(krize a rozpad říše římské, rozpad antické společnosti)
Rané císařství – principát (27 př.n.l.- 284 n.l.)
Doba Augustova
– potřeba silné panovnické moci, která by stabilizovala
situaci v říši
• Octavianus – 1.císař juliovské dynastie – titul Augustus (=vznešený) – konzul, tribun
lidu
– principát – osobní moc sladěna s republikánskou tradicí (rep.institucemi /=senát/), první občan senátu, první občan státu (přední mezi rovnými – princeps inter pares)
– opora moci: armáda (stálé vojsko – 25 legií + prétoriánská garda – strážci paláce)
– správa: císařské (okrajová území) a senátorské provincie
– hospodářský rozkvět říše, kulturní rozkvět
– hranice: (přesvědčení o právu Říma vládnout celému světu)
– boje s Parthy, germánskými kmeny (Kvádové, Markomani)
– 9 n.l. – bitva v Teutoburském lese à porážka Římanů à hranice zůstávají na Rýně (+Dunaji)
– nástupnictví – nutnost určit nástupce (vlastní nebo adoptivní syn); často rozhodnutí armády
Juliovsko-claudiovská dynastie (27-68)
– období poměrného klidu ale napjaté vztahy se senátem (à spiknutí)
• Tiberius – zkušený, vzorná správa říše, odešel na Capri
• Caligula –
despotická vláda, ztráta morálních zábran, zavražděn
• Claudius
• Nero – vraždy nepohodlných,
(Seneca), požár v Římě, pronásledování křesťanů – sebevražda
boje o trůn – vojevůdci – 3 císařové do
roka
Flaviovci (69-96)
• Vespasianus – obnova klidu, hospodářské situace; válka v Judei (Titus –
dobyt Jeruzalém); („peníze nesmrdí“)
• Titus – výbuch Vesuvu – Pompeje zničeny
• Domitianus
– sklony k šílenství
Adoptivní císaři (96-192)
– období politické a vojenské stability
– rozmach říše
– pozitivní vztahy senátu a císařů
– adopce – zvolení nástupce bez ohledu na příbuznost à podle schopností
• Nerva
• Traianus – 1. císař neitalského původu (Hispánie), největší územní
rozmach říše – Dácie, Arábie, Parthové, oblíbený
• Hadrianus – budování opevnění, obrana – limes
romanus (toky řek, valy, příkopy), v Británii Hadriánův val
• Antonius Pius – „zlatý věk“ – rozkvět
provincií
• Marcus Aurelius – „filozof na trůně“ – počátky krize římského impéria, obranné války
–
Markomanské války – útoky Germánů (Markomanů) na limes /Dunaj – nápis na trenčínské skále/
• Commodus – opak
otce, jeden z nejhorších císařů-vraždy, vyžadoval božské pocty, odstraněn
Severovská dynastie (193-235)
• Septimus
Severus – uklidnění situace, hospodářský rozkvět
• Caracalla – r.212 uděleno římské občanství všem
svobodným obyvatelům říše
Vojenská anarchie – vláda vojenských císařů (235-284)
– armáda ovlivňuje politické dění
– chaos, krize – dočasný rozpad říše
správa:
– Itálie – výsadní postavení (římské občanství)
– provincie – ostatní
– města – základní správní jednotky, 3 typy:
• kolonie – vojsko, řešily
soc.problémy (půda)
• municipia – původně neřímská města – římské občanství
• neřímská města –
většina, daně, bez práv
– romanizace – šíření římského vlivu (města) – kultura, náboženství
obyvatelstvo – různorodost
– 3 vrstvy nejbohatších:
senátoři (správa, říše), jezdci (vojsko, finance), dekurioni (členové městských rad)
– nižší společenské vrstvy (důležitost vlastnictví občanství)
– otroci (možnost vykoupení à
propuštěnci)
po r.212 – všichni svobodní se stali občany à rozdělení na honestiores (vznešenější) a humiliores
(nižší)
kolonát – nájem půdy velkostatkářů kolónům (nájemcům) à ale
zadlužování
domény – samostatné statky nezávislé na okolí
– úpadek měst a obchodu, prohlubování soc.rozdílů
Kultura
– filozofie:
– gnosticismus
– stoicismus (rovnost všech lidí) – Seneca, Marcus Aurelius
– dějepisectví: Titus Livius, Cornelius Tacitus („sine ira et studio“)
– literatura: podpora umění Augustova přítele Maecenase
– Horatius
– Ovidius
– Vergilius: Aeneas – k oslavě římského imperia, Augusta
– výstavba Říma – Pantheon, Zlatý dům (Nero), Kolloseum, veřejné lázně (thermy)
– náboženství – zbožštění císaře (obvykle po smrti)
křesťanství
– zpočátku mezi chudými (všichni rovni, útěcha, naděje na lepší budoucnost), šíření Apoštol Pavel
– pak i bohatí (krize imperia)
– křesťanské obce à vytvoření pevné církevní organizace (vliv episkopů – biskupů)
× rozpor s římskými zájmy (sice náboženská tolerance, ale odmítání poct císaři)
– à pronásledování (Nero, pak až od 3 st. – Dioklecián)
Pozdní císařství – dominát (284-476)
– úpadek říše, všeobecná krize impéria
– vnitřní vzpoury à oslabení jednoty Itálie + útoky barbarů
Dioklecián (propuštěnec), reformy
– cíl: upevnit císařskou moc a zajistit obranu hranic impéria
– císařský absolutismus – vyloučen senát
– dominát – nová forma vlády – císař jako pán všech obyvatel říše (dominus et dei=pán a bůh)
– tetrarchie – vláda čtyř (r.293) – nový správní a nástupnický systém
(2 starší císařové (augustové) a dva mladší (caesarové) – spoluvladaři a nástupníci augustů)
– Řím přestal být sídlem císařů
– zdvojnásobení armády (i Germáni); rozdělení říše na 12 diecézí à provincie (101)
– pronásledování křesťanů
boje o trůn à vítěz Konstantin I.Veliký
– odlišný postoj ke křesťanství à využito k upevnění císařovy vlády
– edikt milánský (r.313) – zrovnoprávnění křesťanství – svoboda náboženského vyznání
– církev se stala důležitou oporou státní moci à nutnost sjednocení à r. 325 koncil v Nikaei – řešen spor 2 směrů v křesťanství: katolictví (bůh Otec = Syn) × ariánství (bůh Otec ¹ Syn) – zavrženo
– těžiště říše – východà r.330 – Konstantinopol (Cařihrad) – nové hlavní město à zrovnoprávněno s Římem, pak hl.město byzantské říše (do r. 1453)
– upevňování vlivu křesťanské církve (zvyky, svátky)
Julius Apostata (=odpadlík) – pokus o návrat k antickému
náboženství
Theodesius I. (do 395) – povoleno jen katolické křesťanství – jediné státní náboženství
2.pol. 4. st. – stěhování národů, vpád Hunů (Atilla)
r. 395 – rozdělení římské říše (útoky germánů, velká rozloha, barbarizace)
• Východořímská – stabilita (méně barbarských útoků), velmoc jako byzantská říše
• Západořímská – zánik r. 476 po ovládnutí Germány (Odoaker) à konec starověku à středověk
filozofie: novoplatonismus, patristika (Augustus Aurelius)
architektura: křesťanské stavby – baziliky