Starověké písemnictví

Starověké písemnictví

Nejstarší literární památky z oblasti Mezopotámie, Egypta, Indie, Číny, hebrejská a arabská literatura. Písemnictví starověkého Řecka a Říma. Odkaz antiky.

Mezopotámie

• sumerská, akkadská literatura (babylónsko-asyrská)
• kolébka civilizace
• vznik ve 4. tis. př.n.l.
• území dnešního Iráku mezi řekami Eufrat a Tigris
• Jižní Mezopotámie - v této oblasti se vyvinulo zprvu obrázkové později tzv. klínové písmo a psalo se na hliněné destičky – knihovny (největší v Ninive zřízená asyrským králem v 7st.)
• eposy, hymny, lékařské recepty
• mýty o bozích (Enlil, An, Inanna-Ištar, Enki (Ea))

· Epos o Gilgamešovi

• poema ve 12 zpěvech, 330 veršů, volná kompozice
• hlavní postava: mýtický král Gilgameš, který je ze 2/3 bůh a z 1/3 člověk, vládce města Uruk
• 2 části: O přátelství Gilgameše a Enkidua (polodivokého člověka), O Gilgamešově úsilí o nesmrtelnost
• Gilgameš hledá tajemství věčného života, po mnoha dobrodružstvích se dostane až k Isis, bohyni podsvětí a ta mu poví, že nesmrtelnosti již dosáhl svými skutky, které přetrvají v paměti lidí
• některé epizody se dostaly do Bible (např. o potopě světa)

· Chammurapiho zákoník

• vytesaný zákoník babylonského krále Chammurapiho (1780 př.n.l.)
• popisuje hospodářské a sociální poměry v babylonské společnosti
• stéla uložena v Louvru

Persie

• území dnešního Iránu
• vznik v 7. století př.n.l.
• především náboženské texty

· Avesta

• sbírka náboženských textů, mýty a představy o vzniku světa, člověka, přírodních jevech, o životě pozemském i posmrtném
• motlitby, mýty, právnické texty, lyrické písně
• připisovány Zarathustrovi (učenec a zakladatel perského náboženství)

Arabská literatura

• od 7.století n.l.
• na Arabském poloostrově

· Korán

• základní text islámu
• zachycuje zjevení proroka Muhameda, ustanovuje celkový kodex muslimského života

· Tisíc a jedna noc

• z období raného středověku
• soubor lidových vyprávění princezny Šeherezády

Egypt

• území severní Afriky
• počátky ve 4.tisíciletí př.n.l.
• tesané nápisy pro nebožtíky, s magickým charakterem
• milostná poezie a náboženské texty hymny (chvalozpěvy) (oslava života faraónů)

egyptské písmo – hieroglyfy:

• vynalezl bůh Thovt (ibis,moudrost), přestože bůh Re nesouhlasil (lidé by zlenivěli)
• malované na papyrus, zdi, tesané do kamene
• 700 znaků - fonogramy (skupina hlásek) a idiogramy (jeden obrázek=jeden význam), + rozlišující determinativy
• hieratické (kněžské) písmo = zjednodušené hieroglyfy pro kněží
• nejjednodušší forma hieroglyfů = démotické (lidové) písmo
• rozluštěno na základě Rosettské desky (objevena Napoleonovou výpravou r.1798)
  francouzský vědec Jean Francois Champollion r.1822

· Achnatonův hymnus na slunce

• skladba, jejímž autorem je jeden z egyptských faraónů

· Kniha mrtvých

• papyrové svitky s náboženským obsahem, hymny, rady zemřelému

· Vlastní životopis Sinuhetův

• dobrodružství uprchlíka za krále Senvosreta (20. století – Mika Waltari: Egypťan Sinuhet)

Indie

• vznik ve 2. tis. př.n.l.
• splynutí dvou civilizací (městských obchodníků a kočovných pastevců) - 1500 př.Kr
• kastovní systém (nejvyšší kasta - Brahmáni)

buddhismus:

• příčinou lidského utrpení je touha po čemkoliv, blaženost (nirvána) přijde, pokud člověk nebude po ničem toužit
• princ Siddhárta Gautama (546 př. Kr.) neboli Budha - tj.probuzený (vtělení boha Višnu)

