezi 2. a 5. žebrem
b) kostální dolní - nádech mezi 5. a 10. žebrem
2) břišní (abdominální) - nádech do břicha
- u žen převažuje horní kostální dých.
- u mužů - dolní kostální, abdominální dých.
- u dětí - abdominální dých.

minutový dechový objem (minutová ventilace):
= objem vzduchu, který se dýcháním vymění za 1 min
- v klidu - cca 8 l, při námaze - až 80 l
- uvolní se krev ze zásobáren

dechová frekvence:
= počet vdechů za 1 min
- v klidu:
- dospělý 16-18 vdechů/min
- dítě 20-26 vdechů/min
- sportovci 10-14 vdechů/min

vitální kapacita plic (VC):
= maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu
- hodnota závisí na věku, pohlaví, trénovanosti …
- měří se spirometrem
respirační (dechový) objem - 0,5 l (při klidovém dýchání)
inspirační rezervní (vdechový) objem (IRV) = množství vzduchu, které je možné nadechnout po normálním vdechu - 2-2,5 l, u mužů IRV větší
expirační rezervní (výdechový) objem (ERV) = množství vzduchu, které je možné ještě vydechnout po normálním výdechu - 1,5 l
- VC = VT + IRV + ERV
- VC muži 4-4,5 l x ženy 3,5-4,5 l
reziduální (zbytkový) objem (RV) = zůstává v plicích i po usilovném výdechu - do 1,5 l
- CK (celková kapacita) = VC + RV
- CK muži 6 l x ženy 5 l
 
fáze dýchání:
vnější dýchání = výměna dých. plynů mezi plicními sklípky a krví
- difúzí na základě rozdílu parciálních tlaků
 - p O2 v krvi 5,3 kPa
 - p CO2 v krvi 6 kPa
přenos dýchacích plynů:
- 1/3 CO2 se přenáší erytrocyty, 2/3 CO2 se přenáší v plazmě
- O2 přenos prostřednictvím hemoglobinu
vnitřní dýchání = výměna dých. plynů mezi krví a tkáněmi
- p O2 v krvi 12,7 kPa, v tkáních 5,2 kPa
- p CO2 v krvi 5,5 kPa, v tkáních 6,6 kPa
výměna dýchacích plynů:
- v plicních sklípcích je parciální tlak kyslíku vyšší než v odkysličené žilní krvi přitékající do plic g proto kyslík proniká stěnou plicních sklípků do krve
- ve tkáních je parciální tlak kyslíku menší než v přitékající okysličené tepenné krvi g proto se uvolňuje do tkání
- u CO2 situace opačná
 
řízení dýchání:  
- dých. centrum - v PM g
a) 1. okrsek - vdechový (apneustický) = kontroluje rytmický nádech
b) 2. okrsek - výdechový (pneumotaxický) = kontroluje rytmický výdech
- automatická a rytmická aktivita dých. centra je ovlivňována koncentrací CO2 v krvi (i koncentrací O2, ale není tak významná)
· polypnoe - centrem projde krev se zvýšeným obsahem CO2 g zrychlení a prohloubení dýchání
· apnoe - se sníženým obsahem CO2 g krátká zástava dýchání
· dyspnoe - namáhavé dýchání
· oligopnoe - zpomalení frekvence dýchání
· hyperpnoe - prohloubení dýchání s větší ventilací
- centrum v PM doplněno chemorec. (v aortě, v krkavicích) - určují množství CO2 a O2
- pod 9% O2 - nebezpečné životu, bezvědomí g smrt zadušením
dýchání mohou ovlivnit:
- hormony - emoce (adrenalin, noradrenalin)
- mozková kůra - úmyslně zadržíme dech