Prvoci

Prvoci
· prvoci jsou mikroorganismy, v našich podmínkách maximálně 2 mm dlouhé, jejichž tělo tvoří jediná eukaryotní buňka vykonávající všechny základní životní funkce
· mnohou utvářet mnohojaderné útvary, tzv. plazmódia, vznikající mitózou bez následného rozdělení buněk
· buňky prvoků obsahují jedno nebo více jader, pouze u nálevníků morfologicky a funkčně rozrůzněných
· v plazmě se nachází  kromě specializovaných organel membránové struktury běžné u ostatních eukaryotických organismů (ER, mitochondrie, Golgiho komplex)
· pohyb
-  zajišťují jej specializované útvary, sloužící mnohdy i k příjmu potravy
-  bičíky: falgella, může jich být i více
-  panožky: vznikají améboidním pohybem vnější cytoplazmy (ektoplazmy), jinak zvané pseudopodia, kořenonožci nebo paprskovci
-  dále k pohybu souží brvy (cilie), řasinky, membranely (srůst řady brv), cirry (svazek brv)
-  velmi specifickým útvarem je undulující (vlnivá) membrána
-  často se prvoci pohybují pomocí vyloučeného slizu klouzáním
· opora a ochrana
-  povrch buňky může být kryt pouze cytoplazmatickou membránou nebo proteinovou či polysacharidovou buněčnou stěnou
-  navíc někteří prvoci mají schránku z organických nebo anorganických látek (vápenaté, křemičité, chitinové)
-  k vnitřním oporným strukturám patří např. osní vlákénko, neboli axostyl (složeno z mikrotubulů)
-  pelikula: pevná, pružná blanka na povrchu nálevníků, bičíkovců a výtrusovců, někdy vylučuje schránku
-  periplast: cytoplazmatická membrána zesílená sítí mikrotubulů pod povrchem buňky
-  někdy se vyskytují také pancíře s trny a výběžky (někteří bičíkovci)
· výživa
-  chemoheterotrofie: osmotrofie, fagocytární nebo parazitická výživa
-  fotoautotrofie: získávání energie fotosyntézou, některé druhy krásnooček (většinou doplněno chemoheterotrofií – mixotrofie)
· příjem potravy
-  osmoticky: celým povrchem těla, průchod drobných částic semipermeabilní membránou, výtrusovci, bičíkovci
-  pinocytóza: pomocí vchlípení membrány a utváření váčků na povrchu buňky
-  fagocytóza: membránové pohlcování větších kořistí, pomocí panožek, vytváří se potravní vakuola (u nálevníků navazuje na buněčný hltan)
· trávení
-  potravní vakuoly: fagozom, příjem potravy, trávení, roznos živin do celé buňky, vyloučení zbytků
-  buněčná ústa: cytozom
-  buněčná řiť: cyzopyge
-  buněčný hltan: cytopharynx
· vylučování a osmoregulace
-  pulzující vakuoly: odstraňují rozpustné odpadní látky, přebytečnou vodu a udržují stálé osmotické prostředí
· smysly
-  světločivné stigma, červeně zbarvené tělísko reagující na světelné podráždění
-  brvy a bičíky s hmatovou funkcí
· u obrněnek, krásnooček a některých kořenonožců se vyskytují i chloroplasty, které byly získány sekundární endosymbiózou
· rozmnožování
-  nepohlavní rozmnožování je běžnější
•  dělení: mitotické dělení buňky, podélné (bičíkovci), příčné (nálevníci)
•  pučení: nový jedinec postupně dorůstá a nakonec se odděluje (rournatky)
•  schizogonie: rozdělení buňky mateřské na více buněk dceřiných, často i rozpad vícejaderného útvaru (výtrusovci)
-  pohlavní rozmnožování
•  kopulace: dva jedinci, fungující jako pohlavní buňky (gamogonie), splývají za vzniku zygoty, dále se množí redukčně (sporogonie)
•  konjugace: spájení, dvě buňky se dočasně spojí a během toho si buněčnými ústy vymění část hmoty a genetického materiálu mikronukleů, dále se množí dělením
-  metageneze (rodozměna), nejčastější
•  k pohlavnímu procesu a vzniku zygoty dochází v hlavním hostiteli, v mezihostitelích se pak organismus množí nepohlavně
· většinou se vyskytují ve vodě, nezbytně nutné k jejich pohybu, některé druhy žijí v půdní vodě a některé pronikly do těl mnohobuněčných organismů jako paraziti, komenzálové nebo symbionti
· mají schopnost tvorby cyst (kořenonožci, nálevníci) nebo spor (výtrusovci), odolných stádií určených k přečkání nepříznivých podmínek, případně i rozšiřování
· cysty vznikají encytací: zahuštěním cytoplazmy, odvrhnutím pohybových organel a obalením vrstvami
· prvoci žijí solitérně (samostatně) nebo v koloniích
· výhodami jednobuněčného těla jsou malá spotřeba energie a poměrně rychlá reprodukce
· význam prvoků spočívá v produkci organické hmoty, jsou také článkem potravního řetězce, jsou to konzumenti rozkládající se hmoty a dekompozičních bakterií (samočištění vody, indikátory čistoty), složka edafonu ovlivňující úrodnost půdy, horotvorný element (dírkonošci), v neposlední řadě také paraziti a původci nemocí
· z fylogenetického hlediska se nejedná o monofyletickou skupinu, např. trubénky jsou příbuznější s porifery mnohem víc, než s ostatními prvoky, systém tudíž není zcela dokonalý vzhledem k nedostačujícím vědeckým metodám výzkumu
 