· Védy

• posvátné knihy, rozsahem 6× větší než Bible
• psány védsky (základ pro sanskrt)
• příručky starých indických kněží
• námětem: obětní rituály a jejich smysl, obsahují hymny doprovázející obřady, oslava bohů
• védy rozděleny do 4 oddílů a dále na další oddíly (Mantry, Bráhmany, Áranjaky, Upanišády)
• Upanišady - tzv. „tajné nauky“, z filosofického hlediska nejzajímavější, filozofické texty vyjadřují představy starých Indů (Árjové) o smrti a vesmíru

Eposy

· Mahábhárata

• boj mezi Pándeovci a Kuruovci (dvěmi skupinami královského rodu)
• nejrozsáhlejší epos na světě

· Rámájana

• život prince Rámy, zbaveného intrikami nástupnických práv

Čína

• od 2.tis.př.n.l., na želvích krunýřích, kostech
• znakové čínské písmo, psáno na hedvábí, později papír
• filozofie-období 100 škol: konfucianismus (Konfucius), taoismus (Lao-c’, Čuang-c’), mohismus (Mo-Ti)
• vznikají filozofická díla, která se zabývají buď smyslem života, nebo vztahy mezi lidmi a vztahy lidí k přírodě

· Kniha proměn (I-ťing)

• nejstarší filozofický dokument, psaný prostřednictvím hexagramů
• hlavním autorem je neznámý císař, z let 1200 - 100 př.n.l
• jsou zde první filosofické abstrakce a terminologie
• Konfucius ji publikoval, napsal komentář

· Kniha písní

• antologie (soubor ukázek děl určitých autorů) čínského básnictví
• vznikala ve 12. až 7. stol. př.n.l., později sepsána Konfuciem

· Hovory

• sepsáno Konfuciovými žáky, mravní pravidla, filosofické názory

· Tao-te-t’ing (Kniha o Tao a ctnosti)

• století př.n.l
• autor – Lao-c’
• základní dílo taoismu
• snaha o pochopení tao – žití podle jeho zákonů (pomocí zásady wu-wej)

Hebrejská literatura

• vznik v 1. tis. př. n. l.
• spojovník mezi evropskou a orientální literaturou

· Hebrejská bible (Starý zákon)

• svitky psané v hebrejštině a aramejštině
• vznik od 10.st-2.st.př.n.l.
• přejata křesťany

1. Tóra (Pět knih Mojžíšových; Pentateuch)
   1. Genesis

stvoření světa, Adama a Evy; Kain a Ábel; potopa - Noemova archa; stavba Babylónské věže; Abrahám (počátek biblických dějin Židů), Izák a Jákob; Josef – prodán bratry do Egypta jako otrok, svou moudrostí se stane faraónovým rádcem; Židé v Egyptě postupně upadají v nevolnictví

1. Exodus

Mojžíš, jeho vyvedení Židů z Egypta do zaslíbené země; Desatero; Archa úmluvy

1. Leviticus

náboženské obřady a rituály pro kněze

1. Numeri

putování Izraelitů k hranicím Palestiny

1. Deuteronomium

1. Knihyproroků

dějiny Izraele, výroky a skutky proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct proroků

Knihy Soudců, Knihy Samuelovy, Knihy Královské

1. Svatéspisy

různorodý obsah:

Žalmy: 150 chvalozpěvů

Kniha Jobova: příběh muže - Bůh zkouší pevnost jeho víry

Přísloví: připisují se Šalamounovi

Pět svitků (Píseň písní (Šalamoun, milostná lyrika), Rút, Kazatel, Jeremiášůvpláč, Ester)

Kniha Danielova - apokalypsy (mystická zjevení)

+texty historického charakteru

Antická Literatura

Řecko

a. období archaické

• do 6. st. př. n. l.
• především epická díla (Homér) zpívána za doprovodu hudebních nástrojů a tance – šířena potulnými pěvci
• lyrika:
  - elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná, nejen žalozpěv; Archilochos)
  - monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry; Sapfó)
  - milostná, pijácká píseň (pro pobavení; Anakreón)
  - bajka (Ezop)
  - sborová lyrika (ódy a oslava osob; Pinandros)
  - epigram (původně oslavný verš, např. nápis na pomníku, pak satiricky útočná báseň; (Simónidés a Ión)

Homér

• slepý básník

· Ilias

• konec 8.století př.n.l.
• epos o konci trojské války, která trvala přes devět let, pravdivý základ
• spor kvůli krásné Heleně, manželce spartského krále Meneláa, unesena Paridem
• hrdinské činy Řeků Achilla, Odyssea, Meneláa, Agamemnóna a Trojanů Parida, Hektora
• Trója nakonec dobyta Řeky, díky Odysseově lsti s dřevěným koněm (danajský dar)

