Umělecký styl

Umělecký styl

= styl poezie, prózy a dramatu (beletrie).

• dílo je subjektivní, osobité, neopakovatelné

Funkce:

• citová
• estetická – vyvolá umělecký zážitek
• informační
• poznávací

Působí:

• na city
• na rozum – uspokojení z hlubšího poznání a prožitku

Jazykové prostředky

• individuální styl – závisí na autorovi – rozmanité, bohaté
• používá všechny jazykové prostředky:
  knižní, poetismy, termíny, neologismy, archaismy, slova hovorová

Autorská řeč - spisovná slova

1. ich-forma (subjektivnější)
2. er-forma (objektivnější)

Mluva postav: nespisovná slova, vyžaduje-li to přiblížení prostředí

Forma:

1. přímá řeč – uvozovací věta, uvozovky nebo pomlčky
2. nevlastní přímá řeč
3. řeč polopřímá

Slohové útvary

• je založena na vyprávěcím postupu, ale někdy se může objevit i postup popisný nebo úvahový

• Vyprávění

• (povídka, pohádka, novela, pověst, román)
• je zachována logická souvislost a časová posloupnost

Znaky:

• přímá řeč, názornost, živost
• poutavost vyprávění – řádné vysvětlení událostí v časové posloupnosti, živé vystižení, přiblížení čtenáři
• užití dějových sloves v činném rodě
• dějové napětí – krátké, zvolací věty – rychlý spád děje
• historický prézens – čas minulý se mění na přítomný; nenadálé změny, překvapení
• zahrnuje všechny vrstvy národního jazyka

Děj:

1. expozice – seznámení s prostředím, postavami, naznačení základní situace
2. kolize (zápletka) – problém, konflikt, který se stupňuje
3. krize (vyvrcholení)
4. peripetie – další zvraty a komplikace, zdánlivé řešení
5. katastrofa – konečné rozuzlení

Kompoziční postupy:

1. vytváření postupné dějové linie – události chronologicky
2. dodatečné podání příběhu – např. detektivní příběh
3. retrospektivní – např. paměti, vzpomínky, rámcové vyprávění, od konce k začátku
4. odbočení od děje – zpomalovací (retardační) účinek na základní děj, vložené epizody (př. popis prostředí) zvyšují napětí; výskyt v románech

Vyprávěcí postup: 

• vypráví události ve vývoji, pohybu a čase
• základní čas je minulý, pro napětí vkládáme přítomný

Výskyt:

1. v běžných hovorech – zachycení prosté události, zážitku.
2. v umělecké literatuře – hlavně v próze
3. v publicistice – fejeton, reportáž.
4. v odborném stylu – historická tematika.

• Popis

• vystihuje osobu, zvíře, věc, jev ze subjektivního pohledu autora
• vybírá z popisovaného objektu zajímavé a jedinečné znaky
• využívá přirovnání, obrazných vyjádření
• líčení – popis s vysokou mírou lyričnosti

Charakteristika

• druh popisu
• podává duševní vlastnosti, povahové rysy, schopnosti a zájmy člověka; i vnější popis

• Esej - na pomezí uměleckého a odborného stylu