Forenzní psychologie
- definice: forenzní psychologie je aplikovaná psychologická disciplína, která se zabývá chováním a požíváním
v situacích regulovaných právem (právem trestním)
- soudní psychologie jen součástí forenzní psychologie
-
spjatost s praxí – forenzní psychologové pomáhají soudcům, advokátům, vyšetřovatelům…
- čerpá i z dalších psych.
disciplín (např. psychologie osobnosti, sociální psychologie.)
- spjatost s právními vědami
poznatky se využívají
v kriminalistice, kriminologii (věda o trestných činech, pachatelích, trestním řízení a trestech), penologii
(věda o výkonu trestu)
historie
od 18.století - „co se odehrává v nitru zločince“ - pohnutky
trestních činů, duševní život pachatelů
Cesare Beccaria
- jedním z prvních odpůrců trestu smrti
- stál u zrodu moderního trestního práva
- zásada legality práva („není zločinu a není trestu bez zákona“), snaha
společenské trestání humanizovat, každý zločinec je součást společnosti
Cesare Lombozo
teorie rozeného zločince
- zločinecké zaměření lze zjistit na základě měřitelných duševních a především
tělesných znaků
psychická stigmata: citlivost vůči bolesti, krutost, zvýšený sexuální pud, ješitnost a lehkomyslnost
-
přehnaná psychopatologizace
teorie zločineckých typů – r.1890 - reevidace předchozí teorie
a) rozený zločinec
b) pachatelé rození
c) pachatelé duševně nemocní
d) pachatelé příležitostní
e) pachatelé recividující
f) pachatelé náhodní
Hans Gross
- není podstatné zkoumání úchylek ale normální lidskou psychiku
- zdůrazňuje, že pro soudce vedle právnických znalostí jsou podstatné psychologické znalosti
5 základních oblastí
zkoumání forenzní psychologie:
a) kriminalistická psychologie
b) soudní psychologie
c) penitenciární psychologie (trestu se
týkající)
d) postpenitenciární psychologie
e) kriminologická psychologie
a) kriminalistická
psychologie
- využití psychologie v rámci objasňování a vyšetřování kriminálních případů
- psychologie výpovědi
- výslech (jakýsi rozhovor), jehož výsledným produktem je výpověď – zkoumání věrohodnosti výpovědi
výslechové chyby vyšetřovatele
- průběh výsledku ovlivňuje řada faktorů (osobní psychologie) na straně
vyšetřovatele i vyšetřujícího
- do popředí vystupuje temperament a inteligence aktérů
a)
haló efekt
- vyslýchající vnímá výhradně na základě jedné charakteristiky - nevšímá si celku
osobnosti
- vyslýchaný se může chovat jakkoli, ale vyslýchající má představu danou předem (mylnou představu)
b)
první dojem
- vyšetřovatel odmítá brát v potaz příznaky, které první dojem zpochybňují, odmítá změnit
názor
c) referenční rámec
- zkostnatělost vyšetřovatele – určité zkušenosti vyšetřovatele
- fixace určitých kognitivních schémat
d) idiosynkrazie
- přecitlivělost až nesnášenlivost
spontánně vyvolávaná specifickými podněty (typický zevnějšek, chování, zabarvení hlasu, gesta vyslýchaného, na které je
vyslýchající alergický) - vyšetřovatel ztrácí trpělivost
e) protipřenos
- v rámci
psychoanalýzy - vnitřní problémy terapeuta vstupují do výslechu - vyšetřující si řeší vlastní problémy
f)
sociální stereotypy - přerůstá v předsudky
- dochází k tomu, že určitého jedince vnímáme
s příslušností k nějaké skupině
g) pygmalion efekt
- určitá osoba svými představami o
druhém ovlivňuje jeho chování
- u výslechu, když je vyslýchaným osoba mladistvá či se sníženou inteligencí
-
všechny chyby lze zmenšit sebepoznáním (aby mohli poznat ostatní, musí se napřed poznat sami) a schopností empatie (vcítit
se do nitra druhého)
polygraf – fyziodetekce = detektor lži
- specifická metoda vyšetřování
- podstatou je
asociační test, kdy zkoumané osobě jsou v laboratorních podmínkách předesílány podněty a zaznamenávají se fyziologické reakce na ně
- vše, co člověk cítí, je doprovázeno určitými fyziologickými procesy, které probíhají autonomně (nezávisle na naší vůli)
-
tzv. otázky kritické, v nichž se lze čekat, že v nich k reakci dojde pouze u určité osoby
b) soudní
psychologie
- představuje relativně samostatnou oblast¨
- pojednává o psychologických souvislostech spjatých se
soudním projednáváním případu
- soudně znalecká psychologická činnost
- řídí se ustanoveními zákona o
znalcích
- jedním z důkazních prostředků
- v případech, kdy se chce zjisti, zda pachatel jednal z nějaké pohnutky
c) penitenciární psychologie
- zabývá se výkonem trestu - vězeňská psychologie
d) postpenitenciární psychologie
- zabývá se opětovným začleňováním do společnosti - „postpéče“
penitenciární i postpenitenciární psychologie by měly na sebe navazovat, ale to je podceňováno jejich účelem je, aby se naplnil
smysl trestu – náprava odsouzeného
Zones.sk – Zóny pre každého študenta