Dýchací soustava

Dýchací soustava

A) Fylogeneze

B) Dýchací soustava člověka

A) Fylogeneze

– jednodušší živočichové – výměna plynů celým povrchem = difuse

– ploštěnka – anaerobní dýchání (O2 z H2O)

– plži – plicní vak

– mlži – žaberní vak

– pavouci – plicní váčky

– rakovci – žaberní lupínky

– hmyz – dýchací tracheje (C2 přímo k buňkám)

– vodní hmyz – tracheální žábry

– některé si vzduch hromadí na povrchu těla

– polostrunatci – jícen s otvory

– strunatci – žaberní koš (párové skuliny)

– ryby – žábry (ze zřásněných lístků, v žaberních obloukách)

– některé střevní dýchání (polykání vzduchu)

– některé v 1. dnech života – dýchání povrchem těla

– obojživelníci – povrch těla (záhyby, výrůstky)

– vakovité plíce (= vychlípený jícen)

– obratlovci – plíce (ptáci + 5 párů vzdušných vaků)

B) Dýchací soustava člověka

– dýchání= pohyb vzduchu do plic a z plic

– 3 oddělení, vzájemně propojené funkce:

– plicní ventilace = výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi

– výměna plynů (O2 a CO2 ) mezi vzduchem a krví + mezi krví a tkáněmi

– oxidativní metabolismus tkání (spotřeba O2 a výdej CO2 ) = tkáňové dýchání

– vnější dýchání = plicní ventilace a výměna plynů mezi vzduchem a krví

– vnitřní dýchání = výměna plynů mezi krví a tkáněmi a tkáňové dýchání

– existuje úzká souvislost mezi soustavou dýchací a soustavou oběhovou

– horní cesty dýchací: nosní dutina, nosohltan

– dolní cesty dýchací: hrtan, průdušnice, průdušky

A) DÝCHÁNÍ PLÍCEMI – VNĚJŠÍ DÝCHANÍ

Vodivá část dýchací soustavy – dýchací cesty:

– nozdry --- nosní dutina – rozdělena nosní přepážkou, spojena s dutinami v čelních a lícních kostech = vedlejší dutiny nosní, nosní skořepy (zvětšení povrchu), řasinkový epitel – oteplení + očištění vzduchu – vše vystláno tenkou sliznicí (lehce se zanítí)

– část společná s trávicí s.

– hltan (pharynx) – horní část = nosohltan – nosohltanové mandle (= lymfatické uzlíky) do nosohltanu ústí Eustachovy trubice (= spojnice středního ucha s nosohltanem)

– do hltanu současně vzduch i potrava – rozdělen na jícen a hrtan

– mezi hrtanem a hltanem = hrtanová příklopka – aby se sousto nedostalo do hrtanu –

– (epiglottis) – uzavírání reflexivně, ochrana = kašlání (reflex) = sousto zaskočí do “koláčové dírky” – buráky

– hrtan (larynx) = vazivová trubice vyztužená chrupavkami (ochrana proti splasknutí), štítná chrupavka - největší – u mužů vystupuje – chrání hrtan (=ohryzek, “Adamovo jablko”,

– hlasová štěrbina – hlasivkové vazy – růst – změna chrupavek, vazů – mutace

– průdušnice (trachea) – zpevněná chrupavkami (tvar podkovy) + sliznice s velkým množstvím

– hlenových žláz –

– 2 průdušky (bronchy) – větví se, tvoří bronchiální strom

– průdušinky (bronchioly)

– plicní váčky

– plicní sklípky (alveoly) – stěna ze 1 vrstvy plochých b. (= respirační epitel) – přiléhají na kapiláry

Respirační část dýchací soustavy

a) plíce

– kuželovitý tvar, v hrudní dutině

– houbovitá struktura

– párový orgán

– pravá plíce – větší, 3 laloky

– levá plíce – menší, 2 laloky (je u ní srdce)

– tkáň – z průdušek a plicních váčků

– prostoupena cévami a nervy

– na povrchu jemná blána – poplicnice – srůstá s plicním vazivem

– pohrudnice = jemná blána na vnitřní straně hrudníku

– pohrudniční dutina = štěrbina mezi poplicnicí a pohrudnicí

– je vyplněná vodnatou tekutinou (10- 15 ml)

– Plíce přiléhají k hrudní stěně v důsledku podtlaku v pohrud. štěrbině. (Zásah do hrudi – nevytahovat např. dýku – splaskly by)

– Všude v plicích je řasinkový epitel (kouření – víc hlenu – kašlání)

b) Plicní ventilace

– je mechanický proces, na základě změny tlaku v plicích. Plíce se chovají jako pružné vaky.

