Planéta Mars

Rovníkový průměr Marsu je 6786 kilometrů a sklon osy 25,2°. Mars obíhá Slunce rychlostí 24,13 kilometrů za sekundu v průměrné vzdálenosti 227 940 000 kilometrů od Slunce. Jeho otáčka kolem vlastní osy trvá 24 hodin a 37 minut, avšak oběh okolo Slunce 686,98 dne. Hmotnost Marsu je asi 1/9 Země, objem 1/7 Země a průměrná hustota 3,95 vody. Teplota na Marsu se pohybuje mezi -120°C až 25°C a přitažlivost je 0,38 Země.

Mars je planeta, která se po Venuši dostává nejblíže k Zemi. Pro své rudě oranžové zbarvení je to jedna z nejsnadněji spozorovatelných planet. Často se jí řiká rudá planeta a je to pojmenování výstižné, protože meziplanetární sondy ukázaly, že celý její povrch má zrzavě červený nádech. Když se podíváme na Mars dalekohledem, můžeme na jeho povrchu rozeznat jenom pár tmavých skvrn. Avšak snímky zhotovené kosmickými sondami ukáží povrch detailněji. Americké sondy Mariner a Viking snímkovaly z oběžné dráhy celou planetu. Vikingy měly navic přistávací moduly, které se zpustily až na povrch Marsu a tak z nejtěsnější blízkosti vyslali snímky a dále údaje o počasí na planetě, které putovaly k Zemi 20 minut. Velkou část marsovského povrchu tvoří skoro rovné planiny pokryté půdou a roztroušenými malými i velkými balvany. Obrovské skály z kosmického prostoru narazily na povrch Marsu na dvou místech a vyhloubily tam dvě velké pánve. Větší se nazývá Hellas a má rozpětí 1500 kilometrů. Jinde tři ohromné vulkány vytvořily obrovskou vyvýšeninu nazývanou Tharsis, ale nejvýšším bodem terénu je blízká sopka - známý Olympus Mons.

Sopka se tyčí do výšky 25 kilometrů nad okolním terénem a její základna má rozpětí více než 600 kilometrů. Samotné ústí kráteru má průměr 80 kilometrů. Předpokládá se, že všechny sopky na Marsu jsou vyhaslé. Jinou pozoruhodností Marsu je veliká brázda na povrchu, které říkáme údolí Marineris. Je nejméně 4000 km dlouhý, až 600 kilometrů široký a místy i 6 kilometrů hluboký. Láva, která se nahromadila pod sopkami Olympus, Ascraeus, Pavonis a Arsia v oblasti Tharsis, způsobila vydutí povrchu planety o rozměru 8000 kilometrů. Přimo na sever leží největší vulkán na Marsu Alba Patera. Je široký 1600 kilometrů, ale jen 6 kilometrů vysoký. Červené pláně nebo nížiny jsou ve skutečnosti rezavé. Obrázky z větší blízkosti odhalily vyschlá koryta řek, v nichž kdysi plynula voda. Reakcí vody a železa se v půdě vytvořila rez.

Kolem Marsu obíhají dva měsíce va tvaru brambor - Phobos a Deimos. Protože jsou malé (Phobos je dlouhý 28 kilometrů a Deimos 16 kilometrů) nepodařilo se je odhalit až do roku 1877. Oba jsou spíše asteroidy, které Mars zachytil v pásmu menších planet, lépe řečeno v blízkosti tohoto pásma. Měsíce nemají jako většina atmosféru, ale jejich přitažlivost udržuje prašný závoj pocházající pravděpodobně z nárazu meteoritů. I když Phobos i Deimos oba obíhají kolem Marsu, jejich dráhy se liší. Deimos má poloměr dráhy 23 460 kilometrů (to je asi sedmkrát vice než je průměr planety). Phobos je od středu Marsu vzdálen pouhých 9 380 kilometrů (není to ani trojnásobek průměru planety). Deimos obíhá 30 hodin, Phobos pouze 7 hodin 30 minut. Protože Phobos oběhne Mars za kratší dobu, než je jeden planetární den, zdá se, jako by na obloze couval. Asi za 50 milionů let narazí Phobos do Marsu, neboť je stále přitahován jeho gravitační silou.

Planeta Mars nemá narozdíl od Země teknonické jevy spojené s pohybem litosférických desek. Na Marsu vane mírný vítr a zvedá červený prach, od kterého obloha dostává růžový nádech. Občas zde zuří mohutné bouře, prach pak zahalí celou planetu. Je zde málo oblačnosti a atmosféra je příliš řídká na to, aby vznikl déšť. Železné jádro je malé a pravděpodobně tuhé - kdyby totiž bylo tekuté, vytvářelo by magnetické pole, a na Marsu žádný magnetismus zaznamenán nebyl. Jádro obaluje skalnatý plášť, na jehož povrchu je tuhá kůra. Tenká atmosféra obsahuje téměř výhradně oxid uhličitý a její objem je menší jak 1% objemu zemské atmosféry. Atmosféra dále obsahuje dusík, argon a jiné plyny.

K Marsu byly vyslány dvě sondy Viking, aby zde hledaly život. V roce 1976 zůstaly oběžné moduly na svých drahách, zatímco se přitávací sekce usadily na povrchu planety. První pokusy se vzorky půdy ukázaly, že vznikající plyny mohou svědčit o existenci živých buněk. Až později si vědci uvědomili, že plyny pocházají z vysoce reaktivních chemických látek v půdě. Upřímně řečeno, takové chemické látky by usmrtily jakýkoliv život! Přistávací modul sondy Viking je nejdumyslnější sondou, která kdy navštívila jiný svět. Dva průzkumníci byly vysláni do různých míst severní polokoule. Oba měli čidla hmatu, čichu, zraku a chuti, aby mohli na marťanské půdě otestovat znaky života a pozorovat planetární počasí. Dnes na Marsu netečou žádné řeky, ale skoro s jistotou tu v minulosti voda tekla. Dokazují to široké kanály, které vypadají jako vodní koryta na Zemi po těžkých záplavách.

Odborníci se domnívají, že k záplavám na Marsu mohlo dojít takto: pod povrchem byla (možná ještě je) zmrzlá voda - led. Když se povrch planety ohřál, led roztál na vodu. Jestliže se to stalo náhle, mohlo dojít k záplavě a voda si vytvořila kanály. Možná jednoho dne nalezneme nějaké zkamenělé známky života. Kdysi se lidé domnívali, že na Marsu jsou vhodné podmínky pro některé formy života, či dokonce pro inteligentní bytosti podobné člověku. Dnes ale víme, že podnebí na Marsu je příliš drsné pro jakékoliv známé formy života. Většinu času je tam teplota daleko nižší než v zimě v oblastech zemských pólů, a sotva se dá hovořit o atmosféře s obsahem kyslíku potřebným k dýchání. Je to ale jediná planeta sluneční soustavy, na niž by naši astronauti mohli bezpečně přistát a prozkoumat ji.