– skupina lidí, kteří žijí na určitém území, podléhají témuž systému politické autority a moci, uvědomují si že mají jinou identitu než ostatní skupiny žijící v jejich sousedství
– běžné použití termínu – zvláštní sdružení lidí, skupina lidí s vysokou prestiží, společnost jakéhokoli druhu
– sociologické použití termínu – pro velký komplex lidí a lidských vztahů, jako označení týkající se systému interakce
– významný zprostředkující článek mezi člověkem jako izolovaným individuem a společností jako globálním sociálním útvarem
– zásadní význam pro povahu člověka – v jakých skupinách žije
pro společnost – z jakých skupin se skládá
– skupina – když určitý člověk má něco společného s řadou druhých lidí, tato skutečnost ovlivňuje jeho jednání vůči nim a odlišuje ho od ostatních lidí mimo skupinu
a) malé skupiny – rozhodující není numerický počet, ale způsob jejího kontaktu – umožňují bezprostřední kontakt tváří v tvář (face to face) – počet by neměl přesahovat 20-40 let
b) velké skupiny – budují svůj pocit identity na základě interakce v malých skupinách
a) primární – osobní vztahy laděny intimně – vztah ke skupině se tvoří skrze vztahy k jejím jednotlivým členům
b) sekundární – vztah ke svým kolegům se získává na základě toho, že je členem stejné skupiny
formální × neformální – podle stupně, v němž jsou explicitně vytvářeny pozice členů a jejich vzájemná práva a povinnosti
a) členské – jedinec aktuálně náleží do skupiny
b) referenční – jedinec nemusí být jejím členem, přestože má stejné hodnoty a jednání
a) skupina my (in group) – jedinec se považuje za člena skupiny
b) skupiny oni (out group) – opak referenční – distancuje se od těch, které nazývá oni
primární skupiny
– základní role při vytváření společenského profilu a ideálu jedince
– formuluje základním způsobem osobnost jedince
– znaky
– přímý kontakt jednotlivých členů
– nespecializovaný, univerzální charakter
– relativní trvanlivost
– malý počet členů
– relativní intimnost vzájemných vztahů
– např. rodina, kroužek přátel a jiná uskupení
mechanismus utváření osobnosti člověka v primárních skupinách – znaky: (Z.Baumann)
a) vštěpování cílů jednání – utváření vztahu k určitým hodnotám
b) vštěpování prostředků, jejichž pomocí se má dosahovat uvedených cílů
c) určování a vštěpování norem jednání – horních a dolních hranic jednání
obvykle vyžadování konformismu (na univerzitě – plnění studijních povinností)
– dolní hranice – oblast anomického chování – odmítnutí kodexu skupiny (neplnění povinností)
– horní hranice – sféra nekonformního chování – přílišná horlivost (přehnané biflování)
d) poskytování motivací zdůvodňující snahu o dosažení cílů, které skupina propaguje (ideologie)
e) stanovení a propagování vzoru chování, který se skládá z výše popsaných cílů, prostředků, norem a motivací
f) hodnocení skutečného chování členů skupiny
g) používání sankcí, podle toho v jaké míře se shoduje skutečné chování se vzorem chování
sankce udržují disciplínu členů skupiny
– pozitivní sankce –prestiž, úcta
– negativní sankce – zbavení prestiže, demonstrace nedůvěry, veřejná výtka, zbavení funkce
nejvyšším trestem – vyloučení ze skupiny
skupiny s formálními, neosobními pojítky mezi členy
– velké skupiny, velké územní rozptýlení členů
– organizace – dělení na politické, ekonomické, kulturní, náboženské, sportovní, výchovné…
– vznik zvláštní
funkce regulování a koordinace jiných lidí – zvláštní kolektivy, které plní tuto roli
moc – schopnost prosadit svou vůli i proti
vůli ostatních
autorita – schopnost prosadit vlastní vůli se souhlasem ostatních
metody k dosažení závaznost rozhodnutí
a) donucení
