Otto Rank

Otto Rank

Otto Rank (1884 Vídeň – 1939)

5) psycholog, psychoanalytik

6) věnoval se filozofii a literatuře, četbou Freudovy Interpretace snů se roku 1905 nadchl pro psychoanalýzu a v roce 1906 byl jmenován sekretářem Vídeňské psychoanalytické společnosti

7) 1909 publikoval práci ,,Der mythus der Geburt des Helders´´ (mýtus narození hrdiny) – kde vyjadřuje názor, že schizofrenie pramení z konfliktu mezi mužskými a ženskými elementy v osobnosti

8) 1912 získal na Vídeňské univerzitě doktorát v oboru psychologie

9) 1924 kdy napsal dílo ,,Das Trauma der Geburt´´(trauma narození) se vrací z USA jako čestný člen Americké psychiatrické společnosti

10) klíčová role vztahu ,,matka-dítě´´ ve vývoji osobnosti byla pro nepřístupnou Freudovu koncepci nepřijatelná, proto v roce 1926 odjíždí do Francie
1953 emigruje do USA, kde rozvíjí téma:

c) Trauma narození a jeho důsledky

– narození = hluboký traumatizující šok jak na fyziologické i psychické úrovni

– tento šok vytváří úzkost, jejíž působení se prosazuje po celý život

– všechny neurózy pramení z porodní úzkosti

– oddělení se od matky je traumatem původním a každé pozdější oddělení je vnímáno jako ohrožující s traumatizující

– cílem každého pozdějšího potěšení je obnovení rozkoše primární – nejuspokojivějším prostředkem je sexuální akt

d) Utváření Super-ega

– základ pro rozvoj super-ega = vztah ,,matka-dítě´´, funkce je podmíněna geneticky

– Rank vymezuje 3 rozdílná Super-ega, 3 rozdílná stadia v jeho celkovém vývoji:

1.Biologické Super-ego – rozvíjí se v souvislosti se ,,ztrátou hrudi´´.

2.Morální Super-ego – vzniká v anální fázi jako výsledek výcviku na toaletu

3. Sociální Super-ego – Proces a výsledek identifikací a prožitků rodičovských zákazů

– u dívek – primárně biologické Super-ego vycházejíc z pocitu viny

– u chlapců se nad primárním mateřským Super-ego utváří otcovské sociální Super-ego s dominujícími prožitky a stavy úzkosti.

e) Chtění a struktura charakteru osobnosti v dospělosti
Specifickou pozornost zasluhuje jeho koncepce Ega, resp. Self, jako chtění a z toho vycházející přístup k vymezování vývoje, struktury a typologie charakteru dospělého člověka jako osobnosti.

Klíčovým východiskem je vymezení pojmu will (vůle, chtění), jako pozitivní organizace, vedení a usměrňování instinktivních tendencí jako jsou pudy a sklony.

Proces chtění vzniká a rozvíjí se jako vnitřní síla negativně zaměřená vůči nátlaku, schopná čelit donucení. K vývoji této vnitřní síly v podobě vůle či chtění, dochází ve 3 krocích:

1. krok rozvíjení této vnitřní síly je tendence dítěte překonávat překážky a odolávat nátlaku

2. krok ve vývoji vůle směřuje k dosažení jednotlivých věcí, toužení po tom, co mají druzí.

3. krok k němu dochází tehdy, když se osoba neporovnává se standardy ostatních, ale pozitivním způsobem přebírá odpovědnost za své vlastní chtění
f) Vymezuje tři typy charakteru:

1. Průměrný člověk - ten, kdo se vzdává své vlastní vůle a akceptuje chtění skupiny. Akceptovaná realita se stává jeho „vlastní ,,pravdou´´. Nechává si sám pro sebe svou fantazii, jejíž obsah je zlý. Je méně vystaven konfliktům a současně má méně příležitosti být kreativním.

2. Neurotik - Není přizpůsobivý k chtění skupiny a součastně není schopen volně prosazovat svou vlastní vůli. Trápí se pocity méněcennosti a viny. Bojuje s vnějšími a vnitřními tlaky. Svou fantazii musí potlačit nebo skrývat před ostatními. Své pocity viny zaměřuje proti sobě samému.

3. Kreativní člověk – Vyznačuje se plným příjímáním a utvrzováním sebe samého, je v harmonii se svými silami a ideály. Ideály si nevytváří pouze tím, co je dáno, ale vlastním uvědomělým vyhledáním a výběrem. Nalézá svou vlastní pravdu z dojmů, a využívá ji k obecným či reálným výtvorům. Je schopen adekvátního života v reálném světě, aniž by s ním přicházel do konfliktů.