Doba Rudolfa II.
(politika, umění a věda na císařském dvoře)
Rudolf II.
- syn Maxmiliána II.
-
vládl 1576-1611, vychováván na španělském dvoře
- byl psychicky nemocný, nevyrovnaná osobnost, genetické problémy – neschopný
panovník - rozporuplná vláda - spíše než politice se věnoval kultuře
- (Rudolfův levoboček Julian d’Austria měl rodové
zatížení nejhorší, v r. 1608 na zámku v Českém Krumlově hrůzným způsobem zabil měšťanskou dívku, kterou hodlal získat jako svou
milenku a její pozůstatky svrhl z oken do Vltavy.)
- 1583 přenesl centrum říše z Vídně do Prahy - kulturní, politické a
hospodářské centrum Evropy
Politika
- v Čechách i na Moravě začali obsazovat vedoucí pozice
v úřadech katolíci - připravilo to prostor pro razantní rekatolizaci
- převrat vyvolal odpor stavů
- - snaha
Rudolfova bratra Matyáše vydobýt pomocí moravských stavů trůn a stát se panovníkem celé říše – špatně snášel Rudolfovu politiku a
měl pocit, že má právo zasahovat, protože Rudolf trpěl manio-depresivními záchvaty, které se s postupem věku zhoršovaly
- Matyáš
se rozhodl rozpoutat proti Rudolfovi stavovský odboj – podpora moravských a rakousko-uherských stavů
- české stavy
zachovaly Rudolfovy věrnost pod podmínkou, že bude vyhověno jejich požadavkům
- mezi bratry uzavřen 1609 libeňský
mír (na libeňském zámečku) – Rudolf se vzdal vlády nad Uhrami, Rakouskem a Moravou ve prospěch Matyáše – zůstávají mu Čechy,
obojí Lužice a Slezsko
Rudolf je pak donucen ustoupit nekatolíkům a podepsat Majestát na náboženskou svobodu
– znamená potvrzení (uzákonění) České konfese (vyhlášené Maxmiliánem II.) - podle jeho znění nesměl být nikdo
pronásledován za své náboženství
Rudolf však myslel na pomstu:
- využil pomoci příbuzného
pasovského biskupa Leopolda a povolil vstup jeho vojsk na naše území
- přišli r. 1611 od jihu a rabovali až do Prahy
- to
vyvolalo bouře jak obyvatelstva, tak Matyáše
- Rudolf II. byl donucen vzdát se koruny v Matyášův prospěch
- po jeho smrti
v r. 1612 se Matyáš stal císařem římským. - konec éry Prahy jako sídelního města, vláda místodržících
Kultura a věda
- rudolfínská Praha – tzv. „zlatá Praha“ – výstavné a pohostinné město = politické,
společenské a kulturní centrum Evropy
Rudolf II. byl uměnímilovný člověk – sběratelem uměleckých děl a mecenášem
vědců i šarlatánů.
- vydal majestát, ve kterém rozhodl, aby malíři „nesluli řemeslem, ale uměním"
do Prahy
přijíždí umělci, učenci, diplomaté, obchodníci…
- především nizozemští malíři - představitelé manýrismu (= sloh mezi
renesancí a barokem odklon od ren.zákonů a přesnosti, příklon k subjektivnímu vnímání x nebyl moc přijat lidmi) - Hans von Aachen,
Bartoloměj Spranger, Arcimboldo i sochař Adrian de Vries
- Rudolf II. získal řadu uměleckých děl jako dary od panovníků,
některých šlechticů nebo i měst, která si chtěla koupit jeho přízeň
- Rudolf nešetřil peníze na četné nákupy obrazů po celé
Evropě
- tehdy se do Prahy dostaly obrazy světoznámých malířů, jako byl Tizian Raffael, Leonardo da Vinci...
-
císařův sběratelský zájem byl také zaměřen na četné kuriozity-zvláštní předměty
- v jeho sbírkách byste objevili přírodní
předměty, polodrahokamy, různé kameny, exotické ovoce, ořechy nebo i herbáře
- některé byly předělány na číše, misky apod.,
například ořechové skořápky, koráli, mušle...
- unikátní věc byla například miska z velké mušle vsazená do umělecky
vyzdobeného podstavce
Pražský hrad se stal významným centrem a skutečně reprezentačním císařským sídlem.
Rudolf nechal upravit některé hradní prostory. Vznikl Španělský sál, kde byla umístěna velká část obrazů stejně jako v přilehlých
komnatách a chodbách. Když Matyáš přesídlil z Prahy do Vídně, odvezl z Pražského hradu i velkou část Rudolfovy obrazárny. Rudolfovy
sbírky pak byly také rozkradeny Švédy za 30–ti leté války. Na Pražském hradě přibyly také konírny, ptáčnice a tzv. lví dvůr, kde
byla chována exotická zvířata. I blízko mnohých šlechtických sídel byly zakládané renesanční zahrady s pravidelným rozvržením,
altánky, míčovnami, oranžériemi, zahradními domky, zdobenými malbami nebo sgrafitem.
Tato doba počátku novověku marně
hledala středověký řád i renesanční harmonii. Lidé se proto častěji upínali na astrologii, alchymii a černou magii, které jim měli dát
jakousi jistotu, bohatství a odpověď na některé zneklidňující otázky. Nadějně se také obraceli k vědeckému poznání, založenému na
pozorování a pokusu. Hranice mezi vědou a magií nebyla zřetelná, obě sféry se vzájemně prolínaly. I proto dával Rudolf prostor jak
podvodníkům, tak i seriózním učencům a vědcům.
- Různí podvodníci, alchymisti - snaha najít kámen mudrců, vytvořit zlato
z jiných kovů, elixír života, vytvořit umělého člověka: Golem
S poznáváním světa a vesmíru souvisela samozřejmě astrologie -
věda o zkoumání hvězd a planet. V období 16. a 17. století zájem o astrologii vedl k řadě nových objevů. Císař Rudolf II. podporoval
kolem roku 1600 řadu učenců, hvězdářů, kteří pozorovali Slunce a ostatní planety, ale také sestavovali horoskopy, o které byl v té době
velký zájem. Tiskly se tedy kalendáře a pranostiky s předpovědí o nejbližší budoucnosti lidí, měst a zemí.
- tehdy v
Praze působili alchymisté Edward Kelley a John Dee i známí astronomové Tycho de Brahe a Johannes Kepler. Ten zde vyslovil své první dva zákony
o pohybu planet.
- 1600 provedl lékař Jan Jessenius v Praze první veřejnou pitvu lidského těla s výkladem
- vydávání
Bible Kralické – dokonalý jazyk bible – spisovná norma češtiny
Atmosféra na císařské rezidenci byla jako
stvořená pro různé dohady a fámy. Z některých se zrodily pověsti jako například o umělém Golemovi, zhotoveném rabínem Jehudou Löw ben
Bezalel nebo o nesmírných pokladech Marka Mardochaje Maisla, který byl ve skutečnosti neobyčejně podnikavý židovský lichvář.
S rudolfínskou Prahou také souvisí legendární doktor Johannes Faust.
Praha za Rudolfa II. se v 19. a 20. století stala vděčným
námětem pro vznik povídek a románů psaných českými i cizími tvůrci a pro filmová zpracování.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta