Společenstvo jako soubor populace biotopu

Společenstvo jako soubor populace biotopu

A) Struktura společenstva

B) Ekosystém

– Společenstvo je živá část ekosystému. Je to soubor populací žijících na určitém biotopu.

A) Struktura společenstva

– Rostlinná část - fytocenóza; živočišná – zoocenóza. Ráz společenstva určují dominantní populace (les – stromy).

– Rozvrstvení společenstva:

– v prostoru:

– svislé (vertikální) – patra

– E0 – mechové

– E1 – bylinné (do 1 m)

– E2 – keřové (do 5 m)

– E3 – stromové (nad 5 m)

– Děláme tak fytocenologické snímkování.

– vodoroovoné (horizontální):

– př. střed lesa, okraj lesa

– v čase:

– sezónní změny, opadavost.....

– Další možná struktura – např. podle životních forem rostlin:

– terofyty: jednoletky, nepříznivé období v semenech

– geofyty: podběl, starček, nepříznivá období vegetativními podzemními orgány (oddenky, cibulemi)

– kryptofyty: obnovovací pletiva a pupeny jsou uloženy těsně při zemi a jsou kryty odumřelými listy

– fanerofyty: hlavně stromy a keře, pupeny nad 30 cm

– chameofyty: obnovovací orgány se nacházejí v přízemní vrstvě vzduchu do 30 cm.
Vztahy ve společenstvu

– Vzájemná složitá závislost populací; společenstvo se s časem vyvíjí, stává se složitějším (více druhů, více pater...) = sukcese společenstva

– Vztahy (interakce):

– vnitrodruhové – konkurence, spolupráce

– mezidruhové – parazitismus, symbióza.......
Stabilita společenstva

– Je dána dlouhodobým vývojem. Složité vztahy mezi organismy.

– Zachování stability závisí na:

1. druhové pestrosti (diverzitě): nejvíce v trop. pralese, nejméně v biocenózách tunder a pouští

2. zachování podmínek biotopu: člověk může narušit, může dojít až k vymizení pokryvu ---- poušť (dezertizace). Náhrada – umělé biocenózy, jsou ale nestabilní, může dojít k přemnožení urč. druhů --- škůdci.
Sukcese

– je dlouhodobý vývoj společenstva, vedoucí až k vyváženému stavu - klimaxu.

– primární sukcese: úplně nové stanoviště, nejsou tam žádné diaspóry ani živiny (sopečné ostrovy, lávové příkrovy). Trvá velice pomalu.

– sekundární sukcese: stanoviště vzniklo odstraněním původního společenstva (požár, povodeň, laviny), zbyly po něm ale diaspóry a živiny. Probíhá rychleji:

– počáteční – málo druhů, ale hodně početných, vřes, sítina, vrbka na pasekách...

– vývojová – přibývá druhů, zmenšuje se početnost

– vrcholová – dosahuje klimaxu, z paseky je vzrostlý les

– Zhroucení ekosystému znamená vymření druhů.
Biomy

– jsou soubory různých ekosystémů podobné struktury a funkce, které se vyvinuly v určitých podmínkách prostředí.

– Podle klimatických podmínek rozdělujeme následné biomy:

– tropické deštné pralesy: prům. roční teplota 25 C, roční srážky 2000 – 8000 mm; liány, epifyty; papoušek, kolibřík, opice, hmyz

– tropické poloopadavé a opadavé lesy: chladné období 15 – 20 C, teplé období 25 – 30 C; srážky 1500 – 2000 mm; listnaté stromy opadávající v obd. sucha; opice, tapír

– savany: klesají až k 0 C; srážky 400 – 1000 mm; trávy, stromy jen řídce; antilopy, zebry, lvi...

– tropické pouště a polopouště: rozdíly mezi dnem a nocí až 40 C; 11 měsíců bez srážek; sukulenty, efemery; hadi, ještěrky

– tvrdolisté lesy: 15 – 20 C; srážky 1000mm; okolo Středoz. moře, Austrálie, Již. Amerika.....; pinie, blahovičníky, cedry; kozy, ovce, koala

– lesy s vlhkým, středně teplým klimatem: nejtepleji 22 C, chladnější místa 8 – 12 C; srážky 1000 – 2800 mm; lesy Číny, Koreje, Kanárské ostrovy; duby, javory, magnólie; cibetka, panda

– opadavé listnaté lesy: nejchl. měsíc -5 – +2 C, nejteplejší 14 – 19 C; srážky 500 – 1500 mm; doubravy a bučiny Evropy s keřovým patrem; veverka, liška, plch

– stepi (prérie, pampy): sucho, zimní teploty -10 – -15 C, letní 20 – 25 C; srážky 250 – 650 mm; Eurásie a Sev. Amerika; trávy, bez dřevyn; psoun prériový, sysel, bizon, koně

– pouště a polopuště mírného klimatu: velké výkyvy teplot; srážky 200 mm; saxauly, tamaryšky; velbloud dvouhrbý, křečík džungarský

– boreální jehličnatý les (tajga): rozdíly teplot 30 až 50 C; srážky 450 – 600 mm; jehličnaté lesy sev. polokoule; limba, jedle, vrby; medvěd, sobol, los

– tundra: zima 9 – 11 měsíců, vegetační období zkrácené; srážky 150 – 300 mm; 65. až 70. stupeň s. š.; vrby, zakrslé dřeviny, trávy, mechy, lišejníky; sob, liška polární, medvěd lední, sovice sněžná

– Složení společenstev se mění v závislosti na zeměpisné šířce a nadmořské výšce.

