Buržoazní revoluce v Anglii a Nizozemí

ANGLIE
Po smrti Alžběty I. roku 1603 nastoupila na trůn dynastie Stuartovců, která spojila Anglii, Irsko a Skotsko pod jednoho krále.
Jakub I. (1603-1625) byl syn skotské královny Marie Stuartovny; smířlivá politika vůči Španělsku, kritizován poté, co odmítl pomoci svému zeti Fridrichu Falckému; vážnější krize nastala až za vlády jeho syna Karla. Byl proti válce.
Karel I. (1625-1649) se pokouší posílit absolutistickou moc na úkor práv parlamentu: vybírá daně bez souhlasu parlamentu, zavádí mimořádné daně a cla, nutí podnikatele a obchodníky k půjčkám, které nevrací; za peníze poskytuje výhradní práva na výrobu a prodej např. mýdla, uhlí a soli; rozprodává úřady. Parlament protestoval a byl rozpuštěn, Karel jej od roku 1629 přestal svolávat.

Většina rozporů v anglické společnosti se projevovala v podobě náboženských sporů: anglikánská církev - je státním náboženstvím (od Jindřich VIII.); katolická menšina, kterou ostatní nenávidí, král se k ní chová smířlivě; puritáni - odpůrci králova režimu i anglikánské církve, žádají návrat k „čisté“ církvi (purus = čistý), kritizují rozmařilost života u královského dvora, bujná okázalost dvora včetně divadla je urážkou Boha i pravého náboženství, angličtí biskupové slouží ďáblu, pronásledováni, tisíce hledají domov v Severní Americe, dvě strany:
-presbyteriáni - požadovali, aby církev spravovali volení presbyteři
- independenti - chtěli být nezávislý na presbyterech, vytvářeli demokratické obce, všichni stejnou účast na správě.

I. období anglické revoluce (1640-1642) - svolaný parlament si klade podmínky: zrušení mimořádných královských soudů, potrestání královských rádců, žádné daně bez souhlasu parlamentu - král se rozhodne pro ozbrojený zásah v parlamentu, na obranu členů parlamentu se postavil londýnský lid, král se necítí v Londýně bezpečně - odchází do severní Anglie, k válce se chystá král i parlament.

II. období anglické revoluce - období občanské války (1642-1649) - král zpočátku vítězí nad nevycvičenými vojáky parlamentu, situace se změní, když jeden z puritánů, statkář Oliver Cromwell vycvičil novou jízdu - základ „armády nového typu“ - z dobrovolníků, uvědomělí, ukáznění, důstojnická hodnost za zásluhy; roku 1645 porážka královských vojsk v bitvě u Naseby. Poté rozpory v protikrálovském táboře - umírnění presbyteriáni chtějí smíření s králem, rozpuštění armády; důstojníci (hlavně independenti) žádají, aby se král plně podrobil parlamentu; nejradikálnější skupina - levelleři - vypracovali návrh ústavy pro Anglii - tzv. Dohoda lidu - volební právo pro všechny „nezávislé“ muže, požadována republika. Cromwellova armáda se nerozešla, ale naopak dobyla Londýn a uchvátila moc; likvidována opozice: předáci umírněných a povstalci v armádě; za nebezpečné považováni diggeři (kopáči), kteří hlásali rovnost všech, bez povolení začali obdělávat obecní půdu, jejich mluvčím Winstanley. Král byl na nátlak lidu postaven před soud, obviněn z ze zrady a v lednu 1649 popraven, byla zrušena monarchie a vyhlášena republika.
 
III. období anglické revoluce (1649-1660) - roku 1653 byla nastolena diktatura Cromwella, vládne jako lord protektor, Cromwellova armáda do Irska, potlačeno povstání, obsazena nejlepší irská půda (nepřátelství mezi Iry a Angličany); také povstání ve Skotsku poraženo. Roku 1651 vydána tzv. navigační akta - zboží do Anglie se smí dovážet jen na anglických lodích nebo na lodích té země, která zboží vyrobila - namířeno proti Nizozemí - válka Anglie s Nizozemím, které bylo poraženo a muselo respektovat navigační akta; v roce 1658 zemřel Cromwell, v zemi chaos, rozhodnutí: znovu povolat Stuartovce.