· Odyssea

• epos navazuje na trojskou válku
• Odysseův návrat od Troje na rodnou Ithaku, kde na něj po celou dobu věrně čeká jeho žena Penelopa; cesta trvá 10 let, kletba Poseidona; jednooký Kyklop (Poseidonův syn), Sirény, nymfa Kalipsó, mořské obludy Skylla a Charybdis, Kirké; při návratu se musí prokázat napnutím svého luku

Hésiodos

• básník píšící didaktickou, naučnou poezii (Práce a dny)

Sapfó

• z ostrova Lesbos, zvána desátou múzou
• zachovány jen zlomky díla, především milostná lyrika

Anakreón

• ve svých poeziích oslavoval ženy, víno, lásku
• anakreontská lyrika – poezie, která něco oslavuje, hravá poezie, pijácká poezie

Ezop (Aisópos)

· Bajky

• příběhy o zvířatech, kterým se připisovaly lidské vlastnosti, v závěru poučení
• didaktický účel, kritika poměrů - navazuje Krylov, La Fontaine

b. období attické

• od 5. do 4. st. př. n. l., vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén

řecké drama

• vyvinulo se ze slavností na počest boha Dionýsa (Bakchos - bůh plodnosti, požitku, vína) - dionýsie, bakchanálie - 2 typy: komedie a tragedie
• nejprve jeden herec (prótagónista) doprovázený sborem, později Aischilem přidán druhý a Sofoklem třetí herec

Tragédie

• vyvinula se z dithyrambu (obřadní píseň) v původním slova smyslu píseň kozlů (satyrů)
• mýtické náměty, vážný obsah, jednota času, místa a děje, navázalo novodobé drama, klasicismus
• hrdina podléhá v nerovném boji s nadpřirozenými silami nebo vlastním nitrem
• Aischylos, Sofoklés, Euripidés

Komedie

• mladší než tragedie, nedosáhla tak velkého ohlasu, základem je obscénní komika
• Aristofanés

Aischylos

• 525 – 456 př.n.l.
• první světový dramatik
• zúčastnil se řecko-perských válek, zúčastnil se bitvy u Maratónu a Salamíny, cenil si více toho, že bojoval, než toho, že byl literát a filozof
• ve svém díle řeší mravní povahy; osudovost, před osudem není úniku; náměty z řecké mytologie
• zavádí na scénu druhého herce a tím zavádí dialog
• napsal asi 90 dramat, dochovalo se jich 7 (Peršané, Prosebnice)

· Oresteia

• trilogie (Agamemnón, Oběť na hrobě, Usmířené Lítice)
• král Agamemnón se vrací po skončení trojské války domů, je zabit svou manželkou za to, že obětoval jejich dceru kvůli zdaru výpravy do Tróje
• jejich syn Orestes se po letech vrací, aby pomstil svého otce – zabije matku i jejího milence, výčitkami svědomí ze svého činu zešílí, je pronásledován Líticemi (bohyněmi pomsty)
• Orestes prosí o pomoc bohyni Athénu, Athéna zakládá soud o Orestově vině – Lítice požadují trest, Orestes je nakonec osvobozen

Sofokles

• 497-406 př.n.l.
• zavedl třetího herce na scénu, tím ještě více drama zdokonalil
• omezují se zpěvy sborů, děj je zhušťován, prohloubení dramatičnosti
• ve svých tragédiích se zajímá o psychologii hlavních postav
• napsal přes sto tragédií, dochovalo se jich 7 (Élektra)

· Král Oidipus

• tragédie člověka, potrestaného za viny, které uskutečnil nevědomky
• Oidipus měl podle věštby zabít svého otce a oženit se se svou matkou; nevědomky (když se chce vyhnout věštbě a utíká od svých adoptivních rodičů) zabije thébského krále Laia a ožení se s jeho manželkou Iokastou
• Théby jsou zachváceny morem (trest bohů, že nebyl nalezen a potrestán vrah Laia)
• když se Oidipus dozví pravdu, vypíchne si oči a odchází do vyhnanství; Iokasta se zabije

