Starověký Řím - císařství

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Nelly
Typ práce: Referát
Dátum: 15.07.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 934 slov
Počet zobrazení: 4 785
Tlačení: 430
Uložení: 441
Praktické!
(krize a rozpad říše římské, rozpad antické společnosti)
 
Rané císařství – principát (27 př.n.l.- 284 n.l.)
 
Doba Augustova
-  potřeba silné panovnické moci, která by stabilizovala situaci v říši
•  Octavianus – 1.císař juliovské dynastie - titul Augustus (=vznešený) – konzul, tribun lidu
 
principát - osobní moc sladěna s republikánskou tradicí (rep.institucemi /=senát/), první občan senátu, první občan státu (přední mezi rovnými – princeps inter pares)
opora moci: armáda (stálé vojsko – 25 legií + prétoriánská garda – strážci paláce)
správa: císařské (okrajová území) a senátorské provincie
-  hospodářský rozkvět říše, kulturní rozkvět
hranice: (přesvědčení o právu Říma vládnout celému světu)
-  boje s Parthy, germánskými kmeny (Kvádové, Markomani)
-  9 n.l. – bitva v Teutoburském lese à porážka Římanů à hranice zůstávají na Rýně (+Dunaji)
nástupnictví – nutnost určit nástupce (vlastní nebo adoptivní syn); často rozhodnutí armády
 
Juliovsko-claudiovská dynastie (27-68)
-  období poměrného klidu ale napjaté vztahy se senátem (à spiknutí)
 
•  Tiberius – zkušený, vzorná správa říše, odešel na Capri
•  Caligula - despotická vláda, ztráta morálních zábran, zavražděn
•  Claudius
•  Nero – vraždy nepohodlných, (Seneca), požár v Římě, pronásledování křesťanů - sebevražda
boje o trůn – vojevůdci – 3 císařové do roka
 
Flaviovci (69-96)
•  Vespasianus – obnova klidu, hospodářské situace; válka v Judei (Titus – dobyt Jeruzalém); („peníze nesmrdí“)
•  Titus – výbuch Vesuvu – Pompeje zničeny
•  Domitianus – sklony k šílenství
 
Adoptivní císaři (96-192)
-  období politické a vojenské stability
-  rozmach říše
-  pozitivní vztahy senátu a císařů
adopce - zvolení nástupce bez ohledu na příbuznost à podle schopností
 
•  Nerva
•  Traianus – 1. císař neitalského původu (Hispánie), největší územní rozmach říše - Dácie, Arábie, Parthové, oblíbený
•  Hadrianus – budování opevnění, obrana – limes romanus (toky řek, valy, příkopy), v Británii Hadriánův val
•  Antonius Pius – „zlatý věk“ – rozkvět provincií
•  Marcus Aurelius – „filozof na trůně“ – počátky krize římského impéria, obranné války
-  Markomanské války – útoky Germánů (Markomanů) na limes /Dunaj – nápis na trenčínské skále/
•  Commodus – opak otce, jeden z nejhorších císařů-vraždy, vyžadoval božské pocty, odstraněn
 
Severovská dynastie (193-235)
•  Septimus Severus – uklidnění situace, hospodářský rozkvět
•  Caracalla – r.212 uděleno římské občanství všem svobodným obyvatelům říše
 
Vojenská anarchie – vláda vojenských císařů (235-284)
-  armáda ovlivňuje politické dění
-  chaos, krize - dočasný rozpad říše
 
správa:
-  Itálie – výsadní postavení (římské občanství)
-  provincie – ostatní
-  města – základní správní jednotky, 3 typy:
•  kolonie – vojsko, řešily soc.problémy (půda)
•  municipia - původně neřímská města - římské občanství
•  neřímská města – většina, daně, bez práv
-  romanizace – šíření římského vlivu (města) – kultura, náboženství
 
obyvatelstvo – různorodost
-  3 vrstvy nejbohatších:

senátoři (správa, říše), jezdci (vojsko, finance), dekurioni (členové městských rad)
-  nižší společenské vrstvy (důležitost vlastnictví občanství)
-  otroci (možnost vykoupení à propuštěnci)
po r.212 – všichni svobodní se stali občany à rozdělení na honestiores (vznešenější) a humiliores (nižší)
 
kolonát – nájem půdy velkostatkářů kolónům (nájemcům) à ale zadlužování
domény – samostatné statky nezávislé na okolí
-  úpadek měst a obchodu, prohlubování soc.rozdílů
 
