Základní ekologické pojmy

Ekologie se zabývá studiem  vzájemných vztahů mezi organismy a prostředím. Žádný organismus  nežije izolovaně. Každý jedinec žije v určitém místě, které mu poskytuje podmínky existence, má svůj životní prostor neboli biotop. Topograficky vymezený biotop určitého organismu se nazývá stanoviště. Každý organismus je jedním z mnoha jedinců téhož druhu. Soubor jednotlivých organismů téhož druhu, žijících v  určitém místě a v určitém čase, tvoří populaci daného druhu. Zkoumají-li se vztahy  pouze mezi rostlinami, hovoříme o fytocenóze, při zkoumání vztahů mezi živočichy mluvíme o zoocenóze. Všechny organismy žijící společně ve vzájemných vztazích na určitém území tvoří biocenózu. Každá biocenóza tvoří jednotný celek s neživým prostředím, v němž žije a spolu s ním tvoří ekologickou soustavu - eko-systém. Množina všech ekosystémů na Zemi tvoří biosféru.
 
Organismy a prostředí
Každému organismu se nejlépe daří při souhrnu určitých podmínek prostředí, které označujeme jako optimální podmínky existence daného druhu (nejnevhodnější, za kterých ještě může organismus přežít - minimální X maximální - horní hranice). Rozpětí mezi oběma hranicemi je pro různé druhy různé. Rozmezí podmínek prostředí, jímž se může organismus přizpůsobit, udává jeho ekologickou valenci. Organismy s úzkou ekologickou valencí k některé podmínce prostředí označujeme  jako bioindikátory.

Podmínky prostředí:
1. podmínky abiotické - souhrn vlivů neživé části přírody (sluneční záření, teplota, atmosféra a její složení, chemické složení půdy, obsah rozpustných látek ve vodě aj.)
2. podmínky biotické - souhrn vlivů ostatních živých organismů na život jedince.
 
Abiotické prostředí

1. Sluneční záření
- jediný vstup energie do biosféry, a tedy do všech ekosystémů
- začátek potravního řetězce
- slunobytné (heliofyty) - pouštní, stepní, horské; heliosciofyty (tolerantní k slunečnímu záření i zastínění), stínobytné (sciofyty) - nesnášejí přímé osvětlení (kapradiny)

2. Teplota prostředí
- eurytermní rostliny - mají širokou teplotní amplitudu (-5 až +40 °C)
- stenotermní rostliny - mají relativně úzkou teplotní amplitudu
 
- optimální teplota většiny eurytermních rostlin je +20 až +25 °C
- z hlediska přizpůsobení rostlin rozlišujeme:
- Termofyty (teplobytné rostliny), snášejí vysoké teploty
- Psychrofyty (chladnobytné rostliny), snášejí nízké teploty
- Kryofyty - rostliny žijící na sněhu

3. Voda
- univerzální rozpouštědlo, jsou na ní závislé všechny metabolické procesy, zdrojem jsou atmosférické srážky, příjem hlavně kořeny
- podle vztahu ke stanovištím vlhkosti rozlišujeme ekologické typy
- Hydrofyty - rostliny vázané na vodní prostředí
- Hygrofyty - rostliny rostoucí na mokrých až zbahnělých půdách
- Mezofyty - rostliny rostoucí na vlhkých a mírně vlhkých půdách
- Xerofyty - rostliny rostoucí na půdách suchých, nebo převážnou část roku suchých

4. Půda
- vznik spolupůsobením klimatu a živých organismů
- systém vody, minerálních látek, vzduchu, živých a mrtvých organismů ja jejich rozkladných produktů (na rozkladu - dekompozici - se podílí většina půdních mikroorganismů)

5. Atmosféra
- poskytuje rostlinám základní stavební prvky - uhlík, kyslík a dusík
- znečištění atmosféry - má velký vliv na vegetaci, znečištění je způsobováno
a) tuhými emisemi - popílek, prach - ucpávání průduchů na listech - kontaminace a ohrožení zdraví živočichů a člověka
b) plynnými emisemi - produkty spalování uhlí (SO2), metalurgických výrob, automobilového a leteckého provozu (CO, sloučeniny olova, aldehydy, oxidy síry, dusíku, aromatické uhlovodíky), používání sprejů a chladících zařízení (freony)
 
Na místech, kde zůstaly zachovány přibližně původní podmínky prostředí, se dosud vyskytují některé původní druhy - relikty. Druhy vyskytující se jen v určitém území a jinde se nevyskytují se nazývající se nazývají endemity.