Systém prvoků (Protozoa)
· říše protozoa se dělí do desíti základních kmenů, systém ale není jednoznačný
 
Bičíkovci (Mastigophora)
· pohyb zajišťuje jeden nebo více bičíků
· potravu přijímají osmoticky nebo vytvářejí v membráně drobné váčky, do kterých pohlcují drobné částečky potravy (pinocytóza) nebo větší kořist (fagocytóza)
· značná část bičíkovců žije ve sladkých nebo slaných vodách, případně v mechu či velmi vlhké půdě
· řada z nich funguje ve formě parazitů nebo symbiontů
· rozmnožují se nepohlavně, podélným dělením
Bičivky (Kinetoplastida)
· v buňce se nachází výrazně pozměněná mitochondrie (kinetoplast)
· Tripanosoma spavičná způsobuje spavou nemoc, přenáší se paraziticky v bodalce tse tse, v těle hostitele se časem mění z bezbičíkaté formy do formy s bičíkem a undulující membránou, napadá vegetativní nervový systém a může vést až ke smrti hostitele (často člověk)
Bičenky (Trichomonadida)
· více bičíků, axostylem a krátká undulující membrána
· parazitují v urogenitálním traktu obratlovců, např. člověka
· Bičenka poševní způsobuje vaginální výtok a u těhotných žen může vést až k samovolnému potratu
Brvitky
· vyznačují se velkým množstvím bičíků (až několik set) a schopností trávit celulózu, což je výhodné pro jejich hostitele, všekazy (symbiotický mutualismus)
· jedná se o vícejaderné organismy
Diplomonadida
· Lamblie střevní je opatřená osmi bičíky, dvěma jádry a mohutnými přísavkami, způsobuje střevní onemocnění zejména u dětí na stěny jejichž střev se přisává
Trubénky
· bičík u nich přihání potravu k límečkovitému útvaru, který ho obklopuje a který také potravu posunuje do buňky
· s podobným principem se setkáváme u skupiny porifera, proto někteří autoři považují trubénky za jednobuněčný kmen animalií
· Trubénka Haeckelova
 