Kultura
filozofie:
-  gnosticismus
-  stoicismus (rovnost všech lidí) – Seneca, Marcus Aurelius
dějepisectví: Titus Livius, Cornelius Tacitus („sine ira et studio“)
literatura: podpora umění Augustova přítele Maecenase
-  Horatius
-  Ovidius
-  Vergilius: Aeneas – k oslavě římského imperia, Augusta
výstavba Říma – Pantheon, Zlatý dům (Nero), Kolloseum, veřejné lázně (thermy)
náboženství – zbožštění císaře (obvykle po smrti)
 
křesťanství
-  zpočátku mezi chudými (všichni rovni, útěcha, naděje na lepší budoucnost), šíření Apoštol Pavel
-  pak i bohatí (krize imperia)
-  křesťanské obce à vytvoření pevné církevní organizace (vliv episkopů - biskupů)

× rozpor s římskými zájmy (sice náboženská tolerance, ale odmítání poct císaři)
-  à pronásledování (Nero, pak až od 3 st. – Dioklecián)
 
Pozdní císařství – dominát (284-476)
-  úpadek říše, všeobecná krize impéria
-  vnitřní vzpoury à oslabení jednoty Itálie + útoky barbarů
 
Dioklecián (propuštěnec), reformy
-  cíl: upevnit císařskou moc a zajistit obranu hranic impéria
-  císařský absolutismus – vyloučen senát
dominát - nová forma vlády – císař jako pán všech obyvatel říše (dominus et dei=pán a bůh)
tetrarchie - vláda čtyř (r.293) – nový správní a nástupnický systém

(2 starší císařové (augustové) a dva mladší (caesarové) – spoluvladaři a nástupníci augustů)
-  Řím přestal být sídlem císařů
-  zdvojnásobení armády (i Germáni); rozdělení říše na 12 diecézí à provincie (101)
-  pronásledování křesťanů
 
boje o trůn à vítěz Konstantin I.Veliký
-  odlišný postoj ke křesťanství à využito k upevnění císařovy vlády
edikt milánský (r.313) – zrovnoprávnění křesťanství – svoboda náboženského vyznání
-  církev se stala důležitou oporou státní moci à nutnost sjednocení à r. 325 koncil v Nikaei – řešen spor 2 směrů v křesťanství: katolictví (bůh Otec = Syn) × ariánství (bůh Otec ¹ Syn) – zavrženo
-  těžiště říše – východà r.330 – Konstantinopol (Cařihrad) – nové hlavní město à zrovnoprávněno s Římem, pak hl.město byzantské říše (do r. 1453)
-  upevňování vlivu křesťanské církve (zvyky, svátky)

Julius Apostata (=odpadlík) – pokus o návrat k antickému náboženství
Theodesius I. (do 395) – povoleno jen katolické křesťanství – jediné státní náboženství
 
2.pol. 4. st. – stěhování národů, vpád Hunů (Atilla)
 
r. 395 – rozdělení římské říše (útoky germánů, velká rozloha, barbarizace)
•  Východořímská – stabilita (méně barbarských útoků), velmoc jako byzantská říše
•  Západořímská - zánik r. 476 po ovládnutí Germány (Odoaker) à konec starověku à středověk
 
filozofie: novoplatonismus, patristika (Augustus Aurelius)
architektura: křesťanské stavby – baziliky
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1


Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.017