Erich Fromm

Erich Fromm

Erich Fromm (1900 – 1980)

– Psychosociální teorie

– Významný americký psycholog a sociolog německého a židovského původu, žák Sigismunda Freuda

– Jeden ze zakladatelů neopsychoanalýzy, konkrétně kulturní psychoanalýzy, která psychoanalýzu interpretovala spíše sociálně a kulturně, než biologicky.

– Speciální psychoanalytickou přípravou prošel v berlínském Ústavu psychoanalýzy

– Představitel neofreudismu a západního marxismu.

Psychosociální teorie

· Jako představitel neopsychoanalýzy a humanistické psychologie se zabýval postavením člověka a jeho odcizením v soudobé industriální společnosti.

· Zkoumal jak sociokulturní vlivy působící na člověka.

· Destrukci hodnot a humanistických ctností – jako jsou péče o druhé, solidarita, úcta k životu, k vědění a pravdě – nachází v násilném potlačení tvořivých potencí člověka.

· Ve svém nejznámějším díle ,,Umění milovat” definoval lásku jako základ tvořivé síly, jako sublimaci charakteru člověka do společenských vztahů, jako aktivní péči o život.

Lidské potřeby a láska
Podle Fromma má každá bytost pět hlavních potřeb:
v potřebu vztaženosti
v potřebu transcendence
v potřebu zakořeněnosti
v potřebu identity
v potřebu orientačního rámce

– Zralá, dobře přizpůsobená osoba se vyznačuje schopností integrovat tyto potřeby, zvláště potřeby vztaženosti a identity. Takový člověk je schopen důvěrného vztahu k druhé osobě, aniž by ztrácel svou identitu.

– LÁSKA – je produktivní formou vztahu k jiným a k sobě samému

– Láska znamená cit odpovědnosti, péči, úctu, porozumění a přání, aby jiný
 člověk mohl růst a rozvíjet se.

– Je výrazem intimního vztahu mezi dvěma lidmi za předpokladu, že osobnost obou zůstane nedotčena.

– Je aktivní silou v člověku, silou, která prolamuje zdi oddělující člověka od druhých lidí a která ho s druhými spojuje → vede k překonání citu osamocení a oddělení.

– Vymezil terapii, kterou nazval "Pokus pomoci pacientovi, aby získal či obnovil svou schopnost milovat", ve které aplikoval zásadu uzdravující moci lásky.

Osobnost

– OSOBNOST = totalita zděděných a získaných psychických vlastností, které charakterizují jedince a vytvářejí jedinečnost tohoto jedince.

– Rozdíl mezi zděděnými a získanými vlastnosti odpovídá rozdílu mezi temperamentem, nadáním a konstitučně danými psychickými kvalitami na jedné straně a charakterem na straně druhé. Zatímco rozdíly temperamentu jsou eticky bezvýznamné, tvoří charakterové rozdíly vlastní problém etiky, ukazují stupeň úspěšnosti jedince v umění žít.
Temperament → souvisí se způsobem reakce, je podmíněn konstitucí a je neměnný.
Charakter → oproti temperamentu se formuje zážitky, zvláště v mládí; je do určitého stupně proměnný poznatky a nový zážitky.

· Fromm rozdělil charakter do dvou kategorií:
1, Produktivní charakter → je charakter socializovaného jedince, který je schopný práce,
rozumného myšlení i lásky, relativně svobodný.
2, Neproduktivní charakter → je založen na předpokladu, že jedinec není schopen
produkovat, proto musí to, co potřebuje, dostávat od druhých; toho může docility
buď svým pasivním, nebo aktivním úsilím.
je buď následkem porušené socializace, nebo následkem porušené asimilace
→ Dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na poměrně trvalém vzorci, v němž jsou procesy asimilace a socializace vhodně smíšeny.

· Neproduktivní orientaci rozdělil Fromm do čtyř typů:

1, Receptivní orientace – osoba očekává veškeré hmotné a psych. zajištění od vnějších zdrojů

2, Kořistnická orientace – osoba očekává, že veškeré zajištění přijde z vnějších zdrojů, nýbrž je také
 odhodlána to získat lstí nebo násilím

3, Hromadivá (křečkovská) orientace – osoba si chce uchovávat nashromážděný majetek,
 distancuje se od ostatních a vytváří si silné obrany

4, Tržní orientace – osoba vše, co potřebuje získává procesem výměny; k tradičnímu obchodování

– jednotlivci nejsou hodnoceni podle toho, jací jsou, nýbrž podle toho, jaký
 dojem činí – lidské osobnosti jsou na prodej stejně jako jiné druhy zboží