Socializace a deviace

socializace
-  sociální procesy, v jejichž průběhu si děti osvojují sociální normy a hodnoty a utvářejí si své vlastní „já“, do jisté míry probíhá celý život
-  univerzální kulturní prostředek k zajištění kontroly chování a myšlení členů společnosti
-  cílem je zformovat bytost, která se bude i o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem ostatních členů skupiny
-  bez uspokojivé socializace:
-  není jedinec schopen vstupovat do běžných interakcí s druhými členy skupiny - sociálně narušení jedinci
-  není společnost schopna předat své základní normy a hodnoty následující generaci a rozpadá se
-  socializační procesy probíhají prostřednictvím socializačních mechanismů –

hlavně výchovný systém, + další systémy a subsystémy (právní, politický)

- cíle a účely jejich činnosti či hodnotová orientace úzce spjaty s jasně vymezenými normami či pravidly jednání a sankcemi za jejich porušování
 
socializace v tradiční společnosti
-  sociální kontrola všudypřítomná – ovládala chování člověka od narození do smrti
moderní společnost
-  urbanizace rozbila tradičních komunit a vytvořila prostor pro setkávání neznámých
-  vytváření protikladných socializačních tlaků
-  vytvoření prostorů s extrémně nízkou sociální kontrolou – ohniska sociální patologie – nebezpečí anomie
 
socializace člověka = proces vývoje od stadia bezmocného novorozence až po osobu, která si dobře uvědomuje sebe samu a orientuje se ve své vlastní kultuře
 
raná fáze socializace
-  všechny děti – vrozená schopností rozlišovat mezi různými smyslovými vjemy a reagovat na ně

úsměv: vrozená reakce, která není naučená a dokonce ani navozená tím, že dítě vidí, jak se usmívají ostatní
do 3 týdnů: rozpoznání matky (hlavního opatrovníka)
po 7 měsících: upevnění vazby dítěte na jeho opatrovníka
-  vytváření vazeb ke konkrétním jedincům = jeden z mezníků v socializaci
-  nezbytné, aby měly příležitost si vytvářet vazby k jednomu nebo několika jedincům, ať už je mezi nimi jejich vlastní matka nebo ne
2 a 3 rok: schopnost chápat interakce a emoce jiných členů rodiny
od 1 roku – význam hry
-  napodobování chování dospělých
-  okolo 4 let – zapojování do kooperativní činnosti
od 4-5 let– učení se kázni a sebeovládání
ve věku pěti let – se stává autonomním jedincem
 
teorie mateřské deprivace
-  pokud malé dítě neprožije blízký a láskyplný vztah s matkou (nebo jiným jedincem), bude v dalším průběhu života trpět těžkými poruchami osobnosti
-  dochází k jazykové a intelektuální retardaci
-  není důležitá pouze láska, ale i pocit bezpečí (který poskytuje pravidelný kontakt se známou osobou)
 
teorie vývoje dítěte
kladou důraz na různé aspekty formování sociálních vlastností člověka
a) citovost
-  Sigmund Freud – jak malé dítě čelí úzkostem, emocionální aspekty vývoje
-  naše chování je ovlivňováno nevědomím a tím jak do dospělosti přenášíme mechanismy potlačování úzkosti, které jsme si osvojili v rané fázi života
-  děti se učí ovládat svoje puzení – potřeby a touhy nemohou být pokaždé okamžitě uspokojeny
oidipovské stadium – ve fázi, kdy se děti dokáží na čas vzdát společnosti rodičů (4-5 let)

překonání Oidipovského komplexu (erotická touha po rodičích) – významné stadium rozvoje nezávislého já
b) kognitivita
-  Jean Piaget – způsob jak se děti učí přemýšlet o sobě a svém okolí
-  děti nejsou pasivními příjemci, ale vybírají a interpretují
stadia kognitivního vývoje
a) senzomotorické stadium (narození-2 roky)
-  učí se rozeznávat věci od osob
-  učí se pomocí dotyků, přemisťování předmětů – fyzicky zkoumají své okolí
b) preoperační stadium (2 – 7 let)
-  učí se ovládat svůj jazyk, získávání schopností používat slov jako symbolů
-  jsou egocentrické – vykládají svět výlučně z vlastního pohledu

nejsou schopné souvislého rozhovoru s někým jiným
c) stadium konkrétních operací (7-11 let)
-  zvládání abstraktních logických pojmů

chápání kauzálních vztahů, schopnost vykonávat základní matematické operace
d) stadium formálních operací (11-15 let)
-  učí se chápat vysoce abstraktní a hypotetické otázky
první tři stadia univerzální, ale ne všichni dosáhnou stadia formálních operací – závisí na vzdělávacích procesech
c) vytváření vědomí sebe sama – jáství
-  G.H.Mead – jak se dítě učí používat pojem já
-  děti se vyvíjejí jako sociální bytosti především tak, že napodobují to, co se děje kolem nich

