(sociální, politický, kulturní a ekonomický vývoj)
Klasická doba (500 – 338 př.n.l.)
– klasický = dokonalý, hodný obdivu (statečnost Řeků, demokracie)
– vrchol řecké vzdělanosti a kultury
Řecko-perské války (492 – 449 př.n.l.)
– před nimi – povstání maloasijských Řeků proti Peršanům (nesvoboda, daně), à pomoc evropských Řeků (Athéňanů)à záminka Peršanů (Dáreios I.) k napadení Řecka
1.řecko-perská válka
– bitva u Marathonu (athénský vojevůdce Miltiádes), Peršané poraženi – poté vybudování athénského
loďstva
2.řecko-perská válka (perský král Xerxés I. × spartský král Leonidás)
– bitva u Thermophyl – vítězství Peršanů (zradou Řeka)
– bitva u Salaminy (námořní) – rozhodující – vítězství Řeků (lepší lodě)
– obranné boje Řeků vítězné (morální převaha)
478 př.n.l. – vznik délského (athénského) námořního spolku – cíl pokračovat ve válce s Peršany
– nakonec uzavřen Kalliův mír (449) à konec řecko-perských válek
– rostoucí nadřazenost Athén ve spolku à Athény námořní velmocí à upevnění a prohlubování demokracie (bez příspěvků spolku nemožné – vyplácení diet, loďstvo)
Perikles – největší rozkvět Athén
– přímá demokracie – podíl všech občanů na řízení státu, věc cti – bezplatné à chudým vypláceny diety (náhrada za ztrátu času při výkonu státního úřadu nebo účasti na shromáždění – spolkové peníze)
– nejdůležitější lidové shromáždění – hlasování všech občanů; rada pěti set, 10 stratégů
– obyvatelstvo:
– metoikové – osobně svobodní, cizinci, bez politických práv ale povinné příspěvky (leiturgie)
– otroci – početní, nesvobodní
– o nadvládu nad Řeckem
– Athény (athénský spolek, demokracie) × Sparta (peloponéský spolek, oligarchie)
– rozhodující bitva r.405 – Aigos Potomai (Kozí říčky)
à porážka Athén – těžké mírové podmínky, konec spolku
– hegemonie Sparty à v Athénách nastolena oligarchie („vláda 30 tyranů“) – záhy ale obnovena demokracie
protispartská koalice (Athény, Théby, Korint) – korintská válka à porážka Sparty
– 2. athénský námořní spolek – slabší
– thébská hegemonie – nespokojenost se spartskou nadvládou, svržena oligarchie, přesto pokles thébské
moci
à nakonec oslabení Athén, Sparty i Théb
– centrum – Athény
– systém výchovy a vzdělání dětí – paideia
– kalokaghatia – ideál výchovy, spojení tělesné a duševní dokonalosti = všestranný rozvoj člověka
– filozofie: atomismus, sofisté, Sokrates, Platón, Aristoteles
– dějepisectví: Hérodotos z Halikarnásu – „ otec historie“
– řečnictví: Démosthénes (filipiky- odsouzení činů Filipa II.)
– rozvoj dramatu: tragédie (Aischylos, Sofokles, Euripides) a komedie (Aristofanes)
Helénistická doba (338-146 př.n.l.)
– vzestup Makedonie – vláda Filipa II. – cíl sjednocení Řeků proti společnému nepříteli (Peršanům)
– bitva u Chaironeie à korintský (panhelénský) spolek (337) – federace řec.států (mimo Sparty) v čele s Makedonií (sjednocení, ale ztráta samostatnosti)
– vychováván Aristotelem, touha po světovládě
– tažení do Malé Asie proti Peršanům à Sýrie à Foinikie à Egypt à nitro Perské říše à vznik mohutné světové říše
– Alexandr – král s neomezenou mocí a božskými poctami
– zakládání měst Alexandrií (nejvýznamnější v Egyptě) à ohniska řeckého vlivu à helenizace (splývání různých kultur – řecké a orientální); rozvoj dálkového obchodu
– po smrti Alexandra à rozpad říše à boje o nástupnictví vojevůdci – diadochové (= následníci)
3 nejmocnější říše:
• ptolemaiovská (Egypt)
•
Seleukovská (Přední Asie – Mezopotámie)
• antigonovská (Řecko a Makedonie)
zachovávají se polis, ale také vznik
spolků
spolky – federální státy – federace měst (aitolský, achajský spolek)
2.st.př.n.l. – nástup Římanů à ovládnutí Makedonie (148) a Řecka (146)
– nadnárodní; jednotící prvek – řečtina
– centra vzdělanosti: Athény (filozofie), Alexandrie (Múseion – knihovna, maják Faros), Pergamon
– náboženství: synkretismus – splývání představ o bozích
– filozofie: otázka smyslu života jednotlivce – stoicismus, epikureismus, skepticismus
– rozvoj vědy: Archimédes ze Syrakus (zabit Římany – 2.punská válka)