Carl Ransom Rogers

Carl Ransom Rogers

Carl Ransom Rogers (1902-1987)

– Humanistická psychologie osobnosti – po psychoanalýze a behaviorismu je 3. proudem psychologického myšlení

– Autorem teorie osobnosti soustředící se na pojem „JÁ“.

– Psycholog, psychoterapeut, profesor

– Žil v USA

– Kniha ,,Způsob bytí“

Humanistická teorie osobnosti

– Důraz na vlastní zkušenosti jedince, na jeho city a hodnoty, na všechno to, co je označováno jako ,,vnitřní život člověka“.

– Uplatňoval kombinace empatie (vcítění), kongruence (shody) a reflexe (porozumění, účast na pacientově světě).

– Rozvinul psychoterapii – sezení na uvolnění kulturního napětí (rasového, náboženského)

– Hlásil se k Fenomenologii -vztah toho, co se děje navenek k lidské mysli, ovlivněn existencialistickou filosofií, byl proti behaviorismu.

– Zastával optimistický pohled na přirozené schopnosti organismu – základem prožívání.

– Hlavní důraz kladl na existenci a svobodu, kdy „já“=„self“ chápe jako složitý proces utváření a ne jako již hotový výtvor. Zdůrazňoval hlavně svobodu myšlení a svobodu emocí.

– Rogersův model psychoterapie je známý jako ,,Terapie zaměřená na klienta/člověka“.

– Cílem terapie je nepodmíněné pozitivní a realistické sebepřijetí a přijímání ostatních lidí = ZRALÉ CHOVÁNÍ.

SEBEAKTUALIZACE

Rogers používá pojmy jako sebeauktualizace (rozvíjení svých kapacit v různých sférách), pocit, vědomí, obrana (odpověď na negativní působení druhých osob, překrucování zážitku), otevřenost (opak obrany, zachycení zážitku v reálně podobě kdy je plně symbolizován) a sebeodcizení (uchránění si vlastního statutu u okolí, popření vlastních hodnot – např.: popření lásky k neuznávané osobě) → Chování je vždy motivováno přítomnými potřebami, přičemž se projevuje tendence k tzv. SEBEAKTUALIZACI (základní lidská motivace, lidské potřeby bezpečí, spánku,..).
Pojem ,,JÁ“

• Pojem ,,SELF“ (=já) – je vyjádřením organismu chovat se tak, aby se zdůraznil  a zachoval: „Tendence k sebeaktualizaci“.

• „JÁ“ je tvořeno prožitky organismu, který je jedinec ochoten přijmout za část své osobnosti (všechny prožitky v nezkreslené podobě). Tato shoda mezi prožitým a uvědomovaným se nazývá KONGRUENCE. Naopak patologická osobnost je typická INKONGRUENCÍ - nízkou mírou kongruence. To znamená, že prožitky bývají vytěsněny či vnímány zkresleně, čímž je zkresleno i uvědomované „já“.

Trvalé aspekty osobnosti:

Dva konstrukty:

1, Organismus – je pro člověka fyziologickým základem, díky kterému je možno všechno prožívání – emoce, myšlení, vnější chování... Díky organismu je také možná tendence k sebeaktualizaci, což je možno díky naplňování potřeb a prožitkům.

2, Self aaa/span> je centrem veškerých zážitků. Vůči prožitkům může lidské „já“ zaujmout postoj, kterým je přijímá za své, nebo je také popírá. Třetí variantou je zkreslení přijímaných prožitků. Existuje však i Ideální Self, které se skládá z toho, jaký by člověk rád byl.
Kongruence a inkongruence určuje vztah mezi Self a organismem – zralost a mentální zdraví.

DUŠEVNÍ ZDRAVÍ a DOBRÝ ŽIVOT nastává tehdy, když přijmeme všechny nezkreslené fyziologické a smyslové prožitky organismu za své.
Mezi jeho znaky patří:

– vzrůstající otevřenost prožívání

– vzrůstající existenciální kvalita žití (souvislost s kongruencí)

– vzrůstající důvěra v sebe a svůj organismus

– teorie plně fungující osoby (plnější žití v právě přítomném okamžiku)