Jednobuněční živočichové

Jednobuněční živočichové

(A) Všeobecná charakteristika jednobuněčných živočichů, tj. prvoků

(B) Klasifikace prvoků

A) Všeobecná charakteristika jednobuněčných živočichů, tj. prvoků
Živočichové (ANIMALIA) se zpravidla dělí na dvě podříše. První z nich představují právě jednobuněční živočichové nebo také jinak: prvoci (Protozoa). Tato skupina organismů se pohybuje na pomezí hranice mezi rostlinnou a živočišnou říší.

Jsou to většinou pouze mikroskopicky pozorovatelné organismy tvořené pouze jedinou buňkou, která vykonává všechny funkce nutné k zachování života.

Prvoci jsou především vodnní organismy, kteří žijí jak ve slaných tak i v sladkých vodách, některé druhy žijí ve vodě obsažené v půdě. Mnoho druhů také žijí jako cizopasníci v mnohobuněčných organismech.

Povrch buňky je různým způsobem zpevněn, někteří prvoci vytvářejí i schránky z organických a anorganických látek. Samotnou buňku pak vždy ohraničuje membrána (pelikula).V buňce je jedno nebo i víc jader. Plazma uvnitř buňky obsahuje podobné membránové struktury jako eukaryotické buňky (endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, mitochondrie) a pravidelně ještě, pro prvoky charakteristické, speciální organely, tzv. buněčné ústroječky (např. potravní a pulsující vakuoly)

Prvoci se živí bakteriemi, sinicemi i řasami. Živiny přijímají celým povrchem těla, nebo fagocytózou. Trávení probíhá v trávicích vakuolách.
K vylučování přebytečné vody z buňky slouží pulzující vakuoly, které plní osmoregulační funkci.

V nepříznivých podmínkách jsou schopni prvoci tvořit cysty , jakési ochranné obaly, v kterých jsou schopni bez jakéhokoliv přísunu živin přečkat dlouhou dobu.

Prvoci se rozmnožují většinou nepohlavně, ale někdy i pohlavně. U cizopasných prvoků je častá rodozměna (metageneze – pohlavní a nepohlavní stádia). Opakovaným dělením jádra (bez dělení buňky) vznikají mnohojaderné útvary, tzv. plazmodia, která mohou být viditelná pouhým okem.

A) Klasifikace
Je velmi složitá a především neustálená do nějaké pevné podoby. To znamená, že neexistuje jednotný názor ani na základní rozdělení prvoků.
Pro přehlednost uvádíme jen 5 základních kmenů:

kmen (A): Praprvoci (Sarcomastigophora)
Pohybují se pomocí bičíků, panožek, nebo oběma způsoby. Tento kmen se dělí na 3 podkmeny. Uvádíme dva významnější:

podkmen (a):  Bičíkovci (Mastigophora)

– pohybují se pomocí jednoho nebo i více bičíků

– rozmnožují se nepohlavně podélním dělením

– na rozdíl od velice podobného jednobuněčného organismu ze skupiny zelených řas, také jednobuněčného krásnoočka (řazen mezi rostliny) nemají plastidy a proto nejsou schopny fotosyntézy

– žijí volně nebo jako paraziti, komenzálové nebo v symbióze s vyššími organismy

dělí se na:

– trubénky

– jeden bičík

– někdy tvoří kolonie

– živí se organickýni látkami a bakteriemi

– trypanozómy

– pohybová organela = bičík + undulující membrána (přirostlá k bičíku tvoří jakýsi závoj či tenkou blánu kolem buňky)

– cizopasí v krvi, lymfě nebo v mozkomíšním moku obratlovců

– živiny přijímají osmoticky
např.:
trypanozoma spavičná

– vyskytuje se v tropické Africe

– je původcem spavé nemoci – horečky

– infekce je přenášena druhen mouchy (bodalka tse-tse)

– bičenky

– 4-6 bičíků, někdy i undulující membrána

– žijí v dutinách těl ptáků i savců

– v pohlavních nebo močových cestách člověka mohou způsobovat zánětlivá onemocnění; přenos se uskutečňuje pohlavním stykem
např.:
lamblie střevní

– napadá buňky tenkého střeva člověka a způsobuje úporné průjmy

– má 8 bičíků a 2 jádra

– její pelikula tvoří přísavky, které jí umožňují zachycení na stěnách buněk

– brvitky

– mají velký počet bičíků

– žijí ve střevech švábů a všekazů (=termitů) jako komenzálové

– rozkládají nestravitelnou buničinu (celulózu) na sacharidy

– umožňují těmto živočichům živit se dřevem

podkmen (b):  Kořenonožci (Sarcodina)

– pohybují se pomocí panožek (výběžky plazmy)

– pomocí panožek získávají i potravu (fagocytóza)

– některé druhy mají pevné schránky

dělí se na:

– měňavky (Amoebina)

– charakteristický ameboidní pohyb pomocí nevyztužených panožek

– nevytvářejí schránky

– žijí ve vodě nebo ve vlhké půdě

– živí se baktériemi, řasami nebo jinými prvoky
např.:
měňavka velká, měňavka bahenní