· Antigona

• dějové navazuje na Krále Oidipa
• Oidipovi synové Polyneikés a Eteokles svedou neúprosný boj o trůn a oba v tomto boji zahynou; jejich strýc Kreon zakáže Polyneika pohřbít důstojně, protože si povolal cizí vojska proti svému bratrov; jejich sestra Antigona, však Polyneika pohřbí a Kreon ji chce nechat zaživa zazdít v rodinné hrobce; bohové se však rozzlobí a věštec žádá, aby krutou smrt odvolal; Antigona se však mezitím oběsila; Kreontův syn, jež Antigonu miloval, se nad její mrtvolou probodne; jeho matka se zabije také

Euripides

• 480-406 př.n.l.
• vzdělání u řeckých filozofů („filozof na jevišti“)
• kritický postoj k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie a vykreslení charakteru ženských postav
• na scénu zavádí „deus ex machina“ – nadpřirozený zásah božstva do děje
• napsal asi 92 tragédií, dochovalo se jich 17 (Féničanky, Helena, Prosebnice)

· Médea

• hlavní hrdinkou je žena Médea; prchá ze své vlasti s Iásonem, kterému z lásky pomohla získat zlaté rouno a zachránila mu život; v Korintu se Iáson zamiluje do dcery korintského krále Glauky a Médeu chce opustit; Médea se pomstí zabitím Glauky a svých dvou potomků; vinu dává Iásonovi, Médea je od svých činů oproštěna a odlétá do Athén na voze svého děda Hélia

Aristofanes

• 446-385 př.n.l.
• nejslavnější představitel komedie
• hlavní motiv - touha po míru, vysmívá se společenským nešvarům, špatným lidským vlastnostem
• Jezdci, Achraňané, Mír, Ptáci

· Lysistrata

• komedie s protiválečnou tématikou
• hlavní hrdinky jsou ženy, které se rozhodly znepříjemňovat mužům život dokud budou válčit

· Žáby

• komedie zaměřena proti literárním snobům, hlavně proti Euripídovi a jeho dílu
• vystupuje zde Dionýsos, jde vyhledat Aischyla a Euripida – jednoho z nich může vzít zpátky na zem, uspořádá pro ně souboj a Aischylos vyhrává

historická próza

Hérodotos

• asi 484- po 430 př.n.l
• otec historie
• spis o řecko-perských válkách

Thukydides

• 460 – 396 př.n.l.
• zakladatel vědeckého dějepisectví - kritika věrohodnosti pramenů
• Dějiny Peloponéské války - aktivní účastník

řečnictví

Démosthenés

• 384-322 př.n.l.
• vtipné, útočné, polemické projevy; × Filipu Makedonskému = filipiky

Ísokratés

filosofická próza

Sokrates

• nic písemného (jeho myšlenky se dozvídáme od Platona)
• „Vím, že nic nevím.“

Platón

• 427-347 př.n.l.
• Sokratův žák
• dialogy (spisy psané formou rozhovoru) se Sokratem
• učení o ideálech: svět vnímatelný smysly je nedokonalý odraz idejí

· Jméno, Ústava

• politické názory na uspořádání společnosti lidí

Aristoteles

• 384-322 př.n.l.
• žák Platóna, vychovatel Alexandra Makedonského
• položil základy logiky, kritik Platonova učení o ideálech
• Rétorika, Poetika (stanoveny zásady tří jednot – místa, času, děje – pro drama)

c. období helénistické

• od 4. do 1. století př. n. l.
• nadvláda makedonského království
• střediskem vzdělanosti Alexandrie v Egyptě – založena obrovská knihovna, kosmopolitismus
• literatura má opět funkci zábavnou, méně výchovnou, zájem o všední život, rozvíjí se komedie

Menandros

• asi 342-293 př.n.l.
• zastupuje tzv. „novou komedii“ - idealizace, ztráta kritičnosti, shovívavý pohled na svět
• Škarohlíd

· Čí je to dítě

• motiv odloženého a znovunalezeného dítěte

Řím

• údajně založen Romulem a Remem v roce 753 př. n.l. (Etruskové)
• přebírá témata od řecké literatury

a. archaické období

• od 3. do 1 století př.n.l.
• vznik tzv. „římské komedie“ – na základě řecké nové komedie přidáním lidových prvků; hrdiny jsou zamilovaní mladíci, nevěstky, prohnaní otroci, lakomci, zklamaní otcové

Titus Maccius Plautus

• 278 – 184 př.n.l.
• představitel římské komedie, vliv Menandra
• vybírá si hry z denního života, obyčejní lidé
• jeho hry jsou psány živým hovorovým jazykem, označovány jako frašky