- nejprve hrou – napodobování dospělých

- přejímání role druhého – získávání pocitu vlastního já
-  sebeuvědomění dosahujeme, když začneme rozlišovat mezi oběma formami já (anglicky „me“ a „I“ )
a) „I” = nesocializované dítě, spontánní já

b) „me” = sociální já
-  kolem 5 roku se dítě stává svébytnou bytostí
-  další stadium – kolem 8-9 roku – sklon k organizovanému hraní – začínají rozumět všeobecným hodnotám a mravním normám
 
životní cyklus
-  jednotlivá stadia lidského života nemají jen biologickou, ale i sociální povahu¨
-  vliv: kulturní rozdíly, materiální podmínky
a) dětství
-  v moderní společnosti – výrazná a vymezená fáze života
-  v tradiční společnosti - po uplynutí delší fáze dětství (období závislosti) přímo následovalo přidělení pracovních úloh - ve středověku dětství jako zvláštní fáze neexistovalo
b) dospívání = puberta
-  dospívající = adolescent = teenager
-  specifické pro moderní společnost
-  období, kdy se jedinec stává schopným dospělé sexuální aktivity a reprodukce
-  v tradiční společnosti s konkrétními rituály ohlašujícími přechod k dospělosti, bývá snazší se vyrovnat s procesem psychosociálního zrání
-  období formálního vzdělávání
c) mladý dospělý
-  nová specifická etapa osobního a sexuálního vývoje v moderní společnosti
-  po dovršení 20-ti let si mladí lidé často berou oddechový čas, aby mohli cestovat a hledat si místo v sexuálním, politickém a náboženském životě
-  díky prodlouženému období vzdělávání
d) střední věk
-  dnes – větší svoboda jedince, ale také větší zodpovědnost, která může přinášet napětí a potíže
-  nepředpokládá se, že jedinec bude dělat celý život totéž
fenomén krize středního věku – pocit neuspokojení svých tužeb; ženy mají pocit, že ztratily veškerou společenskou hodnotu
e) stáří = třetí věk
-  v tradičních společnostech starším lidem prokazována značná úcta (stařešinové měli významné slovo v důležitých věcech)
-  v průmyslových společnostech staří lidé ztrácejí autoritu jak v rodině, tak v širším společenském kontextu
f) smrt a střídání generací
-  v dnešním západním světě je smrt vnímána jako konec života jedinečného „já“, ne jako součást procesu obnovy generací
-  v tradičních kulturách, v nichž děti, rodiče a prarodiče často žijí ve stejné domácnosti, si lidé obvykle zřetelně uvědomují souvislost mezi smrtí a střídáním generací
-  náš postoj ke smrti se změnil také v důsledku oslabení náboženské víry
 
resocializace
-  za určitých podmínek u dospělých jedinců
-  = rozpad dosud přijímaných hodnot a vzorců chování, po němž následuje přijetí radikálně nových, radikálně odlišných - změna postoje a osobnosti
-  v mezních situacích – nastává regrese v procesu socializace – pouze extrémní verze normálních projevů socializace v jiných prostředích (osobnost, hodnoty a postoje se mění v průběhu života)
-  okolnosti – např. vstup jedince na půdu instituce omezující svobodu (psychiatrická léčebna, vězení, kasárna, koncentrační tábor)
vězni koncentračních táborů
-  na začátku šok z uvěznění, odtržení od rodiny a přátel
-  nový vězni - snaha o zachování dřívějšího způsobu chování – nemožné; nebo chování jako děti (ztráta pojmu o čase, schopnosti myslet dopředu)
-  dlouhodobí vězni – neschopnost vybavit si věci z předchozího života – napodobování postojů a chování samotných dozorců
jedinci podrobení násilným výslechům, vymývání mozku
-  na počátku snaha vzdorovat vystavenému tlaku - zdánlivá regrese k infantilnímu chování
-  resocializace – když se vzorem stává nositel autority (začínají cítit sympatie k mučiteli)
 
Konformita a deviace
-  společenský život člověka se řídí určitými normami nebo pravidly
-  normy, jimiž se naše chování řídí, propůjčují sociálnímu životu určitý řád a činí jej předvídatelným
 