– možnost přinutit objekt moci ke konformnímu jednání i proti jeho vůli
– formy donucení
a) fyzické donucení nebo násilí
spojeno s používáním prostředků donucení – ozbrojené oddíly, vězení, trestní tábory
dnes se užívá výlučně ve státní organizaci v souhlase s platným zákonodárstvím
b) ekonomické násilí
hrozba materiálních ztrát
forma zadržení části nebo celého výdělku n. zaplacení peněžité pokuty
c) nátlak veřejného mínění – nátlak okolí
hrozba ztráty prestiže, oslabení úcty
b)
autorita
– rozhodnutí se plní bez praktického použití některé formy donucení
– poslušnost vůči rozhodnutí se stala vnitřním příkazem
– proces přeměny této poslušnosti na vnitřní příkaz se neobejde bez praktického použití donucení
– autorita – určitá psychická stopa dříve používaného donucení
– čistá autorita není možná – donucení je
její součástí in potentia
c) manipulace
– využití pozitivních sankcí
– systém odměn k povzbuzení žádoucího jednání
charakter materiální nebo prestižní (zvýšení výdělku, prémie, pochvaly, diplomy, postup v organizační hierarchii)
Typologie historických společností – sociologická
– spjato s evoluční teorií
– nahrazuje dělení společností na prvobytně pospolnou, feudální n.antiku, středověk, novověk
– ovlivněno základními typy diferenciace
a) diferenciace segmentární – charakteristické pro archaickou společnost
b) diferenciace stratifikační – tradiční společnost
c) diferenciace funkcionální – moderní společnost
kulturní univerzálie
– společné znaky všech nebo téměř všech společností
– jazyk, forma rodiny, instituce manželství, náboženské rituály, majetková práva, zákaz incestu, umění, tanec, zdobení těla, hry, dávání darů, žertování, hygienická pravidla
– v každé kategorii existuje mnoho různých variací, v různých kulturách se definice významně liší
a) archaické společnosti
– segmentární společnost – společnosti podobného způsobu života mezi nimiž není žádné užší spojení
– lidé žili v malých tlupách, kmenech – nepřesahují 30-40 osob
lovci a sběrači
– nejstarší typ lidské společnosti
– získávali obživu lovem, rybařením a sbíráním jedlých rostlin rostoucích ve volné přírodě
– společné rysy:
– nerovnost se projevuje v malé míře
– jsou neustále v pohybu (nemají žádné dopravní prostředky) – každým rokem migrují
– nemají stálé složení
– rozdíly ve společenském postavení vyplývají výlučně z rozdílu věku a pohlaví
– nemají velký zájem o rozvoj hmotného bohatství
– jejich hlavní hodnoty jsou náboženské povahy
pastevci
– společné rysy:
– hlavním zdrojem obživy jsou domestikovaná zvířata
– migrují z jedné oblasti do druhé v závislosti na ročních obdobích
– k přesunům využívají zvířata
– rozsáhlejší komunity
– větší majetková a mocenská nerovnost (náčelníci, vůdci kmenů a přední bojovníci
mají značnou osobní moc)
zemědělci
– společné rysy:
– hlavním zdrojem obživy je pěstování různých plodin
– žijí ve větších komunitách a usedle – mohou vznikat obchodní a politické vazby
– shromažďují větší množství hmotných statků
b) tradiční společnosti – předmoderní
– početně veliké, složitě strukturované a hierarchické
– založené na rozvoji měst
– výrazné nerovnosti v bohatství i v moci
– spojeny s vládou králů, císařů
– = civilizace, tradiční státy – většina z nich říšemi, zahrnující i jiná národní společenství
– významná část obyvatelstva se přímo nepodílela na výrobě potravy
– přísně stratifikačně diferencována – rozdělení společnosti na aristokraty a zbytek obyvatel
– podstatná rozhodnutí legitimována tradicí
c) moderní společnost – průmyslová
– důvodem, proč zanikly tradiční státy, industrializace (= nástup strojní výroby) – vznik v Anglii jako výsledek „průmyslové revoluce“, zahájené v 18.st.
