Samuel Taylor Coleridge

(1772 - 1834)

Samuel Taylor Coleridge byl básník exotických snů a mistr  romantické atmosféry. Má hlavní zásluhu na šíření německého romantismu  v Anglii. Jeho život byl plný smutku a neštěstí. Byl osamělý a toužil  po lásce. Trpěl revmatem, a tak mu jeho lékař poradil zmírňovat bolesti  opiem. Závislosti, kterou mu droga přinesla, se však Coleridge později  jen těžko zbavoval. Studoval v Londýně a v Cambridgi, kde byl pokládán  za génia v oblasti poezie. Jako básník, metafyzik a kritik měl  Coleridge velké intelektuální a imaginativní schopnosti, život si však  pokazil narkománií. Neúspěšně se pokoušel o novinářství, vydávání  intelektuálního časopisu i o vojenskou kariéru. Spolu s přítelem  Southem se pokusil založit utopistickou komunistickou společnost  Pantisocracy v Americe a v souvislosti s tímto neuváženým činem se  neprozřetelně oženil se Sarah Frickerovou. Toto manželství však nebylo  úspěšné. Svoje nadšení pro revoluci vyjádřil v ódě Dobytí Bastily.  Přeje si v ní, aby v Anglii byla taková svoboda jako ve Francii. Záhy  však vydává ódu Na Francii, v níž odsoudil napoleonskou Francii.  V básni Obavy v samotě reagoval na zprávy o francouzské invazi.

Coleridge psal poezii, kritiky, vyzkoušel i jiné, těžko  definovatelné žánry (záznami rozhovorů). Jeho balady se vyznačovaly  nesrozumitelnou až chaotickou fantastičností. Brzy se důvěrně spřátelil  s Wordsworthem i s jeho sestrou Dorothy a podnikl s nimi cestu do  Německa (1798 - 1799). Jeho nejlepší sbírkou jsou Lyrické balady, které  vznikly ve spolupráci s Wordsworthem. Přátelství mezi těmito dvěma muži  však nemělo dlouhého trvání a poté co skončilo, Coleridge žíl v bídě,  odkázaný na pomoc přátel a neschopný se soustředit na práci. Úspěchu  dosáhl i v melancholických sonetech (Můza, Sonet na říčku) a jiné  meditační lyrice (Půlnoční mráz, Melancholie). V Lyrických baladách  vyšel Příběh starého námořníka - jedna z nejslavnějších básní  anglického romantismu. Je to mytologické podobenství o zle v bezbožném  světě, kde se spojuje záhadný příběh plný hrůz a děsu s úchvatnou  obrazností. V této mnohostranné básnické vizi básník magickými slovy  popisuje záhadné prostředí tiché lodi postižené kletbou. Námořník zcela  bezúčelně zabije mořského ptáka a je potrestán úmorným bezvětřím, které  hrozí záhubou všech členů posádky. Pocit hrůzy vystřídá blažený pocit  únavy, když loď konečně přistane u anglických břehů. V nedokončené  básni Kublaj chán (1816) jsou znatelné účinky opia, které Coleridge  sužovalo celý život. Je v ní mnoho magických slov, které vytvářejí  čarovné a záhadné obrazy. Jednou z nejkratších skladeb v anglickém  jazyce je povídka Christabel, jež je plná magie, hrůzy a gotických  záhad. Tragické následky Coleridgova duševního stavu zachycuje óda  Sklíčenost. Coleridge napsal za život také několik her (Robespierrův pád, Zápolský,  Osorio, Lítost).

Jako literární kritik uplatňoval Coleridge idealistickou  filozofii. Psal eseje a inteligentní, ale často nevyrovnané kritiky. Ve  své práci Literární životopisy podává dodatečný výklad k dílu Lyrické  balady. Předkládá zde vlastní teorii imaginace a uplatňuje Kantovu  a Schellingovu filosofii. Těmito a dalšími kritikami vytvořil  předpoklady pro rozvoj filosofické a psychologické kritiky.