· (Lišák) Pseudolus

• o prohnaném sluhovi

· Komedie o hrnci

• hlavním hrdinou je lakomec (vliv na Moliérova Lakomce)

· Chlubný voják

• vzdálený předobraz Shakespearova Falstaffa

Marcus Cato

• 234-149 př.n.l.
• spisy praktického charakteru (O zemědělství)

b. vrcholné období - tzv. zlatý věk

• st. př.n.l. až počátek letopočtu

Gaius Julius Caesar

• 100-44 př.n.l.
• politik, vojevůdce, spisovatel (historická próza)

· Zápisky o válce galské

• paměti
• o životě Keltů, tažení do Galie - detailní popis bojů

· Zápisky o válce občanské

• o Césarově válce s Pompeiem, objektivita, o sobě píše ve 3.osobě, ale zároveň ospravedlnění svých činů

Marcus Tullius Cicero

• 106-43 př.n.l.
• nejvýznamnější římský řečník
• jeho projevy: logická stavba, řečnické otázky, pečlivý styl
• Ciceronská latina v pozdější době vzorem klasické latiny

Publius Vergilius Maro

• 70-19 př.n.l.
• dvorní básník císaře Octaviana Augusta
• Zpěvy rolnické (Georgika)

· Zpěvy pastýřské (Bukolika)

• idyla o pastýřském životě, obdiv a láska k vesnickému životu

· Aeneis

• hrdinský epos, vzor pro středověký epos
• vznikl na oslavu římského národa, na objednávku Augusta
• nedokončeno – Vergilius v závěti nařídil spálení, zachráněno samotným Augustem
• o vzniku Říma; hlavní hrdina vybájený Aeneis, který uprchl z hořící Tróje, jako jediný si zachránil život a po dlouhém bloudění se dostává ke břehům Itálie, v ústí řeky položil základy k římskému státu a stal se praotcem Augustova rodu

Publius Ovidius Naso

• 43 př.n.l.-18 n.l.
• nejnadanější básník antické literatury
• vypovězen z Říma, nikdy se nevrátil
• poezie svěží a plná fantazie

· Umění milovat

• sbírka milostné lyriky
• rady mužům a ženám, jak si získat a uchovat lásku

· Proměny (Metamorphoses)

• zpracování okolo 250 řeckých a římských bájí, které spojuje Proměna
• Europé, Narcis, Arachné, Filemon a Baucis (strom)

· Kalendář

• nedokončený soubor básní a legend vysvětlujících svátky a vznik souhvězdí.
• skončil u znamení ryb, pak vypovězen císařem do Konstance, protože kritizoval život u císařského dvora.

· Žalozpěvy

• touha po domově ve vyhnanství

Quintus Horatius Flaccus

• 68-8 př.n.l.
• satirik a lyrik, společenská tématika, kritické zaměření

Gaius Valerius Catullus

• lyrika, milostná poezie věnovaná Lesbii

c. stříbrný věk (1.-6. století n.l.)

Lucius Anneaus Seneca

• asi 4 př.n.l.-65 n.l.
• básník, dramatik, filozof a politik
• vychovatel císaře Nerona, obviněn ze spiknutí, donucen k sebevraždě

Gaius Petronius Arbiter

• st.n.l.
• poradce ve věcech vkusu na dvoře císaře Nera

· Satiricon

• dochovány jen zlomky

Marcus Aurelius Antonius

• 121-180 n.l.
• římský císař, „filozof na trůně“

· Hovory k sobě

• vznik na Slovensku; o pomíjivost lidských věcí

Publius Cornelius Tacitus

• 55-120 n.l.
• historik

· Letopisy (Anály)

• historie juliovsko-claudiovské dynastie (Tiberius – Nero)

· O Germanii

• o životě germánských kmenů, první zprávy o našem území

křesťanství

· Bible – Nový zákon

• část křesťanské bible
• psán řecky
• ve 4.stol latinský překlad – Vulgáta

1. 4 evangelia

• Matouš, Marek, Lukáš, Jan
• o životě a umučení Ježíše Krista,
• první tři podobná, Janovo odlišné
• evangelium = dobrá, radostná zpráva

1. Skutkyapoštolů

• o působení Kristových žáků

1. Epištoly

• 21 epištol – listy apoštolů věřícím

1. ZjeveníJana (Apokalypsa)

• vylíčení konce světa, posledního soudu