Mluvnické kategorie jmen

Mluvnické kategorie jmen

• Pád, číslo, rod, vývojové tendence v tvaroslovném systému jmen

Mluvnické kategorie jmen

• u jmen (podstatná, přídavná, zájmena, ohebné číslovky) určujeme pád, číslo, rod, popř. životnost
• mluvnické kategorie přídavných jmen, zájmen, číslovek vyplývají ze shody s podstatným jménem

• Jmenný rod
• mluvnické rody jsou tři (přirozenými rody jsou pouze mužský a ženský)

1. mužský (maskulinum)
2. ženský (femininum)
3. střední (neutrum)

• jmenný rod vyjadřují i některé slovesné tvary: příčestí trpné a minulé, přechodníky
• u většiny jmen je přiřazení k rodu čistě formální, jen u názvů osob a zvířat odpovídá mluvnický rod rodu přirozenému
• některá jména kolísají mezi rody (esej)

životnost:

• životná - shodují se tvary 2 a 4. pádu sg.
• neživotná – shodují se tvary 1. a 4. pádu sg.

• určuje se u mužského rodu
• biologická životnost se nemusí shodovat s mluvnickou životností (sněhuláci roztáli)
• kolísání mezi životností (ledoborci i ledoborce)

• Jmenné číslo

1. číslo jednotné (singulár)– vyjadřuje jednu skutečnost
2. číslo množné (plurál) – vyjadřuje více skutečností

dvojné číslo:

• ve staré češtině, pro označení dvou skutečností, zaniklo
• zachováno v některých tvarech skloňování číslovek dva, oba, a názvů párových částí těla: oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena, prsa

• u podstatných jmen nemusí skutečný počet odpovídat mluvnickému číslu:

1. hromadná – mluvnický tvar singuláru, označují více skutečností (listí, prádlo, ptactvo)
2. pomnožná – mluvnický tvar plurálu, označují jednu skutečnost (brýle, nůžky, kalhoty)
3. látková - mluvnický tvar singuláru, označují látku bez ohledu na množství (voda, krev, cukr)

• Pád
• vyjadřuje závislost jména na jiném slově (nebo jeho nezávislost), tvarovou změnu slova

1.pád (nominativ) – kdo, co?

2.pád (genitiv) – koho, čeho?

3.pád (dativ) – komu, čemu?

4.pád (akuzativ) – koho, co?

5.pád (vokativ) – oslovení

6.pád (lokál) – o kom, čem?

7.pád (instrumentál) – kým, čím?

Různé významy syntaktické:

1.pád je pádem podmětu (žák píše)

2.pád bývá pádem neshodného přívlastku (hřbet knihy) i předmětu (dotkl se souseda)

3.pád bývá pádem předmětovým (podobat se bratrovi)

4.pád je pádem předmětu (vidím žáka)

5.pád nemá platnost větného členu

1. a 7. pád převážně příslovečné pády (šel po ulici, jel tramvají)

• všechny pády kromě 1.a 5. mohou být předmětné, přívlastkové, příslovečné

Různé významy věcné:

1.pád – původce děje (pes štěká)

2.pád – řada významů - ve spojení

1. s jiným jménem: přivlastňování (pero mého otce), původce děje (výklad učitele), cíl děje (zapálení ohně), částečnosti (hrnek mléka), vlastnosti (muž vysoké postavy)
2. se slovesem: cílový (dosáhnout vytyčeného cíle), odlukový (zbavit se rýmy), částečnosti (přilil vody), záporový (nemá nejmenší naději)

3.pád – pád dávání, prospěchu a přivlastňování (patří to sestře)

4.pád – cíl děje (pokárala dceru)

6.a 7. pád – různé okolnosti děje (mával praporkem, jel na kole)

Vývojové tendence v tvarosloví jmen

• některá jména přejímají tvary produktivních vzorů, přecházejí od vzorů méně produktivních k produktivním:

především u jmen typu kost, píseň – jména typu kost přebírají tvary podle vzoru píseň (lodi i lodě, loďmi i loděmi)

• v současné češtině tendence neměnit kmen (nemění se h>z, k>c, ch>š, r>ř)

m.a stř. rod 6.pád pl. = balíčcích i balíčkách, střediscích i střediskách, jablcích i jablkách

mužský rod 6.pád sg. = v potoce i v potoku, jazyce i jazyku

• dnes méně rozšířené krácení kmenové souhlásky
• jmenné tvary přídavných jmen nabývají výrazu knižního: jsem toho dalek, buď pamětliv

• zájmena:

2.pád zájmena on: něj – původně nespisovný, dnes neutrální

4.pád zájmena ono: je – dnes knižní, místo něho se užívá tvar ho

2.a 4.pád zájmena já: mne – dnes knižní, místo něho tvar mě

tvary zájmena jenž: knižní