Zvuková stránka jazykových projevů

Zvuková stránka jazykových projevů

• Základní složky mluvení, slovní přízvuk, větný přízvuk, melodie

fonetika – nauka o tvoření a obměňování hlásek

fonologie - nauka o funkci jednotek schopných rozlišit významy slov (fonémy –hlásky, které jsou schopny rozlišit význam slov nebo tvarů)

Základní složky mluvení

mluvidla – tělesné orgány, které se podílejí na mluvení

• respirace (dýchání) – plíce
• fonace (tvorba hlasu) – vytváří se tón hlasu – hrtan a hlasivky
• artikulace (článkování) – hlas se přetváří na řeč – jazyk, rty, zádní a přední patro

Soustava českých hlásek

• samohlásky (vokály)
• tóny (lze je vyzpívat), znělé

1. krátké (a, e, i, o, u)
2. dlouhé (á, é, í , ó, ú)

dvojhlásky (diftong)

• spojení dvou samohlásek v jedné slabice
• ou - v domácích slovech (houpačka)
• au, eu - v přejatých slovech (auto, pneumatika)

• souhlásky (konsonanty)
• šumy

1. znělé – hlasivky kmitají (b, v, d, ď, z, ž, g, h, m, n, ň, j, l, r)
2. neznělé – bez účasti hlasivek (p, f, t, ť, s, š, k, ch, c, č)

asimilace (spodoba) znělosti

• setkají-li se vedle sebe dvě párové souhlásky (b-p, v-f…)
• o znělosti/neznělosti rozhoduje poslední souhláska skupiny (sbírat [zbírat], pod stolem [pot stolem])
• souhláska na konci slova – ztráta znělosti (sud [sut])

Slovní přízvuk

slabika – nejmenší mluvní jednotka, musí být přítomna samohláska nebo dvojhláska

1. otevřené – končí samohláskou (rá-no)
2. zavřené – končí souhláskou (roz-hlas)

přízvuk – zvukově zvýrazněná slabika slova

1. hlavní přízvuk – v češtině na první slabice slova (škola)
2. vedlejší přízvuk - slabší, na dalších lichých slabikách (prodavačka)

• ve větě některá slova přízvuk nemají (obvykle jednoslabičná)
  • příklonky – přiklánějí se k předcházejícím přízvučným slovům
  • předklonky – přiklánějí se k následujícím přízvučným slovům
• př. A ať tě tu už nevidím (A – předklonka / tě,tu,už – příklonka)

• předložky – mají přízvuk (zaškolou)
• ale ve spojení s mnohoslabičným slovem přechází přízvuk na následující slovo (za nejnepříznivějšího)

Větný přízvuk

• větný přízvuk nese významové centrum věty (jádro/téma), stojící obvykle na konci věty
• pokud chceme zdůraznit jiné slovo – zesílíme přízvuk a umístíme ho na začátek věty (aktuální větné členění)

Melodie (intonace)

• u jednotlivých typů vět specifická

• Oznamovací

• klesavá intonace (Dnes je hezky)

• Tázací

1. Zjišťovací

• intonace stoupavě klesavá (Budeš večer doma?)

1. Doplňovací

• intonace stoupavá (Kdo to udělal?)

• Žádací

• klesavá intonace

1. Rozkazovací (Vypočtěte následující příklady!)
2. Přací (Kéž se mu to podaří!)