Dalimilova Kronika
Nejstarší česká veršovaná kronika, která byla sepsána nejspíše v letech 1308 – 1318. V 17 století Tomáš Pešina z
Čechorodu ztotožnil toto dílo s boleslavským kanovníkem Dalimilem Meziříčským. I když bylo později vědecky prokázáno, že jejím autorem
není, označení Dalimilova již zůstalo.
Kronika obsahuje 106 kapitol. Zaznamenává události, od stavby věže
babylonské, zmatení jazyků a příchodu praotce Čecha až po rok 1314, tedy po období vlády Jana Lucemburského.
V úvodu autor
vypočítává a hodnotí kroniky, které mu při psaní sloužily jako prameny. Nejvýše hodnotí „prastarou kroniku z Boleslavi“. Patrně se
jednalo o dnes neznámý opis. Kosmovy kronik, z níž přejal mnoho pověstí, např. o kněžce Libuši, o Přemyslovi. Autor děle čerpal ze
středověkých latinských legend (o sv. Václavu, o sv. Ludmile) a ústního vypravování kmenových, místních a erbovních pověstí. Děje ze
sklonku 13 a počátku 14 století líčí autor už podle vlastních zážitků.
Kronika má charakter politického pamfletu, je
namířena proti cizácké vládě v Čechách, proti rozpínavosti cizí dvorské šlechty a německého patriciátu. „Dalimil“ zdůrazňuje
odpovědnost panovníka za osud své země. Celou kroniku prostupuje silné vlastenecké cítění, autor chce svými příběhy posílit pozici
české literatury a omezit vyprávění cizích rytířských osudů. Brojí proti cizím zvykům a módám, odmítá sňatky českých feudálů s
cizinkami. Jeho postoj vede dokonce k překonáni stavovských rozdílů.
Dalimilova kronika je psána bezrozměrným
veršem, který ji přibližuje mluvenému projevu. Autor promlouvá prostě, často využívá různá přirovnání a rčení, nevyhýbá se ani
lidovým výrazům.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta