Protektorát Čechy a Morava

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Mike454
Typ práce: Referát
Dátum: 26.01.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 1 231 slov
Počet zobrazení: 8 063
Tlačení: 581
Uložení: 608
Praktické!
Na začátku roku 1939 došlo k rozpadu Česko-Slovenska. Počátkem března 1939 se situace na Slovensku vyhrotila v krizi. Luďáčtí fašističtí radikalisté začali spolupracovat s nacistickými emisary a agenty. Obě strany měly zájem na převratu na Slovensku a tím způsobeném rozpadu Česko-Slovenska. Ústřední vláda vyhlásila výjimečný stav, odvolala Tisovu vládu a vyslala na Slovensko armádu. V Čechách docházelo k nepokojům ze strany německé menšiny a českých fašistů, kteří chtěli využít krize. Vnitropolitický neklid posloužil Hitlerovi jako záminka k zásahu do vnitřních záležitostí. Dne 13.3.1939 navštívili Ďurčanský a Tiso Hitlera v Berlíně a o den později slovenský sněm vyhlásil samostatný slovenský stát.

Dne 14.3. prezident Hácha pod výhružkou u Hitlera v Berlíně podepsal souhlas s okupací. Ráno 15.3. německé jednotky překročily hranice a obsadily české země. Na slabý odpor narazily jen v oblastech, kam ještě nedošel rozkaz nebránit se. Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava měl zaručovat autonomní a svébytný vývoj. Od prvních dnů okupace byla reakce české společnosti zásadně odmítavá a protiněmecká. Společnost musela čelit tvrdým podmínkám – přídělový systém, nálety spojenců na průmyslová centra, nucená práce v říši, udavačství, násilí, cenzura atd. Rozvinul se pasivní odpor: bojkot všeho německého, poslech vysílání zahraničního rozhlasu, šeptaná propaganda. Docházelo k veřejným projevům národní solidarity – v kinech, divadlech apod. V lidech se objevoval český nacionalismus a historismus, zajímali se o národní symboly.

Konaly se masové manifestace národní jednoty při poutních akcích: převezení Máchových ostatků na Vyšehrad, pouť na Říp, oslava dne matek, pouť ke svatému Vavřinečku na Domažlicku. Od září 1939, kdy začala vlna zatýkání, se akce téměř zastavily. Dne 1. září se uskutečnila preventivní zatýkací akce „Albrecht der Erste“, během níž bylo zatčeno 3000 vedoucích představitelů kulturního a politického života.

Dne 28. října 1939 se masově demonstrovalo v Praze a dalších městech. Došlo ke střetu s okupační mocí, byl zabit dělník Václav Sedláček a smrtelně zraněn student medicíny Jan Opletal, zatčeno bylo dalších 400 lidí. Opletalův pohřeb se změnil v bouřlivý pochod Prahou s protiněmeckými hesly. Němci zareagovali terorem proti studentům. České vysoké školy byly uzavřeny, popraveno bylo bez soudu několik studentských funkcionářů, 1200 studentů bylo odvlečeno do koncentračních táborů.

Od této doby se začal plně rozvíjet ilegální odboj. Jednání mezi ústředním vedením KSČ a ÚVODem vyústilo ke vzniku Ústředního národně revolučního výboru Československa, který se stal nejvyšším orgánem domácího odboje a měl vytvořit širokou odbojovou frontu.

V září 1941 přijel do Prahy nový říšský protektor R. Heydrich s úkolem zpacifikovat v té době vrcholící ilegální hnutí.
V následujícím období masového zatýkání se vážně narušila odbojová ilegální síť, byli popraveni představitelé různých odbojových skupin a bylo zničeno rádiové spojení s Londýnem. Do protektorátu byly vysílány parašutistické výsadky s cílem zviditelnit hnutí českého odporu v zahraničí. Dne 27.5.1942 byl spáchán dvěma členy výsadkové skupiny Anthropoid (J. Kubišem a J. Gabčíkem) atentát na Heydricha. Jeho smrt pomstil K.H. Frank, který vyhlásil stanné právo. Teror v období heydrichiády si vyžádal 4600 obětí. Vyhlazeny byly obce Lidice (10.6.1942) a Ležáky (24.6.1942). Kvůli zradě byli parašutisté objeveni v kostele sv. Cyrila a Metoděje a zemřeli. Po takovéto redukci odboje se už nikdy nepozvedl do rozsahu, v jakém se nacházel před nástupem Heydricha.
Roku 1943 došlo k totální mobilizaci všech sil a desetitisíce lidí bylo odváženo na nucenou práci do říše. V srpnu byl K.H. Frank jmenován říšským státním ministrem v Protektorátu a během pár měsíců se mu podařilo snížit moc říšského protektora W. Fricka. Okupanti využívali německé tajné státní policie – Gestapa. Mělo moderní zařízení a podařilo se mu výrazně zkrátit životnost odbojových organizací a od roku 1943 už neumožnilo uskutečnit odboj původních rozměrů. Vypěstovalo si rozsáhlou síť konfidentů, donašeče a udavače.

