Oběhová soustava

Oběhová soustava

Funkce:

– zajišťuje oběh krve, která plní svou funkci pouze tehdy, jestliže se pohybuje. Tento pohyb způsobují rytmické stahy srdce. U obratlovců se krev pohybuje v uzavřené cévní soustavě – tepny a žíly jsou spojeny prostřednictvím menších cév v jeden uzavřený celek.

U člověka (u savců a ptáků) existují dva oběhové okruhy. Oba začínají a končí v srdci, které je podélně rozděleno na dvě funkční poloviny. Krev s malým obsahem O2 je čerpána z pravé poloviny srdce do společného začátku plicních tepen (plicnicový kmen) a pravou a levou plicní tepnou se dostává do pravé a levé plíce. Po oboha-cení kyslíkem v plicích se vrací zpět do levé poloviny srdce – plicní oběh neboli malý oběh. V druhém okruhu je okysličená krev čerpána z levé poloviny srdce do všech tkání těla a zpět jako odkysličená krev do pravé poloviny srdce – velký tělní oběh neboli systémový oběh.

Ve velkém tělním oběhu opouští krev levou polovinu srdce velkou tepnou – aorta (srdečnice), která je tvořena třemi úseky: aortálním obloukem, hrudní a břišní aortou. Z aorty vystupují arterie – tepny, které se postupně větví v drobné arterioly – tepénky, z nichž vychází síť kapilár – vlásečnic. V těch se uskutečňuje základní funkce krve – předávání látek a plynů a přebírání zplodin z tkání. Kapilární síť se spojuje a přechází ve venuly (žilky), veny (žíly) a dvěma velkými žílami (horní a dolní dutou žílou) krevní řečiště ústí zpět do pravé poloviny srdce.

Stavba a vlastnosti cév

– stěny jsou tvořeny na vnější straně vrstvou vazivové tkáně obsahující kolagenní vlákna

– stěny velkých tepen – další vrstva – velký počet elastických vláken + hladká svalovina

– stěny vlásečnic – již jen jedna vrstva plochých výstelkových buněk – endotel – nejvnitřnější vrstva všech cév. Průměr kapilár je asi 8 mm a tloušťka stěny je 0,2 mm.

– větvení vlásečnic – vlásečnicovitá síť

– výměna látek mezi krví a tkáněmi – v kapilárách – difúzí

– stěny žil mají slabou svalovinu – v dolních končetinách jsou v žilách kapsovité chlopně – brání zpětnému toku krve.

– ve velkých žilách je tlak krve nízký a krev proudí pomalu. Návrat krve žilami k srdci je zajištěn činností srdce a negativním nitrohrudním tlakem.

Srdce

– dutý sval – uložen ve vazivovém vaku – osrdečník

– tvořeno svalovými buňkami

– příčně pruhovaný sval – na rozdíl od kosterního svalu jsou jednotlivé srdeční buňky navzájem morfologicky i funkčně propojeny mezibuněčnými spojkami.

– má vlastní automacii a rytmicitu.

– vypuzuje krev do plicního oběhu a do velkého tělního oběhu – aorta.

Stahy srdce:

– podráždění – stah síní (systola síní) – doplnění komor krví

– v krátké přestávce se podráždění přenáší z pravé síně do komor – smrštění stěny komor – krev je vytlačena do arterií

– komorové svaly se uvolní a následuje další přestávka – všechny oddíly srdce jsou ve stavu relaxace (období diastoly) a plní se krví, která přitéká z horní a dolní duté žíly

– systola trvá 0,3 s a diastola 0,5 s při tepu 75 tepů / min.

– svalovina komor je silnější než svalovina síní – sv. levé komory je nejsilnější

– síně – rezervoár pro krev přicházející do srdce

– proud krve je regulován pomocí chlopní

– mezi síněmi a komorami jsou blanité chlopně cípaté (síňokomorové) – brání zpětnému toku krve z komor do síní

– na začátku aorty a plicní tepny jsou chlopně poloměsíčité – vlivem tlaku krve v aortě
uzavřou srdce – brání toku krve z aorty a plicní tepny do srdce

– chlopně působí jako ventily – při jejich uzavření slyšíme srdeční ozvy – při vadách chlopní nejsou ozvy ostře ohraničené – slyšíme tzv. šelesty

– neschopnost se dokonale uzavřít – srdeční vady – nedomykavost chlopní

– tento celý děj se nazývá srdeční cyklus – opakuje se s frekvencí přibližně 70 cy-klů / min.

