Starověký Řím – císařství

Starověký Řím – císařství

(krize a rozpad říše římské, rozpad antické společnosti)

Rané císařství – principát (27 př.n.l.- 284 n.l.)

Doba Augustova

– potřeba silné panovnické moci, která by stabilizovala situaci v říši
• Octavianus – 1.císař juliovské dynastie – titul Augustus (=vznešený) – konzul, tribun lidu

– principát – osobní moc sladěna s republikánskou tradicí (rep.institucemi /=senát/), první občan senátu, první občan státu (přední mezi rovnými – princeps inter pares)

– opora moci: armáda (stálé vojsko – 25 legií + prétoriánská garda – strážci paláce)

– správa: císařské (okrajová území) a senátorské provincie

– hospodářský rozkvět říše, kulturní rozkvět

– hranice: (přesvědčení o právu Říma vládnout celému světu)

– boje s Parthy, germánskými kmeny (Kvádové, Markomani)

– 9 n.l. – bitva v Teutoburském lese à porážka Římanů à hranice zůstávají na Rýně (+Dunaji)

– nástupnictví – nutnost určit nástupce (vlastní nebo adoptivní syn); často rozhodnutí armády

Juliovsko-claudiovská dynastie (27-68)

– období poměrného klidu ale napjaté vztahy se senátem (à spiknutí)

• Tiberius – zkušený, vzorná správa říše, odešel na Capri
• Caligula – despotická vláda, ztráta morálních zábran, zavražděn
• Claudius
• Nero – vraždy nepohodlných, (Seneca), požár v Římě, pronásledování křesťanů – sebevražda
boje o trůn – vojevůdci – 3 císařové do roka

Flaviovci (69-96)
• Vespasianus – obnova klidu, hospodářské situace; válka v Judei (Titus – dobyt Jeruzalém); („peníze nesmrdí“)
• Titus – výbuch Vesuvu – Pompeje zničeny
• Domitianus – sklony k šílenství

Adoptivní císaři (96-192)

– období politické a vojenské stability

– rozmach říše

– pozitivní vztahy senátu a císařů

– adopce – zvolení nástupce bez ohledu na příbuznost à podle schopností

• Nerva
• Traianus – 1. císař neitalského původu (Hispánie), největší územní rozmach říše – Dácie, Arábie, Parthové, oblíbený
• Hadrianus – budování opevnění, obrana – limes romanus (toky řek, valy, příkopy), v Británii Hadriánův val
• Antonius Pius – „zlatý věk“ – rozkvět provincií
• Marcus Aurelius – „filozof na trůně“ – počátky krize římského impéria, obranné války

– Markomanské války – útoky Germánů (Markomanů) na limes /Dunaj – nápis na trenčínské skále/
• Commodus – opak otce, jeden z nejhorších císařů-vraždy, vyžadoval božské pocty, odstraněn

Severovská dynastie (193-235)
• Septimus Severus – uklidnění situace, hospodářský rozkvět
• Caracalla – r.212 uděleno římské občanství všem svobodným obyvatelům říše

Vojenská anarchie – vláda vojenských císařů (235-284)

– armáda ovlivňuje politické dění

– chaos, krize – dočasný rozpad říše

správa:

– Itálie – výsadní postavení (římské občanství)

– provincie – ostatní

– města – základní správní jednotky, 3 typy:
• kolonie – vojsko, řešily soc.problémy (půda)
• municipia – původně neřímská města – římské občanství
• neřímská města – většina, daně, bez práv

– romanizace – šíření římského vlivu (města) – kultura, náboženství

obyvatelstvo – různorodost

– 3 vrstvy nejbohatších:

senátoři (správa, říše), jezdci (vojsko, finance), dekurioni (členové městských rad)

– nižší společenské vrstvy (důležitost vlastnictví občanství)

– otroci (možnost vykoupení à propuštěnci)
po r.212 – všichni svobodní se stali občany à rozdělení na honestiores (vznešenější) a humiliores (nižší)

kolonát – nájem půdy velkostatkářů kolónům (nájemcům) à ale zadlužování
domény – samostatné statky nezávislé na okolí

– úpadek měst a obchodu, prohlubování soc.rozdílů

Kultura

– filozofie:

– gnosticismus

– stoicismus (rovnost všech lidí) – Seneca, Marcus Aurelius

– dějepisectví: Titus Livius, Cornelius Tacitus („sine ira et studio“)

– literatura: podpora umění Augustova přítele Maecenase

– Horatius

– Ovidius

– Vergilius: Aeneas – k oslavě římského imperia, Augusta

– výstavba Říma – Pantheon, Zlatý dům (Nero), Kolloseum, veřejné lázně (thermy)

– náboženství – zbožštění císaře (obvykle po smrti)

křesťanství

– zpočátku mezi chudými (všichni rovni, útěcha, naděje na lepší budoucnost), šíření Apoštol Pavel

– pak i bohatí (krize imperia)

– křesťanské obce à vytvoření pevné církevní organizace (vliv episkopů – biskupů)

× rozpor s římskými zájmy (sice náboženská tolerance, ale odmítání poct císaři)

– à pronásledování (Nero, pak až od 3 st. – Dioklecián)

Pozdní císařství – dominát (284-476)

– úpadek říše, všeobecná krize impéria

– vnitřní vzpoury à oslabení jednoty Itálie + útoky barbarů

Dioklecián (propuštěnec), reformy

– cíl: upevnit císařskou moc a zajistit obranu hranic impéria

– císařský absolutismus – vyloučen senát

– dominát – nová forma vlády – císař jako pán všech obyvatel říše (dominus et dei=pán a bůh)

– tetrarchie – vláda čtyř (r.293) – nový správní a nástupnický systém

(2 starší císařové (augustové) a dva mladší (caesarové) – spoluvladaři a nástupníci augustů)

– Řím přestal být sídlem císařů

– zdvojnásobení armády (i Germáni); rozdělení říše na 12 diecézí à provincie (101)

– pronásledování křesťanů

boje o trůn à vítěz Konstantin I.Veliký

– odlišný postoj ke křesťanství à využito k upevnění císařovy vlády

– edikt milánský (r.313) – zrovnoprávnění křesťanství – svoboda náboženského vyznání

– církev se stala důležitou oporou státní moci à nutnost sjednocení à r. 325 koncil v Nikaei – řešen spor 2 směrů v křesťanství: katolictví (bůh Otec = Syn) × ariánství (bůh Otec ¹ Syn) – zavrženo

– těžiště říše – východà r.330 – Konstantinopol (Cařihrad) – nové hlavní město à zrovnoprávněno s Římem, pak hl.město byzantské říše (do r. 1453)

– upevňování vlivu křesťanské církve (zvyky, svátky)

Julius Apostata (=odpadlík) – pokus o návrat k antickému náboženství
Theodesius I. (do 395) – povoleno jen katolické křesťanství – jediné státní náboženství

2.pol. 4. st. – stěhování národů, vpád Hunů (Atilla)

r. 395 – rozdělení římské říše (útoky germánů, velká rozloha, barbarizace)

• Východořímská – stabilita (méně barbarských útoků), velmoc jako byzantská říše

• Západořímská – zánik r. 476 po ovládnutí Germány (Odoaker) à konec starověku à středověk

filozofie: novoplatonismus, patristika (Augustus Aurelius)
architektura: křesťanské stavby – baziliky