Krátkodobým německým záměrem s českým a moravským prostorem bylo využití všech hospodářských a lidských kapacit českých zemí pro válečné úsilí říše.
Dlouhodobým cílem byla germanizace prostoru i obyvatelstva (poněmčením, vysídlením, případně likvidací). Nejhorší postavení měli židé – počítalo se s jejich vyhlazením, zabavoval se jim majetek, nosili zvláštní označení, byli soustřeďováni v terezínském ghettu a pak transportováni do vyhlazovacích táborů na východě.

Státním prezidentem byl Emil Hácha. Protektorátní vláda byla na všech stupních podřízena německé okupační moci. Zachovány zůstaly české orgány a instituce včetně soudnictví, policie, četnictva. Hned v březnu 1939 se rozpustila poslanecká sněmovna a senát a byla zakázána činnost všech politických organizací kromě Národního souručenství.

Předsedou Národního souručenství se stal Adolf Hrubý, po něm Josef Nebeský. Složeno bylo ze Strany národní jednoty, Národní strany práce a extrémně pravicových a fašistických uskupení. Jako jediná strana měla vzbudit dojem symbolu národní jednoty. Snažilo se kontrolovat protektorátní tisk. Poskytovalo legální organizační i materiální podporu pro koncepci protektorátní politiky, jež vycházela ze snahy maximálně využít manévrovacího prostoru, který zatím ponechávala určitá forma autonomie. Náborovou akcí posloužila jako národní plebiscit k uvědomění si národní jednoty. Zastřešovalo celonárodní akce odporu: manifestace, převoz ostatků Máchy apod. V roce 1943 bylo Národní souručenství likvidováno jako politická organizace za velkého nezájmu společnosti.

Německé vykořisťování se projevovalo v ekonomice. Kurz říšské marky vůči koruně byl stanoven na 1:10, což zvýhodňovalo marku o jednu třetinu. Zahraniční obchod byl usměrňován podle potřeb Německa, kterému také připadl devizový výtěžek z dovozu. Němci dostali pod svůj vliv české banky a vynutili si transfer československého zlata v hodnotě 6 miliónů anglických liber na své konto. Do významných podniků dosazovali své důvěrníky, zavedli systém nucené práce pro říši a organizovali náborové akce pro práci přímo v říši.

Česká protektorátní společnost se rozdělila do tří proudů.
Výrazně nejpočetnějším se stal střední proud. Tvořili ho lidé, kteří nesouhlasili s okupací, ale zůstávali z rozličných důvodů pasivní, snažili se jen přežít. Odbojový proud tvořili lidé, kteří se v rámci svého postavení snažili o rezistenci vůči Němcům a často spolupracovali s odbojem. Dále sem patřili hlavně aktivní bojovníci, příslušníci odbojových skupin a organizací. V naprosté menšině byl proud kolaborantů.

Ke kolaboraci patřily skupinky českých fašistů, různé typy zrádců, udavačů a konfidentů i kolaboranti z vládnoucích protektorátních vrstev. Krajně pravicovými organizacemi se staly Vlajka (vznikla 1932), Národní obec fašistická (největší, její předseda: Radola Gajda), Akce národní obrody (nejvlivnější). Na začátku okupace se snažil Gajda převzít moc pomocí Fašistického národního tábora, ale neuspěl, protože Němci dali přednost spolupráci se stabilní vládou. O sblížení Čechů a Němců se snažil Český národní výbor. Kuratorium byla organizace, která měla řídit tělesnou, mravní a duchovní výchovu mládeže a dovést ji tak duchovně do říše.

V protektorátu se vystřídaly čtyři vlády. V jejich čele stáli postupně Rudolf Beran, Alois Eliáš, Jaroslav Krejčí a Richard Bienert. Beranova vláda byla politicko-úřednickým kabinetem a skládala se z 12 českých ministrů, ale Výnosem o protektorátu rušil Hitler ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo národní obrany. Eliášova vláda (nastoupila v dubnu 1939) měla velmi těžkou úlohu, neboť musela s Němci spolupracovat. Lidé chápali tuto nutnost spolupráce, ale ta pro ně měla meze. Vláda tudíž musela postupovat s nejvyšší opatrností, aby nepropadla u svého národa a zároveň aby nebyla Němci obviněna z odbojové činnosti. Snažila se přidobřit občanům protektorátu a někteří její členové dokonce přímo spolupracovali s domácím i zahraničním odbojem. A. Eliáš na to doplatil zatčením a popravou.

Krejčího vláda se ustavila v lednu 1942 a byla vyloženě aktivistická. Byla reorganizovaná a tvořená na nátlak Němců. Měla mnohem více spolupracovat s říší, o čemž svědčilo i jmenování Moravce (největší kolaborant protektorátu) ministrem školství a národní osvěty, Bienerta (zavázaný ke spolupráci s nacisty) a Bertsche (měl militarizovat a germanizovat české hospodářství). Bienertova vláda pak působila mezi lednem a květnem roku 1945.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vyhľadaj ďalšie vhodné študentské práce pre tieto kľúčové slová:

#Protektorat ciech a moravy #protektorát čechy a morava #okupace


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.018