-  ne každý se za všech okolností podřizuje tomu, co se od něj ve společnosti očekává
-  všichni - konformisty (přizpůsobení, odpovídající), narušiteli daných pravidel i tvůrci nových
 
deviantní chování (=odchylné chování)
-  způsoby chování, které nejsou konformní vůči normám či hodnotám zastávaným většinou členů určité skupiny nebo společnosti
-  normy a hodnoty v různých kulturách a subkulturách výrazně liší - odlišné hodnocení toho, co je deviantní - co se v určité kultuře považuje za normální, v jiné kultuře je vnímáno jako deviantní
-  nikdo neporušuje všechna pravidla – nikdo nedodržuje všechna pravidla
 
deviace - jednání, které není konformní vůči některé normě či soustavě norem, kterou velké množství osob v dané společnosti akceptuje

většina z nás se za určitých okolností prohřešuje proti všeobecně přijímaným pravidlům chování
deviantní subkultury – deviace se netýká jen jedinců, ale i skupin (kult Hare Krišna, bezdomovci)
 
společenská pravidla nebo normy většinou dodržujeme protože jsme si na ně v procesu socializace zvykli
(pravidla jazyka a pravopisu),  jiné typy norem dodržujeme vědomě (pravidla silničního chování)

sankce
-  všechny společenské normy provázejí sankce, aby podpořily konformitu a chránily před nekonformním jednáním
-  = jakákoli reakce ostatních na chování jednotlivce nebo skupiny, jejímž cílem je dodržování dané normy
 
a) pozitivní - odměna za konformní jednání
b) negativní - trest za nekonformní jednání
 
a) formální – když existují pevně stanovené skupiny lidí nebo organizace, které mají za úkol zajišťovat dodržování určitých norem
a) pozitivní formální sankce (udělování vyznamenání za statečnost, hodností, diplomů a medailí za úspěchy)
b) negativní formální sankce - zákony představují formální sankce definované vládami jako pravidla, která musí občané daného státu dodržovat (pokuta, odnětí svobody, poprava)
b) neformální – spontánní reakce na dodržování norem
a) pozitivní neformální sankce - (slovní ocenění, úsměv, poplácání po zádech)
b) negativní neformální sankce - (verbální narážky nebo kritika)
 
-  formální sankce – efektivnější a zjevnější × neformální sankce – zásadní význam
- snaha získat uznání rodiny, přátel a kolegů nebo se vyhnout zesměšnění, hanbě či odmítavému postoji okolí - ovlivňuje chování lidí více než formální odměny či tresty
 
zločin = trestný čin
-  jednání, které porušuje zákon
-  změny v hodnocení zločinů, jejich relativní závažnosti a způsobu trestání
 
zločin v minulosti
-  nejtěžšími zločiny byla provinění náboženské povahy nebo proti majetku panovníka či šlechty (kacířství, svatokrádež, rouhání, pytlačení poddaného) - nejpřísnější tresty × dnes považovány za drobné přečiny¨
-  vražda nebyla hrdelním zločinem - zaplacení stanovené sumy příbuznému oběti nebo krevní msta
změny způsobu trestání
-  do počátku 19.st. - zločiny byly zřídka trestány vězením (pouze obvinění čekající na popravu)
-  hlavními způsoby trestání - tělesné tresty (vsazení do klády, bičování, cejchování...)
moderní vězení
-  vyvinula se spíše z chudobinců než z někdejších šatlav a žalářů
-  chudobince - pro tuláky, nemocný lidi, přestárlí, slabomyslní, postižení duševní chorobou
-  v 18.st. se vězení, nemocnice a ústavy pro choromyslné od sebe postupně oddělily
-  zbavení svobody se začalo považovat za efektivnější způsob, jak čelit zločinnému jednání - vězení vštípí zločincům prosté ctnosti jako kázeň a konformitu - upuštěno od veřejného trestání i od trestu smrti
-  nejzávažnějším zločinem se stala vražda

Teorie deviace:
 
biologické teorie
-  Paul Broca – zvláštnosti na lebkách a mozcích zločinců
-  Cesare Lambroso – někteří lidé se rodí s kriminálními sklony - kriminální typy lze identifikovat podle tvaru lebky
-  vlivy dědičnosti - studium rodokmenů × genetické předpoklady nelze oddělit od vlivu okolí
-  William Sheldon – rozlišil tři hlavní typy lidské fyziognomie
a) mezomorfní – svalnatí, atletičtí – mnohem více náchylnější ke zločinnému jednání
b) ektomorfní – hubení
c) endomorfní – tělnatí
 