Krásnoočka (Euglenozoa)
· jsou vysoce příbuzní skupině Kinetoplastida
· často tvoří odpočívající stádia zvaná palmelová stádia, která sestávají z četných nepohyblivých buněk žijících ve slizu
· u pohyblivých buněk jsou na předním konci dva bičíky, na stejném místě je také umístěna vchlípená dutinka (ampula), z níž bičíky vyčnívají
· bičík obsahuje vlákno s parakrystalickou strukturou zvané paraflagelární lišta, která má vliv na reakce organismu na světlo
· povrch bičíků pokrývá vrstva submikroskopických vlásků (mastigon) a porost vlásků kratších
· v přírodě se setkáváme s krásnoočky, které mají chloroplasty, získané sekundární endosymbiózou
· chloroplasty obsahují chlorofyl a, b a karoteny a xantofyly
· v chloroplastu je pyrenoid, který je významný pro vazbu oxidu uhličitého a tvorbu zásobních polysacharidů
· na povrchu je pokryt chryzolaminaranovou čepičkou (zásobní látka)
· stigma je drobné tělísko červené barvy, které je pozorovatelné světelným mikroskopem, je umístěno v plazmě v blízkosti ampuly a podílí se na fototaktických pohybech buňky
· hojné jsou i druhy bez chloroplastů, ty se vyživují chemoheterotrofně, krásnoočka s chloroplasty se živí mixotrofně
· povrch těla pokrývají spirálně vinuté proteinové proužky umístěné těsně pod cytoplazmatickou membránou, umožňují tvarové změny buňky, tento typ povrchu se nazývá pelikula
· dělení buněk probíhá podélně, pohlavní proces nebyl pozorován
· žijí ve sladkých vodách různého stupně trofie (fyzikální a chemické biologické vlastnosti vodní nádrže podmiňující rozvoj vodních organismů) a saprobity (znečištění, tj. charakteristika vodního prostředí určujícího výskyt saprobiontů), méně často jsou v moři
· Krásnoočko zelené (žije v rybnících)
· Krásnoočko krvavé (obsahuje červené barvivo)
 
Kořenonožci (Rhizopoda)
· jednobuněční prvoci s chemoheterotrofní, saprofitickou nebo fagotrofní výživou
· tvoří panožky, které používají k pohybu nebo příjmu potravy (fagocytóza)
· některé druhy mají v chloroplastu nukleomorf, pozůstatek původního jádra eukaryotického endosymbionta
· kořenonožci obývají vodní prostředí, ale i vlhké mechy (měňavka půdní)
· často vytváří také schránky z drobných částeček substrátu, např. schránky rozsivek
· patří sem tři skupiny (měňavky, krytenky, dírkonošci)
· měňavky
-  osídlily mnohobuněčné hostitele
-  Měňavka úplavičná (přenášeno v cystách, způsobuje průjmy a další příznaky úplavice)
· krytenky
-  schránka vzniká obalováním těla minerálními zrnky písku
-  Rozlitka, Štítovka
· dírkonošci
-  tvoří vápenaté schránky
-  otvory vysouvají ven síť tenkých panožek, jimiž lapají potravu
-  z jejich schránek se tvoří mocné vrstvy usazenin
 
Diktyostelidy
· ve vegetativním stavu (růst a rozmnožování) mají nejčastěji podobu haploidních bezblanných myxaméb, které vytvářejí lalokovité útvary panožek (myxomonády, resp. bezbičíkaté formy je nevytvářejí)
· výživa myxaméb je holozoická (pohlcování kvasinek, bakterií apod.), dělení podélné
· za určitých podmínek se začnou myxaméby shlukovat a vzniká pseudoplazmodium, ve kterém ale jednotlivé myxaméby neztrácejí samostatnost
· z něj se postupně vytváří jednoduchý nebo větvený stopkatý fruktifikační útvar zvaný sorokarp, na jehož vrcholu se jednotlivé buňky (původně myxaméby) mění ve spory s celulózní buněčnou stěnou
· spory se rozšiřují mechanicky nebo vlivem půdních živočichů, za určitých podmínek se z nich opět uvolňují myxaméby
· jedná se o půdní organismy
· Dictyostelium Discoideum
 
