Vestfálský mír

Spoločenské vedy » Dejepis

Autor: Dievča katika
Typ práce: Referát
Dátum: 27.07.2009
Jazyk: Čeština
Rozsah: 757 slov
Počet zobrazení: 3 423
Tlačení: 333
Uložení: 350
Praktické!

Mírová jednání ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku začala již roku 1644. Mír nebyl uzavřen také proto, že Švédové se do poslední chvíle pokoušeli o rozhodující vítězství. 24.10.1648 byl podepsán systém mírových smluv právě v oněch vestfálských městech, které ukončili 30-ti letou válku. V Münsteru jednala delegace Francie, v čele s J Mazarinem a v Osnabrücku švédská delegace, v čele s A.G. Oxenstierem se zástupci Ferdinanda III. a jeho spojenců v římskoněmecké říši. Vestfálský mír byl kompromisním vyústěním dosažené rovnováhy sil se zajištěním velmocenského postavení rakouských Habsburků, Francie a Švédska takže nastalo mnoho teritoriálních změn: Švédsko získalo Západní Pomořany a posílilo pozice v Baltském a Severním moři; Francie získala část Alsaska, část území Lotrinska a pevnosti Mety, Toulouise a Verdun; Braniborsko získalo Východní Pomořany; Bavorsko získalo Horní Falc, a Sasko získalo Lužici. Rýnská (Dolní) Falc byla obnovena v rozsahu z roku 1621 a předána do rukou syna Fridricha Falckého.

Švýcarsko a Nizozemí přestaly být pokládány za součást římskoněmecké říše. Císařská moc se stala zcela závislou na říšském sněmu. Říšští stavové získali potvrzení svrchovanosti (nesměli se pouze spolčovat proti zájmům císaře a říše). Restituční edikt (rozhodnutí císaře Ferdinanda II. z roku 1629 o navrácení veškerých území, která byla v Německu odňata katolické církvi po roce 1552) byl odvoláv a náboženské poměry vráceny do roku 1624 do stavu, který vycházel ze smyslu zásad Augsburského náboženského míru (dohoda německých stavů s císařem Karlem V. o náboženském vyznání v Německu, uzavřen 25.9. 1555. Země rozdělena na katolickou a protestantskou část podle zásady "cuius regio, eius religio" = čí území, toho víra) rozšířeného i na Kalvínisty. Katolické i evangelické náboženství bylo zrovnoprávněno. Bohužel se habsburské diplomacii podařilo potlačit politický vliv českých pobělohorských emigrantů což znamenalo, že Morava a Slezsko zůstaly součástí habsburského soustátí a náboženské svobody byly zaručeny jen v Čechách. Habsburkové posílili svou moc v rakouských i uherských zemích. Provedení mírových podmínek na území římskoněmecké říše kontroloval v letech 1649 - 1651 norimberský exekuční sněm.

NÁSLEDKY 30-ti LETÉ VÁLKY
Celá římskoněmecká říše se rozpadla na mnoho politicky bezvýznamných státečků. Ve válkou zasažených krajích existovala města, kde v průběhu 30-ti leté války zpustla nejméně 1/5 domů. Také zanikly celé stovky vesnic. Hodně lidí se stalo obětmi hladomoru, moru, úplavice a dalších chorob. Tento konflikt ale také přinesl poslední rozmach a následný pád vojenského průmyslu. Zjistilo se také, že žoldnéři jsou spíše více nebezpeční civilnímu obyvatelstvu než nepřátelským armádám a tak se postupně začaly formovat první stálé armády. Válka také prohloubila ekonomickou zaostalost střední Evropy za Evropou západní.
 
Vojska a zbraně třicetileté války

Vojska :
Vojska byla většinou žoldnéřská, tedy profesionální. Oproti dřívějším vojskům zde byly hlavní útočnou silou palné zbraně. Moderní vojsko třicetileté války se skládalo ze tří základních složek, a to z pěchoty, jezdectva a dělostřelectva. V bitvě byl nutný soulad všech tří složek. Nejčastěji se používala klasická taktika s pěchotou ve středu a jízdou na křídlech. Děla byla většinou rozmístěna před pěchotou nebo na nějakém strategickém pahorku nad bitevním polem.

Pěchota :
Pěchota byla tvořena dvěma typy vojáků. Byli to píkovníci (pikenýři) a mušketýři. Píkovník byl vyzbrojen 5-6 metrů dlouhou píkou a kordem. Chráněn byl přilbou (marion nebo šišák) a kyrysem. Píkovníci vytvářeli těsné čtvercové nebo obdélníkové šiky, které velmi připomínaly Makedonské falangy. Hlavní úloha píkovníků byla chránit mušketýry, ale mohli i pozvolna útočit.

Mušketýr byl vyzbrojen mušketou a kordem. Mušketa byla až 7 kg těžká puška s doutnákovým zámkem, která se nabíjela zepředu a musela se podepírat. Měla účinný dostřel asi 140 metrů a byla na tehdejší poměry docela přesná. Mušketýři operovali spolu s píkovníky, kteří je kryli při nabíjení.

Jezdectvo :
Jezdectvo se skládalo ze tří složek : z těžké jízdy (kyrysníků), lehké jízdy (arkebuzířů) a dragounů. Kyrysník byl vyzbrojen dvěmi až čtyřmi pistolemi a mečem. Kryt byl brněním až ke kolenům a na hlavě měl stále ještě rytířskou helmu s hledím, která byla později vystřídána lehčím typem helmy. Těžká jízda operovala přímo v bitvě v kompaniích po 100 až 300 koních.

Příslušník lehké jízdy bojoval arkebuzou, což je lehká puška, pistolí a mečem. Lehké jezdectvo se většinou nepoužívalo přímo v bitvě, ale sloužilo k průzkumu, přepadům a zásobování. Dragouni byl nový typ vojáků, který využíval výhod jezdectva i pěchoty. Dragouni jezdili na koních, takže byli velmi mobilní, ale na bitevním poli sesedli a bojovali jako pěchota. Tak mohli využívat momentu překvapení a rychle posilovat a doplňovat vlastní řady.

Dělostřelectvo :
Děla nebyla příliš přesná a bylo jich ve vojsku poměrně málo (9,4 děl na 1000 vojáků), přesto se stali důležitou součástí vojska, především proti velkým pěším jednotkách, zakopaným mušketýrům a při dobývání měst.
Oboduj prácu: 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 (10-najlepšie, priemer: 1.5)

:: Prihlásenie



Založiť nové konto Pridať nový referát

Odporúčame

Spoločenské vedy » Dejepis

:: KATEGÓRIE - Referáty, ťaháky, maturita:

0.021