Albrecht Dürer
Německý malíř a grafik, významná postava německé renesance. Narodil se 21. 5. 1471 v Norimberku
v rodině zlatníka jako třetí z osmnácti dětí. Zemřel 6. 4. 1528 rovněž v Norimberku. Již od dětství
projevoval Dürer vzácný a výjimečný kreslířský talent, dokumentovaný např. jeho vlastním portrétem z r. 1484
nebo portrétem své matky, který vznikl brzy nato. Přes otcovo naléhání, aby se rovněž věnoval zlatnictví a v
něm uplatnil své vlohy, prosadil mladý Albrecht vlastní vůli a roku 1486 vstoupil jako učeň do malířské
dílny předního norimberského mistra Michala Wohlgemuta. V letech 1490 - 1494 podnikl delší vandrovní pouť, na níž
se patrně dostal až do Benátek. Po návratu se oženil a své úsilí věnoval jednak studiu přírody a
lidské anatomie ( což je charakteristické pro renesanční umělce ), jednak cyklům obrazů i grafických děl (
dřevorytů, dřevořezů a mědirytin ), vznikajících pod vlivem učeného humanisty Pirkheimera. Ze všech je zřejmé, že
se Dürer jako syn své doby zabýval tehdy rozkvétajícími tzv. tajnými vědami. Jeho obrazy jsou jinotajné, s
astrologickou nebo alchymickou symbolikou. Rázem Dürera proslavil cyklus dřevorytů Apokalypsa podle biblické knihy
Zjevení sv. Jana, v níž byl spatřován i obraz soudobé německé společnosti se všemi tísnivými rozpory. Roku
1500 vzniká slavná Dürerova Vlastní podobizna s dlouhými vlasy.
Podstatný vliv na zralou
Dürerovu tvorbu měla jeho druhá cesta do Itálie, podniknutá s Pirkheimerovou podporou v letech 1505 - 1507.
Její nejskvělejší výtěžek je Vzývání Panny Marie, objednané sdružením německých obchodníků v Benátkách.
Tento obraz, nazvaný později Růžencovou slavností, zakoupil Rudolf 2. Dnes je jedním z klenotů sbírek Národní
galerii, kam přišel z majetku Strahovského kláštera. Dürerovi byly v Benátkách nabízeny velmi výhodné podmínky -
nepřijal je pro osobní i tvůrčí spory s italskými mistry. Právě tak nezůstal trvale v Nizozemí. Svá
nejslavnější díla tvořil ve zralém věku opět v Norimberku - především Čtyři apoštoly ( též Čtyři povahy ),
obrazy v životní velikosti, chované zprvu v Norimberku, později v mnichovské Pinakotéce ( obrazárně ).
Podobně jako jeho velcí současníci jižně od Alp byl i Dürer jako první ze severských
umělců duchem renesančně univerzálním. Kromě výzkumů perspektivy a stínů vrhaných tělesy, i přístrojů
sloužících k ulehčení správného zachycení viděného ( čímž se Dürer dostává do blízkosti praotců fotografie
), publikovaných roku 1525, sepsal i první německé dílo o opevňování ( 1527 ) a čtyři knihy plastické ( povrchové
) anatomie, vydané teprve po jeho smrti roku 1528. Dürer tak otevřel německému malířství cestu k objektivnímu
studiu přírody. Jeho životní dílo zasluhuje veškeré úcty i proto, že pracoval ber vzorů, bez podpory
malířských skupin, obvyklých v Itálii a v Nizozemí, a především v prostředí umělcům daleko méně nakloněném.
Zones.sk – Zóny pre každého študenta