Hlenky (Mycetozoa)
· houbovité organismy, které ale nevytvářejí podhoubí (mycelium)
· jejich vegetativní stádium představují pohyblivé jednojaderné haploidní myxaméby nebo myxomonády, které se pohybují pomocí dvou bičíků
· buněčnou stěnu u těchto útvarů nahrazuje proteinový periplast a vyživují se holozoicky
· po čase se shlukují v plazmodium nebo pseudoplazmodium (zachována individualita)
· toto splývání lze označit za pohlavní proces na jehož konci vzniká diploidní plazmodium, to se za určitých podmínek mění ve fruktifikační orgán, sporokarp  (reprodukční fáze životního cyklu), přičemž existují tři typy sporokarpů
-  sporangium: drobné, stopkovité sporokarpy
-  aethalium: větší, široce přisedlé, kulovité nebo polštářkovité sporokarpy (až v cm)
-  plazmodiokarp: síťovitě žilnaté, přisedlé sporokarpy nepravidelného tvaru
· uvnitř sporokarpu se utváří jemné síťovité vlášení (kapilicium) a po redukčním dělení zde vznikají kulovité haploidní výtrusy s celulózní stěnou, z těch se pak opět uvolňují myxaméby nebo myxomonády
· pro rozdělení hlenek má význam tvar a morfologie sporokarpu a spor
· vyskytují se hlavně ve vlhkém prostředí, často na tlejícím dřevě nebo lodyhách bylin
· Vlčí mléko obecné
· Slizovka práškovitá
 
Nádorovky (Plasmodiophorida)
· vysoce specializované, obligátně parazitické organismy (na cévnatých rostlinách nebo řasách)
· v hostitelských buňkách se vyskytují ve formě paraplazmodií (mnohojaderné cytoplazmy)
· vlivem napadení dochází ke zvětšení nebo zmnožení buněk hostitele (vznikají příznačné nádory)
· ve zvětšených buňkách se vytvářejí kulovité odpočívající výtrusy s chitinózní stěnou, po rozpadu hostitelské buňky se výtrusy uvolňují do půdy, kde přezimují a na jaře z nich vyklíčí zoospory
· zoospory napadají kořenové vlásky hostitele a po několika vývojových stádiích vytváří již řečené paraplazmodium
· jedná se o relativně malou skupinu (45 druhů)
· napadají často hospodářsky významné rostliny
· Nádorovka kapustová (na čeledi brukvovitých)
 
Paprskovci (Actinopoda)
· podobají se kořenonožcům schopností vytvářet panožky, ty jsou ale vyztužené tzv. osním vlákénkem z chitinu
· tento typ panožek kolmých na buněčný povrch dodává řadě zástupců podobu zářícího slunce, proto sladkovodní zástupci dostali název slunivky
· slunivky jsou predátoři ve vodě nebo velmi vlhké půdě
· skupinou podobnou dírkonošcům jsou mřížovci, jejichž vyztužené panožky je ale odlišují
· jejich schránky tvoří převážně oxid křemičitý a mají význam pro tvorbu usazenin
 
Obrněnky (Dinozoa)
· jedná se o jednobuněčné bičíkovce s dorzo-ventrální stavbou buňky, která bývá rozdělena ekvartoriální rýhou na apikální a antapikální část
· dvojice bičíků vyrůstá z prohlubně na břišní ploše buňky a liší se délkou i funkcí
· delší bičík směřující dozadu zajišťuje pohyb buňky, kratší bičík je přirostlý k ekvatoriální rýze a vyrůstá příčně, spirálně se vlní
· oba bičíky nesou jednu nebo dvě řady tenkých mastigonemů (dutých vlásků, charakteristické pro chromista)
· obrněnky, obsahující chloroplasty se živí mixotrofně, ostatní se živí heterotrofně (saprotrofně, fagotrofně nebo paraziticky)
· chloroplasty mají hnědou barvu, obsahují chlorofyl a + c2, karoteny a xantofyly, z nichž nejdůležitějším barvivem je peridinin
· povrch chloroplastu obalují tři obalné membrány a tylakoidy jsou zpravidla v trojčetných lamelách, součástí chloroplastu bývá také pyrenoid
· stigma má u různých druhů různou lokalizaci a stavbu
· zásobní látkou obrněnek je škrob
· povrch obrněnek bývá krytý vrstvou plochých měchýřků, uložených pod plazmatickou membránou, které mohou být zaplněné tekutinou nebo obsahují celulózní destičky tvořící pancíř
· poloha těchto destiček je podstatná pro určování druhu
· většina obrněnek žije v moři, některé mají schopnost bioluminescence a četné druhy jsou toxické (oři přemnožení způsobují toxicitu mořských bezobratlých a ohrožují populace ryb)
· sladkovodní obrněnky žijí v tůních, rybnících a přehradách
· Dynophisis
 