Karel II. (1660-1685) byl synem popraveného Karla I., musí se podřídit vůli parlamentu
Jakub II. (1685-1688) bratr Karla II., chce znovu nastolit v zemi absolutismus (po vzoru Francie) a obnovit katolickou vládu - nový konflikt, Jakub II. Sesazen, na trůn jeho dcera Marie, která je provdána za nizozemského místodržícího Viléma Oranžského - Vilém III. (1688-1702).
Slavná revoluce (1688-1689) - Vilém III. podepsal tzv. Zákon o právech: král se zavazoval, že bez souhlasu parlamentu nebude vyhlašovat ani rušit zákony, vybírat daně, ani udržovat vojsko v době míru - Anglie se stává konstituční monarchií, moc krále je omezena parlamentem a ústavou. V boji o moc se v parlamentu později zformovaly dvě politické strany: konzervativní toryové (hlavně velkostatkářská aristokracie) a svobodomyslní whigové (obchodní buržoazie, podnikatelé), vláda závislá na parlamentu, ministři vybíráni podle přání té ze dvou stran, která získala většinu křesel v parlamentě; vývoj dovršen roku 1715 - na anglický trůn povolán Jiří Hannoverský - pravnuk Jakuba I., nerozumí anglickým poměrům, neumí anglicky, zastupuje ho „první ministr“ - ministerský předseda; - položeny základy parlamentního systému.
 
NIZOZEMÍ
Bylo formální součástí SŘŘ, roku 1555 ho Karel V. předal španělské části Habsburského rodu. V 16.stol. bylo rozděleno do 17 provincií = samostatná území, každé má vlastní sněm, privilegia, v čele všech generální místodržitelé. V manufakturách podniká měšťanstvo, které má silné pozice. Nizozemí má vyspělý obchod a výrobu, nejvýznamnější byly Antverpy. Stále silnější pozice reformace, hlavně kalvinismus a novokřtěnci. Příčiny odporu proti Španělsku: politické - zaváděn absolutismus; ekonomické - vysoké berně a omezování  obchodní svobody; náboženské - Španělsko násilně hájí katolickou církev. V opozici proti Španělsku nejprve vysoká šlechta: Vilém Oranžský, admirál Hoorn, generál Egmont. V roku 1564 dosáhli odvolání nenáviděného generála Granvilly. V letech 1566-1567 „obrazoborecké hnutí“ - lidové hnutí proti katolické církvi - opoře Španělska (ničeny kláštery, kostely) - poraženo. V roce 1567 do Nizozemí přichází vojsko s vévodou z Alby v čele = teror v zemi: vězení, soudy, popravy tisíců účastníků odboje ( i Hoorn a Egmont), konfiskace majetku. Zavedeny nové daně = alcabata: 1% z majetku, 5% z prodeje movitostí, 10% ze všech tržních převodů - útěk za hranice, ochromení výroby. Hlavní odboj proti Španělsku veden „gézy“ (žebráky):
- lesní gézové: v lesích na jihu, partizánský způsob boje, přepadání španělských posádek
- námořní gézové: důležitější, v čele Vilém Oranžský, přepadávání španělských lodí, azyl v anglických přístavech, 1572 vypovězeni z přístavů, dobyto několik přístavů na holandském pobřeží (hlavně Briel) - signál k povstání.

Boj se Španělskem (1572-1579): roku 1579 jsou jižní provincie pod španělskou nadvládou - Španělské Nizozemí (od roku 1830 Belgie
V roce 1579 sedm severních provincií uzavřelo „Utrechtskou unii“, 1581 po sesazení Filipa II. Vznik samostatného státu Spojené nizozemské provincie, v čele Vilém Oranžský (1584 zavražděn). O svou existenci bojují až do roku 1648, kdy jsou uznány jako samostatný stát po 30 leté válce.