Dmitrij Nikolajevič Uznadze

Dmitrij Nikolajevič Uznadze (1886-1950)
· narodil se v Sakaře
11)  byl gruzínsý psycholg
12)  1909 absolvoval Filozofickou fakultu Lipské univerzity
13)  1915 založil v Gruzii 1. ženskou SŠ s výukou v gruzínštině
14)  Byl jedním ze zakladatelů Gruzínské univerzity, kde vytvořil katedru psychologie s laboratoří experimentální psychologie – později byl jejím ředitelem
15)  autor originální teorie „ustanovky“, vypracoval experimentální metodu jejího zkoumání a je autorem prvních učebnic a systematických kurzů psychologie v gruzínštině a vůdčí osobou takto orientované psychologické školy
 
Fixovaná zaměřenost = ustanovka
Ustanovkou rozumí = předchozí zkušeností podmíněnou pohotovost člověka realizovat určitou činnost (vnímat, myslit, chovat se apod.)
-stav pohotovosti k určité formě reagování, což podněcuje člověka jednat určitým způsobem.
= Zkrátka, když nějak jednáme, je naše reakce, podle Uznadze, ovlivněna zkušenostmi s jednáním na podněty z minulosti.  Ustanovka (-nebo-li připravenost k tomu nějak reagovat) ovlivňuje to, jakým způsobem zareagujeme, jak rychle apod.
 
Ustanovka se dělí na:
8)  senzorickou: pohotovost k vnímání a postojům
9)  motorickou: pohotovost k pohybu či jednání
Ustanovka se upevňuje (fixuje) opakováním vlivů a situací, jimiž je určena (vytvořena).
Zaměřenost/ustanovak
- Tento pojem vznikl v německé experimentální psychologii na přelomu 19. A 20. století.
-W. M. Lange zjistil, že doba reakce závisí na rozpoložení zkoumané osoby v počátečním okamžiku reagování.
 
- Uznadze přehodnotil pojetí zaměřenosti, které do psychologie uvedla experimentální psychologie, a založil je na principech determinismu: pojímá zaměřenost jako psychologický obsah vzájemného působení konkrétní aktualizované potřeby a situace, v níž se tato potřeba uspokojuje.
- Pojímá ustanovku (zaměřenost), jako jednotu variabilnosti a stability (ustanovka svou variabilností zabezpečuje stabilitu daného systému-tj. adaptaci člověka k variacím životního prostředí), neboť nezbytnou podmínkou jakékoli činnosti je reálný vztah mezi potřebou a objektivní skutečností potřeby a situace, v níž se potřeba uspokojuje.
 
Vymezuje trojčlenný vzorec aktivnosti člověka:
Prostředí- subjekt (ustanovka) – chování
- Prostředí nevyvolává chování člověka přímo, ale působí především na subjekt a mění jej tím, že s ohledem na situaci vyvolává ustanovku (zaměřenost) na určité chování.
-Akty chování jsou bezprostředně podmíněny subjektem, jeho ustanovkou(zaměřením).
- Chování člověka a jím vyjevovaný psychický život musíme proto pojímat ve spojení s osobností, která chování reguluje.
 
Úrovně ustanovky
- Chování na základě ustanovky probíhá na dvou rozdílných úrovních (hladinách):
4)  na první hladině vzniká ustanovka na základě aktuální potřeby a reálné situace
5)  na druhé hladině člověk může vypracovávat ustanovku na úrovni objektivizace
(zobecnění)
- Tyto dvě úrovně se u člověka neustále střídají, vzájemně se podmiňují a navzájem na sobě závisí.
 
- Ustanovka je základu normálního, účelného průběhu života. Díky častému opakování a subjektivní významovosti se některé ustanovky upevňují – vzniká „fixovaná ustanovka“