Souvětí souřadné

Souvětí souřadné

• Poměry mezi větami hlavními

• dvě a více vět hlavních, neomezený počet vět vedlejších
• spojeny spojovacím výrazem, nebo řazeny bez spojovacího výrazu
• před spojovacími výrazy vždy čárka. Čárka se nepíše před a, i, ani, nebo, či ve významu slučovacím

Poměry mezi větami hlavními:

• slučovací +
• děj současný nebo po sobě jdoucí
• a, i, také, jakož i, pak, potom, ani, i – i, ani – ani, jednak – jednak, hned – hned, tu – tu
• (Červnem končí jaro, vrcholí délka dne a začíná léto. ÞH + 2.H + 3.H)

• stupňovací
• děj se stupňuje
• ba, ba i, ba dokonce, nejen – nýbrž i, nejen – ale i
• (Skauti nám tábor ukázali, ba i na oběd nás pozvali. ÞH 2.H)

• odporovací x
• mezi větami je rozpor, staví se proti sobě (obsah druhé věty buď popírá obsah věty první, nebo jej omezuje)
• ale, avšak, však, leč, nýbrž, jenže, sice – ale, někdy i spojka a, před kterou pak píšeme čárku
• (Slunce pěkně vycházelo, avšak obloha se brzy zatáhla. ÞH x 2.H)

• vylučovací ~
• obsah vět se navzájem vylučuje; platí-li jedna možnost, neplatí druhá; často otázky
• nebo, anebo, buď – nebo, buď – anebo, zda – či
• (Buď si tiše hrajte, nebo si čtěte. ÞH ~ 2.H)

• příčinný (důvodový) ß
• druhá věta udává příčinu první věty
• neb, neboť, vždyť, totiž
• (Letadlo nemohlo vzlétnout, neboť byla velká mlha. ÞH ← 2.H )

• důsledkový à
• druhá věta udává důsledek první věty
• a proto, tedy, tudíž, a tak, proto
• (Čas letí, a proto se dejme rychle do práce. ÞH → 2.H)