– pohyb vzduchu do plic a z plic

– závisí na objemu vzduchu, na počtu vdechů /min = frekvence

– vdechovaný vzduch – 21% O2, 78%N2, 0,03%CO2

– vydechovaný vzduch – 16% O2, 79% N2, 4%CO2

– vdech

– aktivní děj

– pomocí stahů bránice a mezižeberních svalů – zvětšení objemu hrudní dutiny – podtlak – roztáhnutí plic

– výdech

– pasivní děj

– relaxace (ochabnutí svalů po vdechnutí)

– žeberní dýchání – převládá činnost žeber

– brániční dýchání (břišní) – převládá činnost bránice

– užitečné ho cvičit

– podíl na dýchání má být 65 % u mužů

– dýchání – lze zadržet vůlí

B) POJMY

– dechový objem = množství vzduchu vstupující a vystupující během 1 dechu ( 500 ml)

– (= respirační)

– inspirační rezervní objem = (2,5 l) – může ho organismus nabrat při klidném maximální vdechnutí (= doplňkový)

– expirační rezervní objem = (1 l) – lze ho vypudit po klidném výdechu maximálním vdechnutím

– apnoická pauza = zadržení vzduchu

– frekvence dýchání – 14- 18x /min

– vitální kapacita plic – (5 l)

– reziduální objem – v plicích od 1. nadechnutí = mrtvý vdechový objem – 1,5

– 2 části:

– kolapsový vzduch (lze uvolnit protažením dutiny)

– minimální vzduch (lze uvolnit mechanickým vytlačením)

– kyslíkový dluh

– vzniká při cvičení, po cvičení určitou dobu zvýšené dýchání

– splácí se tak, že se při zvýšeném dýchání v tkáních spotřebovává O2

– zahrnuje :

– O2, který je třeba doplnit v hemoglobinu červených krvinek

– O2, který se spotřebovává v důsledku zvýšené tělesné teploty

– O2, který je třeba k oxidaci kyseliny mléčné vytvořené při cvičení

– Svaly mohly pracovat na kyslíkový dluh, protože získávaly část energie štěpením glykogenu na kyselinu mléčnou (= anaerobní glykolýza)

C) ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ

– dýchání závisí na stálém cyklickém dráždění dýchacích svalů nervy z páteřní míchy, aktivované z prodloužené míchy = z dýchacího centra

– neurony reagují na zvýšení CO2 a snížení O2 – zrychlené dýchání

– Plicní ventilaci ovlivňuje parciální tlak CO2, až na 2. místě parciální tlak O2.

– homeostáza – zajišťuje stálost vnitřního prostředí

– mozková kůra – řídí hluboké a povrchní dýchání

D) NERESPIRAČNÍ FUNKCE

– do těla různé látky – ochrana pomocí hlenu ( kmitající řasinky epitelu posunují vylučovaný hlen směrem do hltanu – spolknutí) – aktivitu potlačuje SO2, nikotin, dehet (kouření) – hlen zůstane v plicích

– účast na tvorbě hlasu – hrtanové svaly

– ohřívání a zvlhčování vzduchu před vstupem do plic

E) ONEMOCNĚNÍ

– chřipka – způsobena vírem, často v podobě rýmy, kašle, bolesti v krku + bolest hlavy, svalů, kloubů + horečka

– zánět (zápal) plic = pneumonie – bakterie, viry ; plicní sklípky jsou zaplněny hlenem a tekutinou – zhoršení výměny plynů + příznaky jako chřipka + celková schvácenost

– tuberkulóza – bakterie Mycobacterium tuberkulosis; zmírněno očkováním a hygienou; kalometizace = zkouška, jestli má člověk obranné látky + zajištění jestli není alergický na TBC

– zánět horních a dolních cest dýchacích

– silikóza = zaprášení, u horníků ( křemitý, uhelný prach); na povrchu plicních sklípků je prach – znesnadněn postup plynů, nedostatek O2

– rakovina plic – kouření

– astma