– tempo technických inovací velmi rychlé
– většina zaměstnaného obyvatelstva pracuje v továrnách nebo úřadech
– vysoký stupeň urbanizace – většina lidí žije ve městech, kde se vytvářejí pracovní místa
– společenský život se stává neosobnějším a anonymnějším
– velké organizace ovlivňují životy prakticky všech lidí – přímý vliv
– industrializace urychlila cestování a komunikaci, což umožnilo vznik integrovanějších „národních“ společenství
– průmyslové společnosti byly prvními národními státy v moderním slova smyslu
– radikální přeměna role trhu – stávají se komplexním seberegulujícím tržním systémem
přeměna půdy a práce na zboží – vznik jejich tržní ceny (mzda a renta)
industriální společnost
– soudobá, technicky vyspělá společnost s určitými společnými znaky v ekonomice, kultuře
– společnost, kde převládá průmyslová velkovýroba, jejím znakem je moderní průmyslový velkopodnik
– charakterizována výrobou zboží
hlavní znaky
a) podnik úplně oddělen od rodinných svazků
b) průmyslový podnik vede k novému typu dělby moci
c) průmyslový podnik předpokládá akumulaci kapitálu
d) dochází ke koncentraci pracovního místa a pracovní síly
– také označení – společnost blahobytu, společnost středního stavu, společnost volného času
– společnost práce a výkonu, ve které se stupňuje životní tempo
– naráží na meze – nebezpečí vyčerpání energetických zdrojů, přelidněním velkoměst, znečištění životního prostředí
požadovaná změna
životní orientace – postcivilizační, postkapitalistická společnost
postindustriální společnost
– Daniel Bell, Alain Touraine
– formuje se zcela nová vládnoucí elita – vědci a technologové
– přechod od výroby k ekonomickému růstu
řízenému na základě informací
hlavní znaky
a) přechod od hospodářské výroby k ekonomice služeb
b) převaha třídy odborníků a techniků
c) priorita technických znalostí
d) plánování technologického růstu
e) vytvoření intelektuální technologie
– přesun pracovních sil do sektoru služeb
– nejdůležitějším typem vědění – teoretické poznání
– věda a technika určují sociální, kulturní a ekonomické změny
– změny v profesní struktuře – pracovníci duševní a inženýrsko-technický
– expanze vzdělání, vědeckého výzkumu, administrativní správy
– meritokracie – moc technické a odborné inteligenci
–
postmoderní společnost
– technologická změna
– společnost se může vyvíjet pluralisticky
– jakoby kulturní replika postindustriální společnosti
hlavní rysy
a) společnost založená na vyspělé technologii, fascinovaná informační explozí a nadšená konzumními možnostmi a mediálními obrazy
b) nepotřebuje tradici, distancuje se od minulosti
c) je diferenciovaná procesem opačným k procesu, který vymezoval modernitu jako integraci –diferenciace, která se projevuje nejen ve sféře profesní, ale především v kulturní
postmoderní × postindustriální
postmoderní – odkazuje k modernitě jako
svému východisku, akcentuje politické a kulturní faktory života
postindustriální – označení odkazuje k technicko-ekonomickému
východisku
funkcionálně diferenciovaná
– pojetí společnosti jako systému
– společnost se sestává z mnoha specializovaných oblastí, které jsou na sobě funkcionálně závislé, nejsou uspořádány hierarchicky či vertikálně
– žádná z nich nemá jednoznačně dominantní
– sociální systémy – ekonomika, politika, právo, věda…
– změna jednoho systému vyvolá změny v ostatních, ale kontrola a regulace podléhá specifickým vlastnostem každého z nich
moderní společnosti neustále produkují problémy a zároveň vytvářejí mechanismy k jejich řešení.
rozdělení moderní společnosti
a) první svět
– průmyslové státy Evropy, USA, Kanada, Austrálie, Japonsko
– prošly procesem industrializace
– vyznačují se tržní ekonomikou
– protipólem zemí druhého světa
b) druhý svět
– komunistické společnosti tehdejšího SSSR a východní Evropy
– vyznačovaly se centrálně plánovanou ekonomikou¨
– podíl soukromé sféry byl velmi malý
c) třetí svět
– oblasti Afriky, Asie, Jižní Ameriky
– méně rozvinuté, rozvojové země