– tlaková vlna probíhající arteriální částí cévního systému – tep neboli puls (v klidu 70 tepů / min.), při maximálních fyzických výkonech se tepová frekvence pohybuje okolo 180 – 200 tepů / min.

– srdeční sval nemůže pracovat bez přístupu kyslíku – anaerobně

– zásobování zajišťují věnčité (koronární) cévy – jejich zúžení nebo uzavření – srdeční ischémie

– srdeční buňky v daném místě nedostatečného zásobení kyslíkem odumírají – srdeční infarkt

Krev

– červená, vazká, neprůhledná tekutina

– množství závisí na hmotnosti těla, na věku i pohlaví – zhruba 5,5 l

– skládá se z plazmy – 55% a z krvinek 45%

– plazma – obsahuje vodu (92%) + rozpuštěné organické a anorganické látky – NaCl a uhličitan sodný – zajišťují osmotický tlak

– pH = 7,4

– organická složka – bílkoviny, glukóza, tuky, vitamíny, hormony.....

– krevní bílkoviny – albuminy, globuliny – protilátky a fibrinogen – srážení krve
Krvinky

– červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky

Červené krvinky (erytrocyty)

– průměr kolem 7,2 mm

– obsahují hemoglobin – skupina hem obsahuje železo – váže kyyslík – vzniká oxyhemoglobin

– tvoří se v červené kostní dřeni – potřeba bílkovin, vitamínu B12 a železa – jejich nedostatek – chudokrevnost (anémie)

Bílé krvinky

– leukocyty – mají jádro, dělí se na granulocyty a agranulocyty

– granulocyty – tvoří 75% všech bílých krvinek (agranulocyty zbytek)

– tvoří se v červené kostní dřeni z kmenové buňky

– velikost granulocyytů: 10 – 12 mm

– améboidní pohyyb a fagocytóza mikrobů – rozrušují tkáně

– zmnožení – typické pro alergické a parazitární choroby

– agranulocyty se dělí na lymfocyty a monocyty

– T lymfocyty a B lymfocyty – buněčná a humorální imunita – tvorba protilátek

Krevní destičky

– buněčné úlomky odloučené z kostní dřeni

– křehké, při jejich rozpadu – uvolnění tromboplastinu (trombokinázy) – srážení krve

Krevní skupiny

– jedna z forem reakce je shlukování (aglutinace) červených krvinek

– v membránách jsou přítomny antigeny – aglutinogeny A a B – reagují s protilátkou – aglutinin anti-A nebo anti-B

– podle přítomnosti antigenu v membránách červených krvinek rozlišujeme 4 krevní skupiny: skupina A – aglutinogen A – aglutinin anti-B
skupina B – B – anti-A
skupina AB – A a B – -
skupina 0 – anti-A a anti-B

Krevní tlak

– srdce – tlakové čerpadlo – energie je získávána z metabolických procesů

– chem. energie je přeměňována na en. mechanickou, kterou udílí krvi

– tlaková síla proudící krve působící na plošnou jednotku cévní stěny – krevní tlak (TK)

– hnací silou je rozdíl tlaků mezi tepennou a žilní částí oběhové soustavy – tlakový spád

– krevní tlak – obvykle arteriální (tepenný tlak)

– měří se v horní části paže

– tlak při stahu komor – systolický tlak

– při uvolnění komor – diastolický tlak

Mízní soustava

– lymfatická soustava není součástí oběhové soustavy ve smyslu cirkulace tělní tekutiny v uzavřeném cévním systému – tvoří jednosměrnou dráhu z mezibuněčných prostor do krve.

– tvořena mízními cévami – sbíhají se v mízovody, které nakonec ústí do žil v dolní části krku

Funkce mízní soustavy:

– odvádí přebytek tkáňového moku jako mízu zpět do krve

– za 24 hodin – vytváří se 2,5 – 3 litry lymfy

– odvádí tuky v podobě tukových kapének z trávicí soustavy do horní duté žíly

– obranné mechanismy těla – lymfatické uzliny – oválný nebo kulovitý tvar

– uvnitř uzlin se hromadí lymfocyty – vytvářejí protilátky

– lymfatické uzliny jsou bariérou proti šíření infekce – při zasažení probíhají obranné reakce – nastává zánět a uzliny se zvětšují