– Výše uvedené biomy se vytvářejí :

– v horizontálním směru (od rovníku k pólům): vegetační pásma

– ve vertikálním směru (nadm. výška): vegetační stupně

B) Ekosystém

– je výsekem biosféry (louka, rybník, prales....)

– V ekosystému jsou v úzkém vzájemném vztahu organismy (biocenózy) a abiotické podmínky (biotop)
Tok látek a energií v ekosystému

– Organismy v ekosystému rozdělujeme podle způsobu výživy:

– producenti (primární): autotrofní organismy (vždyzelené rostliny)---- utváří využitím sluneční energie organickou hmotu

– konzumenti: heterotrofní organismy, živí se vytvořenou organickou hmotou

– 1. řádu – býložravci

– 2. řádu – masožravci

– 3. řádu – všežravci

– (všichni jsou zároveň sekundárními producenty)

– dekompozitoři (reducenti): rozkládají organickou hmotu zpět na anorganické látky – houby, bakterie

– Potravní řetězce:

– řady organismů přímo na sobě závislých výživou

– pastevně kořistnický: býložravci – masožravci (larvy hmyzu – dravý hmyz – pěvci – drobné šelmy – velcí dravci a šelmy.

– dekompoziční (rozkladný): postupný rozklad organické hmoty (fáze tvorby humusu a potom jeho mineralizace)

– Potravní pyramida: vzniká spojením potravních řetězců; koloběh látek a tok energií je jednosměrný
 
Dělení ekosystémů

– Buď na přirozené a umělé (pole); nebo na suchozemské (lesní a nelesní) a vodní (slané, sladké a brakické).

– přírodní (přirozené) ekosystémy: schopnost autoregulace (udržení stability, obnovy). Při výrazném narušení vnějších podmínek zhroucení ekosystému. Jsou schopny vývoje ---- klimax-------. Dnes jen velmi vzácně.

– umělé ekosystémy: nejčastější, nejsou schopny autoregulace – nestabilní. Nutné udržovat člověkem.
Produktivita ekosystémů

– množství organické hmoty vyprodukované na urč. ploše za časovou jednotku.
Rozbor ekosystémů

– Moře a oceány

– Biotop: slanost, malé kolísání teplot, velká rozloha, malé překážky pro pohyb organismů

– Produktivita: nejvyšší v korálových mořích (nejproduktivnější ekosystém vůbec), také v šelfových mořích a u výstupů mořských proudů. Nízká je v hlubokých mořích

– Množství žijících organismů závisí na konc. soli – salinitě.

– přílivové pásmo – šelfové – do 200 m

– neritické pásmo

– oceánické pásmo:

– batiální – do 1 km hloubky

– alysální – 1 – 5 km

– hadální – nad 5 km

– Rybník

– Biotop: menší rozloha, větší teplotní rozdíly

– litorální pásmo – nejvíc osídlené, fotosyntéza převažuje nad dýcháním, sítina, orobinec, šípatka, třtina křovištní......

– limnetické pásmo – plankton, okřehek, sinice, řasy, vodní mor kanadský

– profundální pásmo – plovatka, okružák, larvy chrostíků... nekton – aktivně plovoucí (ryby, pulci); benthos – lezou po dně (rak, mlž)

– Řeka

– Biotop: proudění vody, víc kyslíku, odlišnosti částí toků

– Horní tok – rychle proudí, hodně kyslíku, velké kameny, málo planktonu – chudá voda. Larvy jepic, blešivec, ploštěnky. Pstruhové pásmo.

– Střední tok – víc vody, proudí pomaleji, písek na dně. Zvyšuje se produktivita. Plankton, pásmo lipanové a parmové.

– Dolní tok – pomalý tok, hloubka, nánosy bahna, málo kyslíku, hodně živin. Plankton, benthos, pásmo cejnové

– Brakické vody – v ústí řek (mísení slané se sladkou), vysoká produktivita

– Mokřady

– Vysoká produktivita u tropických, velká druhová pestrost, zdroj vody a vodní páry. Srovnatelné s lužními lesy na Již. Moravě

– Les

– U nás:

– lužní (vysoká hladina spodní vody), velká produktivita, Již. Morava,

– jehličnaté (původní v horských polohách, jinde smrková monokultura, bohatý podrost

– smíšené (variabilní, odlišné), listnáče v nižších polohách, výš jehličnany.

– Louka

– Udržované a ovlivněné člověkem. Ubývá pestrosti – jen tráva. Řadíme sem i stepi a savany