Pražský hrad v době románské

O proměně staroslovanského hradiště z konce 9. století v románský kamenný hrad rozhodl kníže Soběslav, který chtěl, aby se metropole Čech -Praha "počala obnovovati po způsobu latinských měst."  Roku 1135 tedy  začala románská, později raně gotická etapa vývoje Pražského hradu. Období je symbolicky zakončeno r. 1306, koncem Přemyslovců. Románské přestavbě za doby Soběslavovy však předcházely významné počiny jeho předků. Kníže Břetislav I. ( 1034-1055), který upevnil postavení přemyslovského státu uvnitř i zevně, byl po roce 1041, kdy byl Pražský hrad obléhán a zapálen vojsky císaře Jindřicha III., donucen zcela přestavět opevnění hradu. Hradištní val byl nahrazen masivní, vysokou kamennou zdí z nasucho kladených kvádrů, opatřenou střeleckými ochozy a záštitami a zpevněnou věžemi na nárožích a při branách

Další významný čin je spojen s krátkou vládou Spytihněva II. (1055-1061). Roku 1060 na den sv.Václava 28. září, kníže vida, že kostel není schopen pojmout davy lidu, se rozhodl jej strhnout a postavit kostel nový a rozlehlejší.Spytihněv však stačil pouze zahájit novostavbu, protože následujícího roku zemřel. Vlády po něm se ujal jeho bratr Vratislav II. (pozdější král Vratislav I.). Pravým důvodem novostavby chrámu nebyla jen touha zvětšit prostor,ale především dokázat rostoucí moc a prestiž přemyslovských knížat, která začínaly usilovat o královskou korunu a povýšení pražské diecéze na arcibiskubství. Bazilika, dobudovaná Vratislavem I. a vysvěcená roku 1096, byla dvouchórová, s příčnou lodí a dvojvěžím na západě. Východní hlavní chór nesl zasvěcení sv. Víta, Václava a Vojtěcha, západní Panny Marie. ( Významnější než původně saský patron Vít, uvedený do Čech knížetem Václavem, se stávají sám sv. Václav, Ludmila a Vojtěch.)

12. století bylo v Čechách ve znamení vnitřních sporů o moc uvnitř panovnického rodu a zároveň vzestupu významu českého feudálního státu navenek. V těchto bouřlivých dobách byl Pražský hrad téměř neustále obléhán a dobýván domácími i cizími vojsky a v mezidobí docházelo k rozsáhlým úpravám a přestavbám. Roku 1135 zahájil kníže Soběslav rozsáhlou přestavbu Hradu. Břetislavovo opevnění nahradila na celém obvodu hradba nová, zděná z kvádříků, kladených na maltu, zpevněná 14 věžicemi ( -v blízkosti paláce měly pětiboký půdorys, jiné byly okrouhlé a v prostoru dnešního Lobkovického paláce byly nedávno zjištěny i dvě pravoúhlé). Zeď nově prolamovaly tři brány, opatřené čtverhrannými věžemi – na východě Černá věž, na západě Bílá věž, třetí brána směřovala na jih a stála v blízkosti knížecího paláce. Na sever od bílé věže, uprostřed západní hradby stála proti biskupskému paláci věž zvaná Biskupská a další věž na severozápadním nároží. Zpočátku hradbu nedoplňoval ani na nejohroženějších místech příkop. Až v roce 1278 dal Přemysl Otakar II. zřídit 3 mohutné zděné příkopy.
 
Nejvýznamnější civilní kamennou stavbou byl knížecí palác. Jeho jednotraktová budova postavená u jižní hradební zdi zabírala plochu 500m2 ( byl dlouhý 50 m a široký 10 m).jižní stěna paláce obrácená k Vltavě, byla členěna sdruženými okénky a vyztužena řadou pětibokých věžic. Z východu k této budově přiléhala kaple, zasvěcená Všem svatým. Zatímco přízemí sloužilo spíše jako skladiště a bylo původně rozdělené na dvě stejně velké místnosti, první patro bylo vyhrazeno obývání. Sestávalo se z velkého sálu a knížecí komnaty. Vzhledem k propracovanému propojení paláce s kaplí mohl kníže po pár krocích ze své komnaty nerušeně sledovat církevní obřady z tribuny v kapli. Protože palác stál na ploše, ohrazené až románskou hradbou, jsou vyvráceny všechny hypotézy o jeho větším stáří.

Další významnou stavbou z tohoto období je biskupský palác, jehož počátky sahají ještě hlouběji do minulosti. V roce 1142 byl ale značně poničen požárem, přetrvala jen kaple sv. Mořice. Palác byl postaven znovu. Vznikla trojpodlažní budova, ke které bylo na počátku 13.st. přistavěno ještě jednopatrové křídlo. V severním křídle se nacházel románský dům podobného půdorysu jako biskupský palác. Také v jižní části 3.hradního nádvoří byly nalezeny pozůstatky dvouprostorového kamenného domu. Menší stavbu nalezneme v západním předhradí poblíž kostela P. Marie. Zatímco literární prameny označují tuto budovu jako zvonici ke kostelu P. Marie, nálezy z interiéru naznačují obytný charakter. Tato stavba byla však velmi brzy, ještě před vládou Přemysla Otakara II., zničena požárem. Stavbami na Pražském hradě se inspirovali stavebníci v blízkém okolí, o čemž svědčí nález kamenné budovy na Hradčanském náměstí. Jinak většinu civilní zástavby Pražského hradu tvořily dřevěné sruby, u kterých se objevuje kamenná podezdívka či maltová podlaha.

