Starověký Řím - císařství
(krize a rozpad říše římské, rozpad antické společnosti)
Rané císařství – principát (27 př.n.l.- 284
n.l.)
Doba Augustova
- potřeba silné panovnické moci, která by stabilizovala situaci
v říši
• Octavianus – 1.císař juliovské dynastie - titul Augustus (=vznešený) – konzul, tribun lidu
- principát - osobní moc sladěna s republikánskou tradicí (rep.institucemi /=senát/), první občan senátu, první občan
státu (přední mezi rovnými – princeps inter pares)
- opora moci: armáda (stálé vojsko – 25 legií + prétoriánská
garda – strážci paláce)
- správa: císařské (okrajová území) a senátorské provincie
- hospodářský rozkvět
říše, kulturní rozkvět
- hranice: (přesvědčení o právu Říma vládnout celému světu)
- boje s Parthy,
germánskými kmeny (Kvádové, Markomani)
- 9 n.l. – bitva v Teutoburském lese à porážka Římanů à hranice zůstávají na Rýně
(+Dunaji)
- nástupnictví – nutnost určit nástupce (vlastní nebo adoptivní syn); často rozhodnutí armády
Juliovsko-claudiovská dynastie (27-68)
- období poměrného klidu ale napjaté vztahy se senátem (à spiknutí)
• Tiberius – zkušený, vzorná správa říše, odešel na Capri
• Caligula - despotická
vláda, ztráta morálních zábran, zavražděn
• Claudius
• Nero – vraždy nepohodlných,
(Seneca), požár v Římě, pronásledování křesťanů - sebevražda
boje o trůn – vojevůdci – 3 císařové do roka
Flaviovci (69-96)
• Vespasianus – obnova klidu, hospodářské situace; válka v Judei (Titus – dobyt
Jeruzalém); („peníze nesmrdí“)
• Titus – výbuch Vesuvu – Pompeje zničeny
•
Domitianus – sklony k šílenství
Adoptivní císaři (96-192)
- období politické a
vojenské stability
- rozmach říše
- pozitivní vztahy senátu a císařů
- adopce - zvolení nástupce bez ohledu
na příbuznost à podle schopností
• Nerva
• Traianus – 1. císař neitalského
původu (Hispánie), největší územní rozmach říše - Dácie, Arábie, Parthové, oblíbený
• Hadrianus –
budování opevnění, obrana – limes romanus (toky řek, valy, příkopy), v Británii Hadriánův val
• Antonius
Pius – „zlatý věk“ – rozkvět provincií
• Marcus Aurelius – „filozof na trůně“ – počátky
krize římského impéria, obranné války
- Markomanské války – útoky Germánů (Markomanů) na limes /Dunaj – nápis na
trenčínské skále/
• Commodus – opak otce, jeden z nejhorších císařů-vraždy, vyžadoval božské pocty,
odstraněn
Severovská dynastie (193-235)
• Septimus Severus – uklidnění situace, hospodářský
rozkvět
• Caracalla – r.212 uděleno římské občanství všem svobodným obyvatelům říše
Vojenská
anarchie – vláda vojenských císařů (235-284)
- armáda ovlivňuje politické dění
- chaos, krize - dočasný rozpad
říše
správa:
- Itálie – výsadní postavení (římské občanství)
- provincie – ostatní
-
města – základní správní jednotky, 3 typy:
• kolonie – vojsko, řešily soc.problémy (půda)
•
municipia - původně neřímská města - římské občanství
• neřímská města – většina, daně, bez práv
- romanizace – šíření římského vlivu (města) – kultura, náboženství
obyvatelstvo – různorodost
-
3 vrstvy nejbohatších:
senátoři (správa, říše), jezdci (vojsko, finance), dekurioni (členové
městských rad)
- nižší společenské vrstvy (důležitost vlastnictví občanství)
- otroci (možnost vykoupení à
propuštěnci)
po r.212 – všichni svobodní se stali občany à rozdělení na honestiores (vznešenější) a humiliores
(nižší)
kolonát – nájem půdy velkostatkářů kolónům (nájemcům) à ale zadlužování
domény – samostatné statky nezávislé na okolí
- úpadek měst a obchodu, prohlubování soc.rozdílů
Kultura
- filozofie:
- gnosticismus
- stoicismus (rovnost všech lidí) – Seneca, Marcus Aurelius
-
dějepisectví: Titus Livius, Cornelius Tacitus („sine ira et studio“)
- literatura: podpora umění Augustova přítele
Maecenase
- Horatius
- Ovidius
- Vergilius: Aeneas – k oslavě římského imperia, Augusta
- výstavba
Říma – Pantheon, Zlatý dům (Nero), Kolloseum, veřejné lázně (thermy)
- náboženství – zbožštění císaře (obvykle
po smrti)
křesťanství
- zpočátku mezi chudými (všichni rovni,
útěcha, naděje na lepší budoucnost), šíření Apoštol Pavel
- pak i bohatí (krize imperia)
- křesťanské obce à
vytvoření pevné církevní organizace (vliv episkopů - biskupů)
× rozpor s římskými zájmy (sice náboženská tolerance, ale
odmítání poct císaři)
- à pronásledování (Nero, pak až od 3 st. – Dioklecián)
Pozdní císařství – dominát
(284-476)
- úpadek říše, všeobecná krize impéria
- vnitřní vzpoury à oslabení jednoty Itálie + útoky barbarů
Dioklecián (propuštěnec), reformy
- cíl: upevnit císařskou moc a zajistit obranu hranic impéria
-
císařský absolutismus – vyloučen senát
- dominát - nová forma vlády – císař jako pán všech obyvatel říše
(dominus et dei=pán a bůh)
- tetrarchie - vláda čtyř (r.293) – nový správní a nástupnický systém
(2
starší císařové (augustové) a dva mladší (caesarové) – spoluvladaři a nástupníci augustů)
- Řím přestal být sídlem
císařů
- zdvojnásobení armády (i Germáni); rozdělení říše na 12 diecézí à provincie (101)
- pronásledování
křesťanů
boje o trůn à vítěz Konstantin I.Veliký
- odlišný postoj ke křesťanství à využito
k upevnění císařovy vlády
- edikt milánský (r.313) – zrovnoprávnění křesťanství – svoboda náboženského
vyznání
- církev se stala důležitou oporou státní moci à nutnost sjednocení à r. 325 koncil v Nikaei –
řešen spor 2 směrů v křesťanství: katolictví (bůh Otec = Syn) × ariánství (bůh Otec ¹ Syn) – zavrženo
- těžiště říše
– východà r.330 – Konstantinopol (Cařihrad) – nové hlavní město à zrovnoprávněno s Římem, pak hl.město
byzantské říše (do r. 1453)
- upevňování vlivu křesťanské církve (zvyky, svátky)
Julius Apostata
(=odpadlík) – pokus o návrat k antickému náboženství
Theodesius I. (do 395) – povoleno jen katolické křesťanství
– jediné státní náboženství
2.pol. 4. st. – stěhování národů, vpád Hunů (Atilla)
r. 395 –
rozdělení římské říše (útoky germánů, velká rozloha, barbarizace)
• Východořímská –
stabilita (méně barbarských útoků), velmoc jako byzantská říše
• Západořímská - zánik r. 476 po
ovládnutí Germány (Odoaker) à konec starověku à středověk
filozofie: novoplatonismus, patristika (Augustus Aurelius)
architektura: křesťanské stavby – baziliky
Zones.sk – Zóny pre každého študenta