Robert Southey

Robert Southey

(1774 – 1843)

Robert Southey studoval folklór a více než o poezii se zajímal o starobylé civilizace. Protože byl podobně jako Coleridge nadšeným stoupencem francouzské revoluce, mohl společně s ním vytvořit drama Robespierrův pád. Napsal samostatně epickou skladbu Jana z Arku (1796) i dramatickou báseň Wat Tyler. Brzy se usadil v jezerním kraji, stal se ctihodným konzervativcem a uchýlil se k ideálům romantiky a náboženské mystiky.

Většinou se věnoval tvorbě strašidelných balad a menších epických skladeb s exotickými a středověkými náměty. Napsal hodně básní a próz, často umístěných do vzdálenějších končin. Jeho dnes už téměř zapomenuté, dlouhé a nudné eposy Thalaba ničitel a Kehamova kletba čerpaly námět z Orientu, podobně jako se veršované příběhy Madock a Roderick, poslední z Gótů nechaly inspirovat středověkem. Psal i fiktivní dialogy, například rozhovor mezi autorem a duchem mučedníka Thomase Mora.

Lépe odolaly času jeho kratší básně (Inchcapská skála, Bitva u Blenheimu). Nejcennější jsou Southeyho prozaická historická a životopisná díla (Dějiny Brazílie, Dějiny anglicko – francouzské války, Povídka z Paraguaye a Život admirála Nelsona). V dnešní době se Southeyho poezie nehodnotí tak pozitivně jako za jeho života.

Jak jsme mohli vidět, jezerní básníky spojovaly odlišné životní osudy a podobné literární zájmy. Bylo by bláhové se domnívat, že oni sami si založili klub jezerních básníků Ten vyplynul ze stejně kouzelného prostředí, ve kterém pracovali, a z osudových situací (vůbec se totiž nemuseli setkat). Mnoho jejich děl již dnes nemá velký význam, ale nemůžeme jim upřít funkci ideálního přechodního stupně mezi klasic.ismem a romantismem. Na jejich odkaz navázalo mnoho literárů, ať už positivně či kriticky. Stali se hrdou legendou anglické literatury.