– tvoří plazmodia

– některé další druhy žijí jako komenzálové nebo jako paraziti ve střevech vyšších živočichů
např.:
měňavka střevní

– žije ve střevě člověka jako komenzál
měňavka úplavičná

– způsobuje úplavici (krvavé průjmy)

– krytenky

– mají nevyztužené panožky

– tvoří polysacharidové schránky

– žijí v rašeliništích nebo ve vlhké půdě

– dírkonošci (Foraminifera)

– jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly

– žijí v moři

– vytvářejí si kolem sebe vápenité schránky s mikrootvory ("dírky") pro vysouvání panožek, kterými zachytávají potravu

– schránky mrtvých organismů se usazují a tvoří vápencové vrstvy

– mřížovci (Radiolaria)

– jejich panožky jsou vyztuženy mikrotubuly

– stejně jako dírkonošci žijí v moři

– vytváří buňce podpůrné struktury a schránky (rozmanitých tvarů) z oxidu křemičitého

– schránky po odumřelých mřížovcích také vytváří vrstvy

kmen (B): Výtrusovci (Apicomplexa)
Jsou to vesměs cizopasníci. Velice častá je u nich rodozměna. Nepohlavně vzniklá stadia (vzniklá rozpadem) pronikají do buněk hostitele a šíří se v jeho těle. Častá je i změna hostitele. Potravu přijímají v tekuté formě celým povrchem těla.
Mezi zástupce tohoto kmenu patří:

– kokcidie

– napadají členovce a obratlovce
např.:
kokcidie jaterní

– způsobuje králičí kokcidiózu

– cizopasí v buňkách žlučovodů králíků a zajíců

– toxoplazma

– u člověka způsobuje onemocnění (toxoplazmózu), které se projevuje zduřením uzlin a únavou; velice nebezpečná infekce v těhotenství, protože může způsobit poškození plodu

– zdrojem nákazy jsou především kočky a psi, ale i jiní obratlovci

– krvinkovky (Haemosporodia)

– cizopasí v červených krvinkách obratlovců
např.:
zimničky (= druhy z rodu Plasmodium)

– původci malárie

– toto onemocnění se vyskytuje v tropech a subtropech

– nepohlavní stadia napadají červené krvinky (mezihostitel), kde se rozmnoží; krvinky prasknou a do krve se uvolní látky, které způsobují charakteristické vysoké horečky

– pohlavní stadium probíhá v trávicím ústrojí komára z rodu Anopheles, který je tedy současně přenašečem malárie

– boj proti epidemiím malárie spočívá především ve vysoušení bažin, tím se likvidují larvy komárů

kmen (C): Hmyzomorky (Micospora)
Tento kmen cizopasí v buňkách řady živočichů. Nejčastěji se vyskytuje u členovců a ryb. V jejich vývoji se střídají dvě stadia. Aktivní vegetativní stadium má podobu měňavek, a proto se nazývá améboidní. Druhým stadiem je invazní spora z jedné buňky vybavená jediným bičíkem.
Mezi zástupce patří
např.:
hmyzomorka včelí

– napadá buňky střeva včel, velice nebezpečný škůdce v Medoprůmyslu
hmyzomorka bourcová

– cizopasí v housenkách bource morušového a kazí tím produkci hedvábí

kmen (D): Výtrusenky (Myxozoa)
Cizopasí v mezibuněčných prostorách tkání bezobratlých a studenokrevních obratlovců. Napadají například svalovinu některých druhů ryb a způsobují nápadné boule. V jejich vývoji se také střídají dvě stadia. Na rozdíl od kmene Hmyzomorek vznikají u nich spory z více buněk a mají i víc vymrštitelnýchvláken.
Mezi zástupce patří
např.:
rybomorka pstruží

– cizopasí v chrupavce hlavy plůdků pstruhů
rybomorka parmová

kmen (E): Nálevníci (Ciliophora)
Na povrchu buňky mají silnou pelikulu tvořenou dvojitou membránou, která nese velké množství pohybových organel – řasinek.

Typickým znakem je přítomnost dvou jader v buňce.
Velké vegetativní jádro (makronukleus) řídí všechny životní funkce mimo rozmnožování.
Malé generativní jádro (mikronukleus) řídí rozmnožování, které funguje na principu konjugace. Dva jedinci si vymění část mikronuklea a následně se každý jedinec několikrát nepohlavně rozdělí (příčným dělením nebo pučením)

Živý se mikroorganismy, které pohlcuje pomocí řasinek do buněčných úst a dál je zpracovává v trávicích vakuolách. Místo, kde se vylučují nestrávené zbytky živin, se označuje jako buněčná řiť.
Při mikroskopickém pozorování některých druhů jsou zřetelně vidět především pulzující vakuoly.
Mezi zástupce patří
např.:
trepka velká

– žije volně ve vodě
vířenka

– žijí přisedle
keřenka

– žijí ve formě přisedlých kolonií
Některé druhy i cizopasí
např.:
kožovec rybí

– vyskytuje se na pokožce a žábrech ryb
Další druhy žijí v symbióze
např.:
bachořci

– žijí v žaludcích přežvýkavců, štěpí celulózu na stravitelné sacharidy

– nepříznivá stadia přečkávají v ochranném obalu, cystě