Obohacování slovní zásoby

Obohacování slovní zásoby

• Tvoření slov, přejímání slov, změna slovního významu

Tvoření nových slov:

• slovotvorba – tvoření slov
• derivologie – nauka o tvoření slov

Struktura slova:

morfémy = nejmenší, dále nedělitelné části slova:

• kořen – vyjadřuje význam slova, společný pro všechna příbuzná slova (vod-a, vod-árna…)
• přípona (sufix) – stojí za základem (vod-ník)
• předpona (prefix) – stojí před základem (po-vodí)
• koncovka – mění se při ohýbání, může být nulová (vodník – vodník-a)

kmen = část, která vznikne oddělením koncovky

Rozčlenění slova na dvě části při tvoření slov:

• slovotvorný základ – část základového slova, která je základem pro vytvoření nového slova
• např.: základové slovo=zelený, slohotvorný základ=zelen, nové slovo=nazelenalý
• slovotvorný prostředek – část slova, která přistupuje ke slovotvornému základu, díky níž vzniká nové slovo
  1. přípona – její součástí je i koncovka (kamn-a – kamn-ář)
  2. předpona (jít – ode-jít)

Základní způsoby tvoření slov:

• Odvozování(derivace)
• odvozování příponami a předponami přidanými ke slovu, které již ve slovní zásobě existuje – slovo základové (les-ník, pra-les; ryb-ník, vel-ryba)

1. příponové – nejčastější způsob tvoření slov v češtině (ryb-a à ryb-ář)
2. předponové – nemění slovní druh (les à pra-les, pít à do-pít)
3. koncovkové (trn à trn-í; tepl-ý à tepl-o)
4. předponověpříponové (pat-aà– pod-pat-ek)
5. příponověkoncovkové (měst-o à ná-měst-í)

• odvozování je někdy provázeno změnou slohotvorného základu:
  • krácení samohlásek (práce à pracovat)
  • dloužení samohlásek (listí à lístek)
  • střídání samohlásek (řídit à ředitel)
  • vznik nové samohlásky (zamknout à zamykat)
  • zánik samohlásky (lev à lví)

• měkčení souhlásek (hroch à hrošík)
• ztvrdnutí souhlásek (běžet à běh)

• odvozená slova – klasifikace

1. podle slovního druhu výsledného odvozeného slova (zpracovat=odvozené sloveso)
2. podle slovního druhu základového slova (zpracovat – od podstat.jména práce)
3. z hlediska slovotvorného (slovotvorné kategorie – činitelské, konatelské, přechýlené)

• Skládání(kompozice)
• tvoření nového slova ze dvou (řidčeji ze tří) slov nebo slovotvorných základů

1. vlastní složeniny – nedají se rozdělit na dvě samostatná slova (většina slov)
   • v první části slova je základ obvykle rozšířen o -o- (-e/ě, -i) (horolezec, dějepis, svítiplyn)
2. nevlastní složeniny (spřežky) – složení slovního spojení, lze je rozložit na samostatná slova
   • (okamžik-mžik oka, obranyschopný)

• Zkracování(abreviace)
• zkracování části základových slov, věcný význam se nemění

1. zkratky – vznik z počátečních písmen několikaslovného názvu
   • nesklonné, vyslovují se jako sled písmen
   • OSN (Organizace Spojených Národů) /ó-es-en/, EKG (ElektroKardioGraf) /é-ká-gé/
2. zkratková slova – spojení počátečních hlásek nebo slabik víceslovného názvu
   • skloňují se podle rodu, mohou se od nich odvozovat další slova
   • Čedok – v Čedoku, čedokový; sitkom – situační komedie; Semafor

Přejímání slov z jiných jazyků

• podmíněno politickými, ekonomickými a kulturními kontakty mezi národy
• nejčastěji se cizí slova objevují jako termíny různých oborů (marketing, adjektivum)

1. zdomácnělá – cizí původ si již neuvědomujeme (klobouk, závoj, salám)
2. cizí – jsou vnímána jako cizí, svým pravopisem, fonetikou

• míra přizpůsobení češtině je různá: některá si zachovaly původní výslovnost i pravopis (science-fiction), jiná se přizpůsobily (auto, prémie)

kalkování – zvláštní druh přejímání, doslovný překlad cizího slova (skyskaper = mrakodrap)

jazyky, ze kterých byla přejímána slova do češtiny:

• latina a řečtina – zejména v minulosti (literatura, drama, atom, nota, škola)
• slovanské jazyky – v době národního obrození (ze slovenštiny – zbojník)
• němčina – dlouholetý historický a územní kontakt (hřbitov, knedlík, talíř)
• francouzština – slova z oboru módy (fazóna, blůza)
• italština – hudební terminologie (violoncello, tenor, forte, duet)
• angličtina – dnes nejčastější zdroj přejímání (hokej, tenis, radar, hardware)

Změny slovního významu:

sémantické tvoření slov – vznik nových významů u existujících slov

• rozšiřovánívýznamu
• limonáda – původně jen nápoj z citrónu
• zužovánívýznamu
• dobytek – původně kořist dobytá na nepříteli
• konkretizace
• psaní (děj) – psaní (dopis)
• abstraktizace
• jádro (plod) – jádro (problému)
• zobecňovánívlastníchjmen
• Lazar (biblická postava) – lazar (nemocný člověk), rentgen, manšestr, donchuán

Způsoby obohacování slovního významu: (přenášení významu)

• metafora

• přenos významu na základě vnější podobnosti
• zebra (zvíře) – zebra (přechod); zub, zvonek
• metonymie
• přenos významu na zákadě věcné, vnitřní souvislosti
• liška (kožešina z lišky), číst Čapka (jeho knihu), ampér

synekdocha – druh metonymie

• záměna části za celek a naopak
• nebyla tu ani noha, angrešt (jako rostlina i plod)