Krysař - Viktor Dyk

Tuto staroněmeckou pověst obměňuje Dyk romantickým motivem milostné deziluze, dává jí obecnější, symbolickou platnost.

Do starého města Hammeln přišel mladý krysař. Měl plné ruce práce, neboť se krysy přemnožily. Když zapískal na svoji píšťalku, sběhly se k němu ze všech stran.

Krysař se zamiloval do krásné dívky Agnes, ta jeho lásku opětovala. V hostinci poznal krysař magistra Fausta. Ten mu radí, by se upsal ďáblu a mohl tak vést šťastný život plný bohatství. Krysař neuposlechl, odešel k Agnes. Zde se dozvěděl, že se Agnes zmocnil její bývalý milenec Kristián. Velmi rozrušen dívku opustil. Ta se ze zoufalství vrhla do řeky.

Krysař byl zdrcen. V návalu smutku zapískal na svoji píšťalku, místo krys se však k němu sbíhali měšťané, kteří se k němu již dříve zachovali velmi nevděčně. Za jeho poctivou práci mu nechtěli vyplatit peníze. Kouzelnými zvuky píšťalky se v nich probudila touha po lepším a krásnějším životě, který na ně čeká v daleké zemi sedmihradské. Jediná cesta prý vede dnem propasti. Krysařova píšťalka vábila a slibovala měšťané se štěstím v očích v propasti mizí, jako poslední se do ní vrhá i krysař.

Ve městě zůstal pouze Jorgen Sepp, rybář, těžkopádný hoch, který velmi pomalu chápal. Hlas píšťalky jej začal vábit až mnohem později. I on šel za ním, zastavil ho však nářek nemluvněte. Dítě svým křikem porušilo kouzlo a Jorgem se vrátil do reálného života, uvědomil si, v čem tkví jeho pravý smysl. Odešel hledat ženu, která by se postarala o dítě – jedinou naději budoucnosti.