Církevní stvby:
Při požáru 1142 ( založen při obléhání Prahy údělným knížetem Konrádem Znojemským) byla také poškozena bazilika sv. Jiří, což si vyžádalo její přestavbu. Stavitelovi Wernherovi se podařilo zachovat mnohé z její předchozí podstaty, nicméně ve východní části přistavěl trojlodní kryptu pod východním chórem, upraven byl i západní chór, podvěžní kaple a  postranní lodě byly nově sklenuty. Obrys stavby byl obohacen o dvě štíhlé bílé věže, působící jako protiváha k věžím Svatovítské baziliky. Na sever od baziliky při východním křídle kláštera byla přebudována jednolodní klášterní kaple P. Marie s půlkruhovou apsidou. Archeologický výzkum přinesl zajímavý nález mladšího kamenného hrobu v tzv. královské úpravě, tj. s lůžkem pro hlavu pohřbeného, vytesaným z kamene. Podle jedné domněnky patřil tento hrob abatyši Anežce, sestře krále Přemysla Otakara I. Právě v době Anežčiny správy kláštera byla ukončena přestavba kaple sv. Ludmily. V ní nalezla místo posledního odpočinku kněžna sv. Ludmila.

Jednou z nejstarších církevních budov je Jiřský klášter. Nadzemní zdivo odpovídá způsobu zdění typickému pro pokročilé 12.stol., době po požáru 1142. Značně netypický půdorys kláštera vzbuzuje domněnku většího stáří. Nejstarší kamenná část Jiřského kláštera totiž měla dvě křídla postavená do tvaru písmene L a přilehlý dvůr uzavřený zahradní zdí. Po sto letech se klášter dočkal výrazné přestavby. Bylo přistavěno severní křídlo a mezi ním a původní chodbou vznikla křížová chodba a rajský dvůr. Je možné, že přestavba byla spojeno s událostmi roku 1249, kdy jeptišky musely opustit klášter za bojů mezi králem Václavem I. A jeho synem Přemyslem Otakarem II.

Méně je známo o vzhledu sídla Svatovítské kapituly. Tento klášter kostela Pražského se rozkládal na severní straně románské svatovítské baziliky a byl při výstavbě gotické katedrály úplně zbořen. Ve 13.st. byl klášter kostela Pražského vystavěn do honosné raně gotické podoby. Atypická byla chodba, která ho spojovala s Jiřskou bazilikou. Byla objevena archeologickým výzkumem na Jiřském náměstí. Díky této chodbě, vyzdobené dokonce freskami tak vlastně budovy kláštera kostela Pražského, Svatovítská bazilika a Jiřský klášter tvořily jeden velký, nebývale rozsáhlý stavební komplex, který u nás nemá obdoby. Úseky křížové chodby byly objeveny během dostavby katedrály sv. Víta v minulém století a jsou v jejím přízemí zčásti přístupné. Jinak v zásadě si bazilika ve 12. A 13. století zachovala rozsah a podobu, jakou dostala již v počátcích.
 
Rozdělení hradního areálu:
Na konci 13.století byla hlavním centrem dění  západovýchodní hlavní cesta. Rozdělovala hrad na církevní a světskou část. Nejzápadněji bylo sídlo pražské biskupa (dnes budova Starého probošství). Za Jiřským náměstím stojí klášter sv. Jiří, tehdy s mnohem větším areálem než dnes. Na severovýchodě hradního areálu je bývalé Purkrabství. Jižně od hlavní komunikace jsou světské stavby. III. Hradní nádvoří bylo zastavěno dřevěnými a zděnými stavbami pro družinu knížete, dvořany, sluhy, dále také sloužily jako dílny a sklady. Uprostřed stál kostel, jediná církevní stavba v již. části hradu. Východně se rozkládal knížecí dvorec. Překvapující je, že v rámci Pražského hradu vlastně neexistovala žádná větší prázdná nezastavěná plocha jako nádvoří. Tlak na využití veškeré volné plochy vedl k tomu, že byly postupně zastavovány i místa do té doby nevyužitá (jako třeba smetiště).
 
Ve 13. stol. prošel hrad ještě mnohými úpravami - bylo zesilováno opevnění, upravován kapitulní dům ( ale již v raně gotickém stylu).Roku 1256 bylo v podhradí založeno nové město ( nynější Malá strana), spojené tak s hradem v jeden obranný celek. Roku 1280 došlo při mohutném přívalu vichřice k sesunutí části  severní hradby, popraskaly klenby kláštera kostela Pražského a sesunula se i část Jiřského kláštera. Dalších významných změn se Pražský hrad dočkal až za doby Lucemburků.