Věta jako jednotka komunikace

Věta jako jednotka komunikace

• Druhy vět podle postoje mluvčího, aktuální členění výpovědi

Druhy vět podle postoje mluvčího

• mluvčí používá věty s určitým záměrem (postojem) – různé typy vět

• Oznamovací
• vyjadřuje oznámení, prosté sdělení, tvrzení
• píšeme tečku, klesavá intonace
• např. Dnes je hezky.; Rádi bychom šli na výlet.

• Tázací
• vyjadřuje dotaz, otázku
• píšeme otazník

1. Zjišťovací

• umožňuje odpověď ano/ne
• intonace stoupavě klesavá
• např. Budeš večer doma?; Nešel bys ven?
  1. Doplňovací
• doplňujeme skutečnost, nelze odpovědět ano/ne
• obsahuje tázací slovo(kdy, který, jak…)
• např. Kdo to udělal?
  1. Vylučovací
• ptají se na více možností, odpovídáme na ně částí otázky
• např. Půjdeš do kina, nebo do divadla?

• zvláštní typ všech tří druhů tázacích vět:

1. Rozvažovací

• obracejí se na mluvčího, ptáme se sami sebe
• např. Mám s nimi jít? Kam jsem to jen dal?

1. Řečnická

• nečekáme odpověď (předpokládáme zápornou)
• např. Může o tom někdo pochybovat?

• Žádací
• píšeme vykřičník, klesavá intonace

1. Rozkazovací

• vyjadřují přímý rozkaz, zákaz, vybídnutí pomoci
• např. Zavři!; Vypočtěte následující příklady!
  1. Přací
• vyjadřujeme žádost, přání, – uskutečnění nezávisí na mluvčím nebo příjemci
• věty uvozeny spojkami ať, kéž, nechť
• např. Ať tam máte pěkné počasí!; Kéž se mu to podaří!

Zvolací věty

• věty jakéhokoliv druhu, v nichž se silně uplatňuje vyjádření citového stavu
• označují se vždy vykřičníkem
• např. Jak je tu krásně!, Ty se bojíš!?; Mít tak ještě dovolenou!

Aktuální členění výpovědi

• možnost členit obsah sdělení (výpovědí – větu) na dvě části:

1. Východisko (téma)

• to co je známé ze situace, z předchozího kontextu
  (proto může být ve větě nevyjádřeno)
  1. Jádro (réma)
• hlavní část výpovědi – to co je nové, stěžejní sdělení

např.: téma, réma

• Zbraslavský zámek byl založen roku 1292.
• Dnes svítilo slunce.

1. Přádekslovobjektivní

• klidná výpověď (bez citového zabarvení), přirozený postup, snadné porozumění
• východisko na prvním místě
• např. Její otec už dávno zemřel.

1. Pořádekslovsubjektivní

• s citovým zaujetím, zvukový důraz
• jádro na prvním místě
• např. Pěkný pořádek tady máte!, Zejména děti jsou tím přetěžovány

• někdy je téma i uprostřed, vytyčení protikladu
• vyznačeno intonací a větným přízvukem
• např. Zajímá nás rovněž kvalita našich výrobků (nejen jejich kvantita)

Pořádek slov

• v češtině je slovosled volný, ale ne úplně libovolný
• činitelé působící na pořádek slov: gramatičtí, rytmičtí, aktuální větné členění.

• Gramatičtí činitelé:

• tvorba větných dvojic

1. přívlastek shodný

• před řídícím jménem (mladí lidé)
• za řídícím jménem – rozvitý (zboží objednané 15. června), v protikladu (vztah upřímný, ne pokrytecký), odborné názvy (kyselina sírová)

1. přívlastek neshodný

• za řídícím jménem – (krajina bez lesů)
• před řídícím jménem – ve 2p. přivlastňovací (Palackého ulice)

1. řadíme k sobě větné členy, které k sobě doopravdy patří

• Př.: Parlament schválil jednomyslně navržený zákon. (Parlament jednomyslně schválil navržený zákon)

• Rytmičtíčinitelé

• zvuková stránka, pořádek slov ovlivňují jen v malé míře.

1. řazení slov bez samostatného přízvuku za slova s přízvukem

• umístění příklonek (nepřízvučná slova) za slovem; tvary zájmen; slovesa být, -li.