Forenzní psychologie

Forenzní psychologie

– definice: forenzní psychologie je aplikovaná psychologická disciplína, která se zabývá chováním a požíváním v situacích regulovaných právem (právem trestním)

– soudní psychologie jen součástí forenzní psychologie

– spjatost s praxí – forenzní psychologové pomáhají soudcům, advokátům, vyšetřovatelům…

– čerpá i z dalších psych. disciplín (např. psychologie osobnosti, sociální psychologie.)

– spjatost s právními vědami
poznatky se využívají v kriminalistice, kriminologii (věda o trestných činech, pachatelích, trestním řízení a trestech), penologii (věda o výkonu trestu)

historie

od 18.století – „co se odehrává v nitru zločince“ – pohnutky trestních činů, duševní život pachatelů

Cesare Beccaria

– jedním z prvních odpůrců trestu smrti

– stál u zrodu moderního trestního práva

– zásada legality práva („není zločinu a není trestu bez zákona“), snaha společenské trestání humanizovat, každý zločinec je součást společnosti

Cesare Lombozo

teorie rozeného zločince

– zločinecké zaměření lze zjistit na základě měřitelných duševních a především tělesných znaků

psychická stigmata: citlivost vůči bolesti, krutost, zvýšený sexuální pud, ješitnost a lehkomyslnost

– přehnaná psychopatologizace
teorie zločineckých typů – r.1890 – reevidace předchozí teorie

a) rozený zločinec

b) pachatelé rození

c) pachatelé duševně nemocní

d) pachatelé příležitostní

e) pachatelé recividující

f) pachatelé náhodní

Hans Gross

– není podstatné zkoumání úchylek ale normální lidskou psychiku

– zdůrazňuje, že pro soudce vedle právnických znalostí jsou podstatné psychologické znalosti

5 základních oblastí zkoumání forenzní psychologie:

a) kriminalistická psychologie

b) soudní psychologie

c) penitenciární psychologie (trestu se týkající)

d) postpenitenciární psychologie

e) kriminologická psychologie

a) kriminalistická psychologie

– využití psychologie v rámci objasňování a vyšetřování kriminálních případů

– psychologie výpovědi – výslech (jakýsi rozhovor), jehož výsledným produktem je výpověď – zkoumání věrohodnosti výpovědi

výslechové chyby vyšetřovatele

– průběh výsledku ovlivňuje řada faktorů (osobní psychologie) na straně vyšetřovatele i vyšetřujícího

– do popředí vystupuje temperament a inteligence aktérů

a) haló efekt

– vyslýchající vnímá výhradně na základě jedné charakteristiky – nevšímá si celku osobnosti

– vyslýchaný se může chovat jakkoli, ale vyslýchající má představu danou předem (mylnou představu)

b) první dojem

– vyšetřovatel odmítá brát v potaz příznaky, které první dojem zpochybňují, odmítá změnit názor

c) referenční rámec

– zkostnatělost vyšetřovatele – určité zkušenosti vyšetřovatele – fixace určitých kognitivních schémat

d) idiosynkrazie

– přecitlivělost až nesnášenlivost spontánně vyvolávaná specifickými podněty (typický zevnějšek, chování, zabarvení hlasu, gesta vyslýchaného, na které je vyslýchající alergický) – vyšetřovatel ztrácí trpělivost

e) protipřenos

– v rámci psychoanalýzy – vnitřní problémy terapeuta vstupují do výslechu – vyšetřující si řeší vlastní problémy

f) sociální stereotypy – přerůstá v předsudky

– dochází k tomu, že určitého jedince vnímáme s příslušností k nějaké skupině

g) pygmalion efekt

– určitá osoba svými představami o druhém ovlivňuje jeho chování

– u výslechu, když je vyslýchaným osoba mladistvá či se sníženou inteligencí

– všechny chyby lze zmenšit sebepoznáním (aby mohli poznat ostatní, musí se napřed poznat sami) a schopností empatie (vcítit se do nitra druhého)

polygraf – fyziodetekce = detektor lži

– specifická metoda vyšetřování

– podstatou je asociační test, kdy zkoumané osobě jsou v laboratorních podmínkách předesílány podněty a zaznamenávají se fyziologické reakce na ně

– vše, co člověk cítí, je doprovázeno určitými fyziologickými procesy, které probíhají autonomně (nezávisle na naší vůli)

– tzv. otázky kritické, v nichž se lze čekat, že v nich k reakci dojde pouze u určité osoby

b) soudní psychologie

– představuje relativně samostatnou oblast¨

– pojednává o psychologických souvislostech spjatých se soudním projednáváním případu

– soudně znalecká psychologická činnost

– řídí se ustanoveními zákona o znalcích

– jedním z důkazních prostředků

– v případech, kdy se chce zjisti, zda pachatel jednal z nějaké pohnutky

c) penitenciární psychologie

– zabývá se výkonem trestu – vězeňská psychologie

d) postpenitenciární psychologie

– zabývá se opětovným začleňováním do společnosti – „postpéče“

penitenciární i postpenitenciární psychologie by měly na sebe navazovat, ale to je podceňováno jejich účelem je, aby se naplnil smysl trestu – náprava odsouzeného