psychologické teorie
-  myšlenky Sigmunda Freuda - u menšiny jedinců se rozvíjí „amorální“ (= psychopatická) osobnost
-  náš smysl pro morálku - původ v sebeomezeních, která si děti vštěpují v rané fázi vývoje - některé děti si tato omezení nikdy nevytvoří - chybí jim základní smysl pro morálku - psychopati (=považováni za uzavřené, bezcitné jedince, kteří mají potěšení ze samoúčelného násilí)
-  není jasné, zda psychopatické rysy nutně predisponují ke zločinu
-  mnoho různých trestných činů - nelze předpokládat, že všichni jejich pachatelé sdílejí určité psychologické rysy
 
sociologické teorie
-  snaha najít sociální příčiny zločinu: sociálně-hmotné poměry, míra identifikace s určitou skupinou, potřeba soudržnosti
-  o tom, co bude považováno za zločin, rozhodují společenské instituce  (policie, soudy a nápravná zařízení)
-  velké majetkové a mocenské rozdíly, významně ovlivňují příležitosti (krádeže nebo vloupání - obvykle dílem příslušníků chudších vrstev × tzv. zločiny bílých límečků: zpronevěra, podvody a daňové úniky)
 
a) teorie diferenciální asociace
-  klade důraz na interakce s ostatními
-  ve společnosti, s mnoha různými subkulturami, povzbuzují některá sociální prostředí sklon k nelegálním činnostem, zatímco jiná ne
-  skupina lidí, s nimiž se jedinec sdružuje, jej ovlivňuje ve prospěch zločinu nebo proti němu
 
b) teorie anomie
-  anomie jako příčina zločinu
-  Durkheim

v moderní společnosti jsou odbourávány tradiční normy a požadavky, aniž by byly nahrazeny novými - anomie vzniká tam, kde chybějí jasné normy, jimiž by se chování v určité oblasti společenského života řídilo - lidé se cítí dezorientovaní, nejistí - sklony k sebevraždě
-  Robert K.Merton

anomie: napětí, kterému je jedinec vystaven v důsledku konfliktu mezi akceptovanými normami a společenskou realitou - velký tlak – lidé se prosazují jakýmikoli prostředky – i nelegitimními
-  možné reakce na tento konflikt

(konflikt mezi hodnotami, které společnost hlásá a omezenými prostředky k jejich dosažení)
a) konformisté - přijímají všeobecně sdílené hodnoty i konvenční způsoby k jejich dosahování (většina populace)
b) inovátoři –přijímají hodnoty uznávané společností, ale usilují o ně nelegitimními způsoby (zločinci, kteří se snaží nelegálně zbohatnout)
c) ritualisté – nadále se podřizují společensky akceptovaným normám, přestože ztratily ze zřetele hodnoty, které jejich činnost původně stimulovali (např.ti co se usilovně věnují nudné práci)
d) odpadlíci – odmítli hodnoty i způsoby k jejich dosažení (členové svépomocné komuny)
e) rebelové – odmítají existující hodnoty a normy a aktivně se je snaží nahradit jinými a změnit strukturu sociálního systému (radikální politická hnutí)
 
d) etiketizační teorie = teorie nálepkování
-  deviace se nechápe jako soubor charakteristických rysů jednotlivců nebo skupiny, ale jako proces interakce mezi deviantní a nedeviantní částí populace – lidé dostávají etiketu deviantů
-  hlavním zdrojem etiket - ti, kdo představují síly zákona a pořádku

- etiketování odráží mocenskou strukturu společnosti (pravidla vymezující deviaci určují zpravidla bohatí lidé chudým, muži ženám, starší lidé mladším, etnické většiny menšinám)
a) primární deviace – první prohřešek – jakmile je dospívající ocejchován jako delikvent, zůstává mu stigma kriminálníka - posléze se uchyluje k dalšímu kriminálnímu jednání
b) sekundární deviace - když jedinec přijme etiketu, kterou dostal a začne sám sebe vnímat jako deviantního
-  proces „učení se deviaci“ bývá umocňován institucemi, jejichž smyslem je deviantní chování napravovat (polepšovnami, vězeními, psychiatrickými léčebnami)
 
e) teorie racionální volby
-  lidé kteří nejsou ke kriminální činnosti přinuceni, ale aktivně se pro ni rozhodují – činí tak úmyslně s vědomím rizika dopadení – obvykle proto, že se domnívají, že rizika jim za to stojí
-  rozhodnutí o kriminální činnosti má mnoho společného s běžným rozhodováním nedeviantní povahy
Zones.sk – Zóny pre každého študenta
https://www.zones.sk/studentske-prace/psychologia/3497-socializace-a-deviace/