Výtrusovci (Sporozoa, Apicomplexa)
· jedná se výhradně o parazity, potravu přijímají celým povrchem těla (osmotrofie)
· ve špičce buňky (apexu) mají v infekčním stádiu složitý aparát sloužící k přichycení a pronikání do tkání či buněk hostitele
· jejich životní cyklus začíná nepohlavním rozmnožením, rozpadem, tzv. schizogonií s následným rozmnožením pohlavním, tedy splýváním dvou buněk a tvorbou zygoty
· z ní vzniká spora, tedy stadium klidové a velmi často současně i rozšiřující druh (tzv. stadium disperzní)
· ze spory se pak uvolňují infekční jedinci dělením (sporozoiti)
· různá stádia parazita v tomto cyklu pak mívají u některých skupin odlišné hostitele, střídání hostitelů je velmi výhodné pro přežití a zejména rozšiřování parazita
· hromadinky mají dvě části, protomerit a deuteromerit, napadají členovce
· Hromadinka švábí
· Kokcidie jaterní způsobuje kokcidiózu zajíců a králíků, napadá buňky výstélky žlučovodů a infekce probíhá konzumací napadeného trusu
· Krvinkovka parazituje v červených krvinkách člověka a způsobuje tak malárii, člověk je mezihostitel, krvinkovka napadne jeho erytrocyty a rozkládá je (horečnaté stavy), hlavním hostitelem je ale komár, v němž se krvinkovka rozmnožuje pohlavně a pak je injikována komárem do krve člověka
· Toxoplasma gondii je častý lidský parazit vyvolávající nenápadné chřipkové onemocnění, které přechází v latentní napadení nervové soustavy, nebezpečné u těhotných žen, hlavními hostiteli nejčastěji kočky
· Zimnička čtvrtodenní má za hlavního hostitele komára Anopheles,
· Zimnička tropická
 
Nálevníci (Ciliophora)
· představují vrchol složitosti prvoků
· k pohybu slouží velké množství brv (cilií), podle potřeby přeměněných v membranely nebo cirry
· mají zcela unikátně dvě funkčně i morfologicky odlišená jádra, vegetativní makronukleus a generativní mikronukleus (souvisí s konjugací, při níž si dva jedinci vymění části mikronukleů a pak se množí dvěma nebo třemi děleními
· živí se drobnými organismy, nejčastěji bakteriemi, které brvy přihání k buněčným ústům, trvale umístěným na pevně daném místě povrchu buňky
· buněčným hltanem pak potrava postupuje do slepého konce, kde se vytváří potravní vakuola, odškrcuje se a putuje tělem za uvolňování živin
· nestrávené zbytky jsou vyvrhovány opět na specifickém místě, buněčná řiť
· pulzační vakuoly pravidelně vylučují v určitém místě z buňky zplodiny metabolismu, původně však sloužily pouze k osmoregulaci
· odlišují se především podle stavby a uspořádání a složitosti povrchových organel (brv)
· Vpíjenka (prostoústí) svými protaženými ústy napadá prvoky a vysává je
· Kožovec rybí napadá ryby, smrtelné onemocnění krupice
· Rournatka protaženým trubicovitým útvarem vysává svou kořist
· Trepka (blanoústí) má okolo buněčných úst specificky uspořádané membranely a žije ve vodách s vysokým obsahem organických látek
· Kruhoústí (řád) žijí přisedle a proto mají věnec brv, který jim přihání potravu, mohou se pomocí přichycovacího vlákna stáhnou v případě nebezpečí, žijí solitérně a patří sem vířenky či plazivky
· Vířenka může díky nepohlavnímu rozmnožování a neoddělování potomků tvořit kolonie
· Plazivka je největší, a 2mm velký prvok
· Mrskavka (různobrví) má nálevkovitý přiháněcí aparát
· Bachořec (sporobrví) funguje jako symbiont v bachoru přežvýkavců, má velmi redukovaný ale koncentrovaný systém brv a silnou pelikulu
· Lezounek (spodobrví) patří k nejběžnějším prvokům dna vod nebo povrchu vodních rostlin, často „pobíhá“ po substrátu na systému pružných brv
· Keřenka žije v koloniích, vznikajících nepohlavním rozmnožováním
· Slávinka má brvy srostlé v cirry, ty slouží k pohybu nebo plavání